Dražší energie, levnější úspory?

Článek je reakcí na komentář šéfa antimonopolního úřadu uveřejněný dne 6. 4. 2006 v Hospodářských novinách, ve kterém poukázal na vážný zádrhel v liberalizaci plynárenství. "Plyn: trh se otevírá, ale pomalu".

Úvod

Šéf antimonopolního úřadu Martin Pecina varuje, že liberalizace plynárenství má vážný zádrhel. Transgas má uzavřené dvacetileté smlouvy na odběr plynu v Rusku a Norsku, podle nichž musí objemy sjednané do roku 2013 zaplatit, i kdyby pro ně neměl doma odbyt. "Podle evropské direktivy stát musí nahradit Transgasu ztráty, které by mu vznikly z těchto smluv po nástupu konkurence. To by Transgas mohl kompenzovat jedině promítnutím do cen. A to prostě nemůže stát připustit," řekl Pecina.

Pozn. redakce:

Pan Pecina má namysli Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003, ve které je zakotvena řada možností žádat příslušný členský stát o výjimku z tzv. platebních závazků "ber nebo plať" v případech, pokud se plynárenský podnik dostal nebo se domnívá, že by se mohl dostat do vážných hospodářských a finančních obtíží.

Pravidlo trhu

V tržní ekonomice by mělo platit pravidlo nabídky a poptávky. Je-li na trhu některá komodita pro daný podnikatelský subjekt od jednoho dodavatele drahá, obrátí se na jiný konkurenční s cenou nižší či za stejnou cenu, ale lepšími službami. Toto je funkční zpětná vazba udržující v daném konkurenčním prostředí optimální nabídku dané komodity.

Jak je to na trhu s energiemi? Dá se vůbec při existenci nadnárodních monopolů mluvit o trhu s energiemi? Představme si následující modelovou situaci:

Jako podnikatelský subjekt v energetice mám dostatek finančních prostředků, které investuji do energetických zdrojů s dlouhodobým výhledem na desítky let a se stanovenou zaručenou kvótou ročního a celkového objemu odběrů primární energie. Riskuji, že uvedené kvóty pod sankcemi neodeberu. Na energetickém trhu se objevuje "konkurence", která se snaží z titulu rostoucích cen za energii získat levnější zdroje od jinud. Vzhledem k tomu, že jsem silný hráč na energetickém trhu, zalobuji v evropských vodách a podaří se mě své investice (do jisté míry rizikové) ochránit evropskou direktivou podle které, mě jako investorovi do primárních energetických zdrojů, stát musí nahradit ztráty, které by mě vznikly dodržením těchto smluv po nástupu konkurence. Jinými slovy mohu jít na zasloužený odpočinek, neboť moje doposud riziková investice se rázem stává "energetickou trafikou", která díky evropské direktivě již vůbec nic neriskuje, jenom realizuje "podnikatelský zisk" z nekontrolovatelného nárůstu cen energií.

Energie jako strategická surovina

Chápu, že strategické komodity jako energie je třeba v rámci celoevropského společenství ochránit (vždyť se jedná o nás o všechny) a bez velkých počátečních investic by tato primární energie byla nedostupná. Na straně druhé volný přístup k energetickým zdrojům (podobně jako k pitné vodě, čistému vzduchu a potravinám) měl být prioritou jakéhokoliv konkurenčního prostředí, protože v opačném případě jsme pouze přihlížejícími podnikatelskými subjekty, vazalové ekonomicky a finančně silných hráčů na energetickém trhu.

Zaručenými investicemi do energetických zdrojů ztrácíme v konkurenčním prostředí funkční zpětnou vazbu potlačující nekontrolovatelný růst cen a jakákoliv konkurence na poli energetických zdrojů je tak již předem odsouzena k zániku. Vzhledem k inflaci ceny energií porostou vždy, ale není lhostejné, zda jde o jednotky nebo o desítky procent.

Dražší energie, levnější energetické úspory

Jakou šanci na realizaci daném energetickém trhu mají energetické úspory? Energetickými úsporami je nutno rozumět ekonomické energetické úspory a to jsou takové úspory, které se minimálně za dobu své životnosti svým ekonomickým efektem zaplatí a mohou mít rozhodující roli ve spotřebě primární energie (technické řešení ekonomických energetických úspor s odkazem na detailní popis patentového řešení je např. na stránkách www.eddysystem.tk).

Ekonomické úspory vedou vždy ke snižování sjednaných objemů primárních energetických zdrojů a z tohoto pohledu i k poklesu zisku nadnárodních monopolů. Díky "energetické trafice" by stát musel tento ušlý zisk a ztráty z důvodu nástupu energetické konkurence uhradit. Jsou tedy ekonomické energetické úspory z pohledu velkého energetického hráče na trhu s energiemi žádoucí? Pokud na energetickém trhu bude uplatňována evropská direktiva, tak mu to je lhostejné. Stát (tedy každý z nás) energetickému monopolu nahradí ztráty vzniklé vstupem energetické konkurence a potom problematika energetických úspor je věcí té dané země a státu. Přitom energetická konkurence musí vynaložit mnoho energie na realizaci těchto ekonomických energetických úspor a současně stát musí energetickému monopolu nahradit ztráty, které by vznikly po nástupu konkurence. Zdá se, jakoby to byl začarovaný kruh.

Jestliže stát je ochoten "věnovat" ze státního rozpočtu finanční prostředky na dotace na obnovitelné zdroje energie a na úsporné energetické projekty, které nejsou schopny se svým ekonomickým efektem zaplatit, tak o co efektivnější by byly prostředky ze státního rozpočtu poskytnuté na investice do ekonomických energetických úspor, které se opět do státního rozpočtu vrátí za dobu návratnosti financované investice. Návratnost ekonomických energetických úspor se však se vzrůstající cenou energií neustále zkracuje. Ale tato skutečnost znamená, že by energetické úspory měly být programově předmětem státní energetické politiky a podložené i tomu odpovídajícími finančními prostředky státního rozpočtu spolu s myšlenkou snížené či nulové sazby na DPH při realizaci energetických úspor. Vždyť investice do energetiky úsporných opatření vázaná na občanskou spotřebu je tou nejbezpečnější investicí s vysokou zárukou návratnosti vložených prostředků.

Zajímavá je myšlenka zda energetický trh zatížit "energetickými odpustkami" čili zavést poplatky, sankce proti nadměrnému vypouštění skleníkových plynů a nebo naopak uvolnit energetický trh a ekonomickou motivací (snížením sazby DPH a pod) podpořit podnikatele v energetické oblasti k levnější energetické výrobě s technologiemi nezatěžující naše životní prostředí. Při existenci "energetické trafiky" mě na energetickém trhu primárních zdrojů chybí konkurenční prvek zpětné vazby.