Energetická certifikace budov, úloha ČSN a připravovaných evropských norem

Článek informuje odbornou veřejnost o připravované metodice a výpočtovém postupu ČSN EN 12831, ČSN EN ISO 13790. Vzhledem k rozsahu jsou výpočtové postupy a metodika k dispozici po jednotlivých kapitolách ve formátu PDF. V závěru je uvedena tabulka přehledu připravovaných EN pro vytápění, které budou nástrojem pro aplikaci EPBD směrnice při certifikaci. V průběhu letošního roku bude postupně na portálu TZB-info uveřejňováno definitivní znění ve stručné verzi tak, aby je mohla odborná veřejnost využívat od roku 2007 při zpracování průkazů energetické náročnosti budovy.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/EC ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (dále EPBD), která je v současné době zapracovávána do české legislativy zákonem č. 177/2006 Sb. a souvisejícími vyhláškami, požaduje několik různých skupin opatření k dosažení rozumné spotřeby energetických zdrojů a snížení dopadů užití energie na životní prostředí.

Opatření se uvažují pro nové i stávající budovy. Uplatňují se nástroje:

• minimální požadavky na energetickou náročnost nových a rozlehlejších stávajících budov při modernizaci je v článcích 4, 5 a 6 EPBD
• energetická certifikace budov v článku 7
• inspekce kotlů a klimatizačních zařízení v článcích 8 a 9.

Zákon č. 177 ze dne 29. března 2006, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů v novém § 6a Energetická náročnost budov stanovuje: Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí zajistit splnění požadavků na energetickou náročnost budovy a splnění porovnávacích ukazatelů, které stanoví prováděcí právní předpis, a dále splnění požadavků stanovených příslušnými harmonizovanými českými technickými normami. Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na energetickou náročnost budov, porovnávací ukazatele, metodu výpočtu energetické náročnosti budovy a podrobnosti vztahující se ke splnění těchto požadavků. Při změnách dokončených budov jsou požadavky plněny pro celou budovu nebo pro změny systémů a prvků budovy.

Splnění požadavků dokládá stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek průkazem energetické náročnosti budovy (dále jen "průkaz"), který musí být přiložen při prokazování dodržení obecných technických požadavků na výstavbu. Průkaz nesmí být starší 10 let a je součástí dokumentace podle prováděcího právního předpisu při:

1. výstavbě nových budov,
2. při větších změnách dokončených budov s celkovou podlahovou plochou nad 1000 m², které ovlivňují jejich energetickou náročnost,
3. při prodeji nebo nájmu budov nebo jejich částí v případech, kdy pro tyto budovy nastala povinnost zpracovat průkaz podle písmene a) nebo b).

Průkaz může být použit pro jednotlivé byty a nebytové prostory u budov s ústředním vytápěním, které je připojeno na zdroj či rozvod tepelné energie. Součástí průkazu nové budovy nad 1000 m² celkové podlahové plochy musí být výsledky posouzení technické, ekologické a ekonomické proveditelnosti alternativních systémů vytápění, kterými jsou

1. decentralizované systémy dodávky energie založené na energii z obnovitelných zdrojů,
2. kombinovaná výroba elektřiny a tepla,
3. dálkové nebo blokové ústřední vytápění, v případě potřeby chlazení,
4. tepelná čerpadla.

Obsah průkazu a způsob jeho zpracování, včetně využití již zpracovaných energetických auditů, stanoví prováděcí právní předpis.

Zjednodušeně řečeno, stávající posouzení potřeby tepla budovy za definovaných okrajových podmínek bude rozšířeno/doplněno o určení energetických ztrát a přínosů až po stanovení množství prvotní energie.

Energetická bilance podle ČSN EN ISO 13790¹ obsahuje následující položky:

1. ztráty prostupem tepla a větráním mezi vytápěným prostorem a venkovním prostředím
2. ztráty prostupem tepla a větráním a tepelné zisky ze sousedních zón
3. užitečné vnitřní tepelné zisky. V ČSN EN 832 jsou uváděny čisté zisky z rozvodů teplé vody a odpadní vody. Tato část v ČSN EN ISO 13790 není specifikována, měrná hodnota vnitřních zisků 5 W/m² v ČSN EN 832 u trvale užívaných budov je snížena na 4 W/ m².
4. solární tepelné zisky
5. ztráty při výrobě a distribuci, emisní ztráty a ztráty regulací vytápěcího systému
6. vstup energie do otopné soustavy.

Potřeba tepla na vytápění budovy se určí podle ČSN EN ISO 13790. Doporučujeme ukončit výpočet podle ČSN EN ISO 13790 u stanovení potřeby tepla zahrnující tepelné zisky za přesně definovaného stavu regulace vytápění (zpravidla vhodná ústřední regulace a hydraulicky seřízené rozvody topné vody). Nedoporučujeme používat tuto normu pro stanovení potřeby tepla na přípravu TV a pro oceňování ztrát v rozvodech tepla.

Pro sjednocení výpočetní metodiky u TZB byl definován postup v prEN 14335. Podle této prEN byly zpracovány dále uvedené EN pro vytápění a teplou vodu (tabulka 1). Ztráty a zisky související se soustavami technického zařízení budovy se budou stanovovat samostatně pro každý druh soustavy a celou budovu podle příslušných EN jednocených metodikou podle prEN 14335.

¹ předcházela platná ČSN EN 832 Tepelné chování budov - Výpočet potřeby energie na vytápění - Obytné budovy

1. VÝPOČTOVÁ METODA PRO STANOVENÍ ENERGETICKÝCH POTŘEB A ÚČINNOSTÍ SOUSTAV - ČÁST 1 OBECNÁ - prEN 14335

Norma definuje výpočtový postup pro stanovení energetických požadavků na vytápění a teplou vodu.

Cílem je normovat požadované vstupy, výstupy a strukturu výpočetní metody k dosažení společného evropského výpočetního postupu. Sjednocený postup usnadní volný pohyb služeb (optimalizaci energetické náročnosti, zveřejnění obvyklé úrovně energetických požadavků) a výrobků (programů).

Norma nezahrnuje větrací zařízení (např. větrání s využitím tepla), je-li však instalován ohřev vzduchu, zahrnuje ztráty způsobené v ohřívací části.

Výpočetní metoda spočívá v analýze energetické náročnosti částí zařízení pro části tepelné soustavy:

• sdílení tepla (otopná tělesa a plochy v prostoru nebo výtokové armatury) včetně regulace
• rozvody tepla včetně regulace
• akumulaci tepla včetně regulace
• výrobu tepla včetně regulace (kotle, sluneční okruhy, TČ, kogenerační jednotky atd.).

Konečná potřeba energie pro tepelnou soustavu se vypočítá odděleně pro tepelnou energii a elektrickou energii (pomocné potřeby elektřiny pro provoz zařízení; čerpadla, ventilátory atd.). Energetická potřeba je následně přepočtena na potřebu prvotní energie.

Výpočetní činitelé pro konverzi energetických potřeb na prvotní energii jsou stanovené na národní úrovni.

Jednotlivé výpočetní algoritmy nebo tabelární vstupní hodnoty pro výpočty každé části vytápění a teplé vody (např. část sdílení tepla, část rozvodů, část akumulace a část výroby tepla) budou stanoveny v následujících normách (tabulka) odkazujících se na tuto normu nebo v národních přílohách.

Potřeby tepla pro vytápění se stanoví podle ČSN EN ISO 13790 (nebo také ČSN EN 832).

Tepelný výkon se stanoví podle normy ČSN EN 12831.

Požadavky na vytápěcí zařízení stanovuje ČSN EN 12 828.

1.1.1. PRINCIP METODY

Popis principu metody (PDF, 345 kB).

2. PŘÍKLAD DÍLČÍ ČÁSTI SOUSTAVY - DÍLČÍ ČÁST SDÍLENÍ TEPLA

Příklad dílčí části soustavy - dílčí část sdílení tepla naleznete zde (PDF, 111 kB).

3. PŘEHLED PŘIPRAVOVANÝCH EN PRO VYTÁPĚNÍ

V tabulce 1 je přehled připravovaných EN pro vytápění, které budou překladem zavedeny do české technické praxe a budou nástrojem pro aplikaci EPBD směrnice při certifikaci budov. Tyto normy jsou zpracovávány podle výše uvedené metodiky. Jejich definitivní znění bude ve stručné verzi postupně přiblíženo čtenářům portálu tak, aby je mohli využívat od roku 2007 při zpracování průkazů energetické náročnosti budovy.

Tabulka 1 - Přehled připravovaných EN pro vytápění

INSPEKCE

ZAVEDENÉ NORMY