Využití termostatických radiátorových ventilů pro rozdělování topných nákladů
Nastavení optimální teploty může být zajištěno ekonomickým tlakem na uživatele bytu přes platbu za dodané teplo prostřednictvím sytému pro rozdělování topných nákladů. Další možností je aretace nastavení nejvyšší požadované teploty na regulátoru TRV s následným zaplombováním nastavení.
Termostatické radiátorové ventily (TRV) mají plnit hlavní funkci, tj. využívat vnitřní a vnější tepelné zisky, zabránit přetápění místnosti a snižovat dodávku tepla do otopného tělesa. Pokud uvedená funkce má být naplněna, musí být zajištěno, že regulátor (hlavice) TRV bude nastaven na optimální teplotu, při které nedochází k přetápění a ke zbytečným ztrátám tepla.
Nastavení optimální teploty může být zajištěno ekonomickým tlakem na uživatele bytu přes platbu za dodané teplo prostřednictvím sytému pro rozdělování topných nákladů. Další možností je aretace nastavení nejvyšší požadované teploty na regulátoru TRV s následným zaplombováním nastavení.
Pro rozdělování topných nákladů v bytových objektech se může použít jedna ze dvou metod. První metoda vychází z tepla dodaného otopným tělesem do místnosti. Druhá vychází z úrovně vnitřní teploty, která se trvale měří. Tato metoda, oblíbená v severských zemích se také nazývá metoda tepelné pohody.
Při použití metody tepelné pohody se nemusí zohledňovat způsob jakým byla místnost vytopena, zda otopným tělesem, či slunečním zářením. Rovněž není důležité, zda byt má velkou nebo malou tepelnou ztrátu nebo je-li byt orientován na severní či jižní straně objektu. Proto se hodí do našich typů bytových objektů, u kterých není tepelně izolační jednotkou byt, ale celý objekt.
Pokud se použijí pro lokální regulaci tepla kvalitní TRV, je možno je teplotně aretovat. Potom není nutné vnitřní teplotu místností měřit, neboť každá místnost bude mít konstantní teplotu o požadované hodnotě. Pomocí TRV se tak vytváří systém rozdělování rozdělování topných nákladů podle vnitřní teploty. Požadovanou vnitřní teplotu místnosti si volí uživatel bytu v určitém rozsahu.
TRV využívané pro rozdělování topných nákladů musí mít slabý vliv na změnu teploty protékající vody (méně než 0,5 K/30 K) a jednoduchou aretaci a zaplombování regulátoru.
Mezi výhody uvedeného způsobu rozdělování topných nákladů patří, že:
- nepodléhá certifikaci,
- je cenově nenáročný,
- odpadá vstup cizích osob do bytů při odečtu hodnot na rozdělovačích,
- je průhledný, protože odpadá řada korekčních faktorů,
- odpadá rozdělování platby za teplo na pevnou 30% část a na proměnnou 70% část,
- podíl bytů na topných nákladech je znám okamžitě po nastavení TRV.
Rozdělení topných nákladů celého objektu na jednotlivé byty se provede podle následujících vztahů.
Ve vztazích představuje
dm | - rozdělovací veličinu místnosti | [K.m2] |
db | - rozdělovací veličinu bytu | [K.m2] |
do | - součtovou veličinu objektu | [K.m2] |
Sm | - podlahovou plochu vytápěné místnosti | [m2] |
tim | - požadovanou vnitřní teplotu místnosti | [°C] |
tep | - průměrnou vnější teplotu za otopné období (bývá v rozmezí 2-4 °C) |
[°C] |
pb | - rozdělovací podíl bytu | [-] |