Závaznost technických pravidel a doporučení

Dotaz:

V oboru výstavby plynárenských zařízení jsem se setkal s používáním technických pravidel a technických doporučení, označovaných TPG a TDG. Jsou TPG a TDG závazná pro výkon činností v plynárenství a souvisejících oborech?

Odpovídá Ing. Jan Dvořák, Česká asociace výrobců výtahů

Do roku 2005 byl termín "Technická pravidla" vysvětlen v ČSN EN 45020 Normalizace a související činnosti - Všeobecný slovník a dále byl poměrně podobný termín "Pravidla správné praxe" uveden a vysvětlen v ISO/IEC Guide 2:2004 Normalizace a související činnosti - Všeobecný slovník. V roce 2005 byla ČSN EN 45020 zrušena a nahrazena ČSN EN ISO/IEC 17000 Posuzování shody - Slovník a základní principy, která však již tento termín neobsahuje (v systému posuzování shody se s využitím technických pravidel pro jejich poměrně vágní postavení nijak neuvažuje) s tím, že ISO/IEC Guide 2 zůstává i nadále v platnosti.

Termín "Technická pravidla" se tak v současné době vyskytuje pouze v zákonu č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) v platném znění, který v

• § 11 odst. c) uvádí:
  "zajistit, aby k výkonu licencované činnosti byla používána technická zařízení, která splňují požadavky bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy a technickými normami, v plynárenství i technickými pravidly", a v
• § 2 odst. 2) písm. b) bodu 30 pak vysvětluje, že
  "technickým pravidlem je pravidlo vyjadřující stav technického poznání a techniky v odvětví plynárenství".

Z citovaného textu zákona č. 458/2000 Sb. v platném znění tak jednoznačně vyplývá, že požadavky zákona jsou splněny dosažením souladu s jakýmikoliv technickými normami (zřejmě jde o podnikové nebo oborové normy, neboť kdyby se jednalo o české technické normy definované zákonem č. 22/1997 Sb., byly by přesně ocitovány v textu zákona) a jakýmikoliv technickými pravidly (možná i pravidly správné praxe) řešícími technické otázky odvětví plynárenství, tedy nikoliv pouze TPG a TDG.

Technická pravidla by měla vždy vycházet z ustálených výsledků vědy, techniky a praxe a být zaměřena na podporu optimálních společenských přínosů. Mohou být v případě potřeby vypracovávána pro doplnění předpisových základen oborů s tím, že jejich postavení je obdobné jako u českých technických norem, a sice mohou být vydávána pouze jako nezávazné technické dokumenty. Jakákoliv forma zezávaznění by mohla nastat pouze prostřednictvím právního předpisu, k čemuž ale v případě citace v zákonu č. 458/2000 Sb. nedošlo. V případě, že obsahem technických pravidel mají být např. požadavky na technické montážní postupy nebo používání výrobků a zařízení, je nutné vzít při jejich tvorbě v úvahu pokyny a postupy výrobců/dodavatelů/dovozců uvedené v návodech k použití, montážních návodech nebo v pokynech pro instalaci výrobků a zařízení tak, aby zůstaly platnými sjednané, nebo právním předpisem stanovené, doby záruk a dodavatelský subjekt tak mohl vždy dostát povinnostem uloženým mu zákonem č. 59/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.

Jinak je postavení českých technických norem a technických pravidel značně rozdílné. Zatímco zabezpečení a podmínky tvorby (klíčový je zejména systém zveřejňování ve Věstníku ÚNMZ a následné projednání s každým, kdo se z technické veřejnosti k danému návrhu přihlásí) a vydávání českých technických norem jsou upraveny § 5 a § 6 zákona č. 22/1997 Sb. s tím výsledkem, že české technické normy se tak stávají předpisem respektovaným napříč všemi resorty a oblastmi, u technickým pravidel si stanovuje postupy tvorby jejich vydavatel, a technická pravidla tak lze plně využít pouze po dohodě smluvních stran, neboť na rozdíl od českých technických norem může být technických pravidel řešících odlišně tutéž věc vypracováno různými autory několik a jejich platnost lze v tomto systému zpochybnit snad pouze technickými nesrovnalostmi v jejich obsahu.

Důležitou roli by tak mohla sehrát pravidla praxe (technická pravidla) registrovaná u Hospodářské kmory ČR, ovšem pouze za předpokladu, že uspořádání v HK ČR je již na úrovni jeden obor - jedno živnostenské společenstvo sdružující rozhodující subjekty oboru tak, že pravidla praxe tímto subjektem vytvořená by skutečně reprezentovala nezpochybnitelné řešení daného problému, a v případě jejich respektování by výrobci nebo dodavateli značně posilovala jeho pozici odpovědnosti za dodadný výrobek nebo službu.