Budou v ČR provádět kontroly kotlů pouze kominíci?

Hlavním tématem letošního březnového summitu EU bylo utváření společné evropské energetické politiky. EU se již delší dobu snaží reagovat na skutečnost, že zatímco poptávka po energii v EU neustále roste, vlastních zdrojů energie ubývá. To vede ke stále větší závislosti EU na dovozu energie.

Prozatím nejvýznamnějším krokem "společné evropské energetické politiky" bylo bezesporu přijetí Směrnice č. 91 ze dne 16. 12. 2002 o energetické náročnosti budov (dále jen Směrnice). Podle oficiálních údajů spotřebovávají budovy v EU 40% z celkové konečné spotřeby energie. Cílem Směrnice je podporovat snižování spotřeby energie v budovách. Směrnice měla být implementována v jednotlivých členských zemích do 4. 1. 2006.

V ČR je směrnice implementována novelou zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Tato novela byla 1. února letošního roku schválena Poslaneckou sněmovnou, 29. března Senátem a 7. dubna byla doručena prezidentovi k podpisu.

Implementace článku 8 Směrnice, který zavádí povinné inspekce kotlů, však vyvolala pozornost a znepokojení vlivné evropské organizace technických zařízení budov CEETB. Generální tajemník této organizace zaslal 20. 3. 2006 dopisy ministrům Urbanovi a Ambrozkovi, v němž vyjádřil znepokojení nad tím, jak je článek 8 Směrnice implementován do českého zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Oč se zde jedná? Pokusím se to vysvětlit. Použiji přitom oficiální překlad Směrnice do češtiny, který je k dispozici na oficiálním internetovém portálu Evropské komise.

Článek 8 Směrnice je nazván "Inspekce kotlů" a hned na začátku stanoví následující:

Ke snížení spotřeby energie a omezení emisí oxidu uhličitého členské státy:

a) stanoví nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce kotlů spalujících neobnovitelná kapalná nebo pevná paliva se jmenovitým výkonem od 20 kW do 100 kW.

V novele zákona č. 406/2000 Sb. se toto ustanovení objeví jako odst.2 § 6, který je nazván "Účinnost užití energie":

U provozovaných kotlů spalujících kapalná, plynná nebo pevná paliva se jmenovitým výkonem do 200 kW je jejich vlastník nebo provozovatel povinen zajistit pravidelnou kontrolu účinnosti. Četnost, rozsah a způsob provedení kontroly stanoví zvláštní právní předpisy^4a).

Odkaz ^4a) odkazuje na tyto zvláštní právní předpisy:

• Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
• Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
• Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování.

Tyto právní předpisy stanoví povinnost pro provozovatele malých stacionárních zdrojů (se jmenovitým výkonem do 200 kW) zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování u spalovacích zdrojů. Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší v bodě f) odst. 1 § 12 výslovně stanoví, že za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví. To znamená, že měření účinnosti spalování u spalovacích zdrojů do 200 kW (podle zákona č. 86/2002 Sb. a souvisejících NV č. 352/2002 Sb. a Vyhlášky č. 356/2002 Sb.) mohou provádět pouze a výlučně držitelé živnostenského oprávnění v oboru kominictví. V návaznosti na toto ustanovení zákona č. 86/2002 Sb. byla do zákona č. 455/1991 Sb. (živnostenský zákon) zařazena vázaná živnost "Měření účinnosti spalovacího zdroje, měření množství vypouštěných látek a kontrola stavu spalinových cest", která vyžaduje vyučení v tříletém učebním oboru a 3 roky praxe v oboru kominictví.

Domnívám se, stejně jako CEETB, že článek 8 Směrnice je do zákona č. 406/2000 Sb. implementován nesprávně. "Inspekce kotlů" ze Směrnice byla implementována jako "kontrola účinnosti" a následně ztotožněna s "měřením účinnosti spalování u spalovacích zdrojů" podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Takže tuto "inspekci kotlů" mohou u kotlů od 20 kW do 100 kW provádět pouze a výlučně držitelé živnostenského oprávnění v oboru kominictví, kteří mají výuční list z tříletého učebního oboru a 3 roky praxe v oboru kominictví.

To by nebylo to nejzávažnější pochybení. Závažnější je implementace dalšího ustanovení článku 8 Směrnice:

U zařízení pro vytápění kotli se jmenovitým výkonem větším než 20 kW, které jsou starší než 15 let, stanoví členské státy nezbytná opatření k zavedení jednorázové inspekce celého zařízení. Na základě této inspekce, která rovněž zahrnuje posouzení účinnosti kotle a velikosti kotle v porovnání s požadavky na vytápění budovy, poskytnou odborníci uživatelům poradenství o výměně kotlů, dalších změnách otopné soustavy a o alternativních řešeních...

V novele zákona č. 406/2000 Sb. se toto ustanovení objeví jako odstavce 3 a 5 § 6:

(3) U zařízení sloužícího pro vytápění se jmenovitým výkonem nad 20 kW a staršího 15 let od data uvedení do provozu je vlastník nebo provozovatel povinen zajistit jednorázovou kontrolu kotlů a vnitřních rozvodů tepelné energie do 3 let po nabytí účinnosti tohoto zákona. Součástí této kontroly je posouzení účinnosti kotle a jeho dimenzování v poměru k požadavkům výlučně na vytápění budovy.

(5) Kontrolu kotlů mohou provádět pouze osoby autorizované podle zvláštního právního předpisu^4c)...

Odkaz ^4c) odkazuje na § 15 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. Odkaz na § 15 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 86/2002 Sb. je poněkud zmatečný, protože odkazuje na ustanovení stanovící pouze, kdy se vyžaduje rozhodnutí o autorizaci podle zákona č. 86/2002 Sb. a pro neprávníka je velmi obtížné se dobrat toho, kdo jsou vlastně osoby autorizované pro kontrolu kotlů podle odstavce 3 § 6. Pokud se mu to podaří zjistí, že vedle držitelů živnostenského oprávnění v oboru kominictví jsou to i osoby oprávněné měřit emise a imise (plus další míry obtěžování) znečišťujících látek u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů (nad 200 kW).

Osob oprávněných měřit emise a imise u zdrojů nad 200 kW je v ČR omezený počet. Získání příslušné autorizace je nákladná záležitost, protože předpokládá značnou investici do přístrojového vybavení. Dá se oprávněně předpokládat, že tyto osoby budou natolik vytíženy nově stanovenými povinnými pravidelnými kontrolami účinnosti u provozovaných kotlů spalujících kapalná, plynná nebo pevná paliva se jmenovitým výkonem nad 200 kW, že již nebudou mít kapacity pro kontrolu malých kotlů od 20 kW do 100 kW. Takže pro malé kotle od 20 kW do 100 kW zbývají opět zase jen držitelé živnostenského oprávnění v oboru kominictví. Ti budou navíc vedle kontroly kotlů provádět i kontroly vnitřních rozvodů tepelné energie a posouzení účinnosti kotle a jeho dimenzování v poměru k požadavkům výlučně na vytápění budovy. Tedy činnosti, ke kterým nejsou dostatečně kvalifikováni.

V dopisech CEETB ministrům Urbanovi a Ambrozkovi se uvádí výsledky evropského průzkumu týkajícího se implementace Směrnice. Ve všech evropských zemích, které se průzkumu zúčastnily, s výjimkou ČR, jsou mezi osobami oprávněnými provádět kontroly kotlů podle článku 8 Směrnice i servisní technici kotlů. Kontrola kotle není totiž jen měření emisí, ale obvykle zahrnuje i údržbu a seřízení. Kvalifikovanou údržbu a seřízení kotle mohou provádět jen kvalifikovaní (výrobcem certifikovaní) servisní technici. Součástí kvalifikované údržby a seřízení kotle bývá obvykle i měření emisí. Majitel/provozovatel kotle si službu provedení povinné kontroly kupuje a platí za ní. Měl by mít právo si vybrat toho, kdo mu tuto službu poskytne nejlépe, nejprofesionálněji a nejekonomičtěji. A především toho, kdo mu poskytne komplexní službu včetně údržby a seřízení.

Dopisy CEETB ministrům Urbanovi a Ambrozkovi zmiňují i otázku "nezávislosti" osob oprávněných provádět kontroly kotlů. To je totiž argument, který se v ČR často používá proti oprávněnosti servisních techniků provádět kontroly zařízení. Článek 10 Směrnice, který je nazván "Nezávislí odborníci" stanoví následující:

Členské státy zajistí, aby certifikace budovy, vypracování průvodních doporučení a inspekce kotlů a klimatizačních systémů byly prováděny nezávislým způsobem kvalifikovanými nebo schválenými odborníky působícími samostatně nebo jako zaměstnanci veřejných, nebo soukromých subjektů.

Tvrzení, že "nezávislí odborníci" jsou osoby, které nejsou přímo spojeny s výrobcem nebo dodavatelem kotle je tedy nepravdivé a proti duchu Směrnice. V dopisech CEETB se uvádí, že Evropská komise nikdy neprosazovala názor, že "nezávislí odborníci" mohou být jen osoby, které nejsou přímo spojeny s výrobcem nebo dodavatelem a v členských státech EU15 jsou servisní technici posuzováni jako "nezávislí odborníci"

Chybná implementace evropské směrnice o energetické náročnosti budov nejen snižuje její zamýšlené pozitivní dopady, ale vytváří navíc dodatečnou administrativní zátěž a dodatečné náklady pro podnikatele, kteří vlastní a provozují tepelné zdroje.