Velký projekt obnovy výtahů po požáru blízko dokončení

"Jehla" ostankinské televizní věže, stejně jako Kreml, je jedním ze symbolů Moskvy. Už 30 let poskytovala vynikající služby ruskému hlavnímu městu, jak řadu životně důležitých technických služeb, tak sloužila jako vyhlídková věž. Poskytuje skvostný panoramatický pohled na Moskvu ze známé restaurace "Sedmé nebe", která se otáčí kolem osy "jehly" jednou za hodinu. Tak tomu bylo do 27. srpna 2000. Okolo 3. hodiny odpoledne protipožární služba na Ministerstvu vnitra obdržela hlášení "požár ve věži". Velikost pohromy si bylo těžko v této chvíli uvědomit.

V čistě technických termínech, jak je uvedeno ve zprávě hasičů, je ostankinská televizní věž "válcové těleso s celkovou výškou 524 metrů, do výšky 385 metrů je betonová, zbytek je ocelová konstrukce s anténním systémem až k vrcholu". Ve skutečnosti je válec nacpán desítkami kilometrů elektrických a anténních kabelů, výtahovou šachtou a ocelovými konstrukcemi vážícími stovky tun.

Události se vyvíjely dramaticky:

27. srpna 2000

• 15:19 - příjezd hasičů
• 16:30 - průzkum ze vzduchu vrtulníkem
• 16:35 - 5:30 - pokus o izolování zdroje požáru ve výšce 348 metrů (z vrcholku věže)
• 19:26 - zhroucení výtahové šachty, klece se zřítily do prohlubně
• 20:11 - hasičská zařízení byla rozmístěna na různých místech věže
• 23:47 - masivní stříkání plynných látek do vnitřku věže

28. srpna 2000

• 1:21 - druhá vlna hašení
• 8:21 - první skupina hasičů nad výškou 163 metrů
• 12:32 - požár byl potlačen

Zvládnutí požáru trvalo přibližně 24 hodin. Během této doby teplota ve věži dosáhla 1000°C, byla tak vysoká, že ohřev ocelových částí antény byl vizuálně pozorován z vrtulníku ze vzdálenosti 150 metrů. Ohřev zničil stovky tun ocelové konstrukce a to způsobilo i zničení výtahů. Při požáru zahynuly tři osoby.

Duben 2006

Jsme v úrovni "0" ostankinské věže s Vasilem Geltsovem, vedoucím oddělení servisu výtahů. Nové výtahové klece se stěnami z nerezové oceli otevírají své dveře. Místo ukazatelů stanic vidíme označení výšky v metrech - 103, 348, 364 ... . V hale je slyšet Němce a Rusy. Práce, která trvala přes 5 let se blíží ke svému konci. Trvalo to tak dlouho? To záleží na tom, co považujeme za čas zahájení prací.

Hlavní etapy projektu

• 2001- 2003 - byla odstraňována ocelová konstrukce šachty. Byly odstraněny kilometry lan. Byl navržen nový výtahový systém a poté vyroben německou firmou "Thyssen Krupp Aufzüge"
• Březen - září 2003 - Bylo dodáno přibližně 300 tun zařízení. Stroje byly namontovány ve výšce 360 m a 364 m.
• 2004 - Bylo namontováno přibližně 6 km vodítek
• 2005 - Byly namontovány výtahy

Nový výtahový systém

Časopis "Lift magazine" (LM) hovořil s Vasilem Goltsovem (VG) o výtahovém systému v Ostankinu.

LM: Vyskytly se nějaké zvláštní problémy při montáži?

VG: Za prvé to byl rozsah prací. Na příklad, abychom mohli připravit konstrukci ocelové šachty, museli jsme přezkoušet kilometry tyčí a nosníků. Také bylo třeba přezkoušet kotvy vodítek. Všechny tyto prvky jsou velice důležité pro bezpečnost. Vodítka klecí a vyvažovacích závaží bylo třeba namontovat s teplotními kompenzačními mezerami. Zatímco Ostankino dýchá v závislosti na teplotách v různých ročních obdobích roku, tyto mezery musí být přesně propočítány a dodrženy tak, aby celý systém mohl dýchat jako celek. Podle dlouhodobých pozorování je v tomto smyslu výška 63 metrů zvlášť zranitelná a proto tam byly umístěny kompenzační vložky. Obecně šachta byla rozdělena do sedmi teplotních sekcí s odlišnými kompensačními vložkami.

LM: Co se skrývalo za volbou zařízení od firmy Thyssen Krupp?

VG: Již v roce 1967 bylo Ostankino vybaveno výtahy od firmy Stahl-AEG Telefunken. V roce 1988 byl firmou Thysen Krupp jeden z výtahů modernizován a práce byla dobře provedena. Tak bylo logické pokračovat ve spolupráci s firmou, která dobře znala požadavky. Výtahy zde byly v provozu po 30 let a neměli jsme žádné větší stížnosti. Je třeba být přesnější, ne všechna zařízení jsou od firmy Thyssen Krupp. Některá zařízení byla vyrobena jinými firmami. Je tu ještě jeden důvod pro rozhodnutí zvolit firmu Thyssen Krupp. Tato firma byla jedinou firmou, která byla připravena zpracovat a vyrobit výtahy podle našich požadavků bez závěsných kabelů.

Jedinečný systém Ostankina je v tom, že dodávka el. energie do klecí pro řízení, komunikaci a přenos dat ze strojovny je provedena podobně jako při práci s indukční cívkou. Indukční prvky jsou namontovány ve výtahové šachtě, zatímco sběrače proudu jsou namontovány na klecích. Telefonní spojení se udržuje radiovými vysílači na klecích, v prohlubni a v horní části šachty.

LM: Jaké jsou hlavní parametry výtahů?

VG: Výtahy č. 1 a č. 2 jsou shodné. Jejich nosnost je 1050 kg a mají jm. rychlost 7 m/s. Oba mají 13 stanic. Jezdí do výšky 348 metrů. Výtahy jezdí s řidičem, i když jsme dostali od technického dozoru povolení, aby výtahy v noci jezdily automaticky.

Výtah č. 3 má také nosnost 1050 kg, ale má 47 stanic a je určen pro obsluhu provozních prostor v Ostankinu. Výtah č. 4 jezdí mezi kuchyní a restaurací. Jeho nosnost je 500 kg a má jm. rychlost 4 m/s. Kromě menších rozměrů je stejného provedení.

LM: Jaký je nový systém v porovnání s předchozím systémem?

VG: Systém mění rychlost za určitých podmínek. Když je vítr v úrovni strojovny, t.j. ve výšce 364 metrů větší než 15 m/s, program přepne výtahy na minimální rychlost 4 m/s. Pro sledování situace jsou ve výšce 364 m namontovány speciální snímače. Stroje jsou bezpřevodové s asynchronními motory s frekvenčními měniči. Před tím byly motory pod trvalým proudem. Zpracování dat se provádí pomocí minipočítačů.

LM: S uvážením škod způsobených požárem v roce 2000 byla provedena dodatečná bezpečnostní opatření...

VG: Za prvé jsou výtahy provedeny tak, aby splňovaly všechny nutné požadavky předpisů a norem Ruské Federace. Dále jsme požadovali dodatečná opatření týkající se zachycovačů. Trvali jsme na záruce pro případ selhání lana omezovače rychlosti. Jinými slovy, představa, že se všechna lana přetrhnou a klec zůstane na zachycovačích díky lanu omezovače rychlosti. Dnes i když lano omezovače rychlosti bude vyřazeno, všechno zůstane v pořádku.

LM: A co nebezpečí požáru?

VG: Podél šachty jsou namontovány snímače pro aktivaci systému sprinklerů. A současně tento signál způsobí, že klece výtahů sjedou do úrovně "0".

LM: Kdo spolupracoval na tomto důležitém projektu?

VG: Montážní práce byly provedeny firmou Lift, což je filiálka firmy Sojuzliftmaš. Tato firma a její generální ředitel Leonid Matvějev umožnili splnit smlouvu včas a v dobré kvalitě. Výtečnou práci odvedlo montážní oddělení firmy Lift vedené Vladimírem Chaplinem. Moskevské regionální středisko a jeho ředitel rovněž spolupracovali na tomto projektu.

Václav Vaněk
František Jaroš

Článek je uveřejněn se souhlasem vydavatele časopisu Elevator World pana Roberta S. Caporaleho, MSc.