Růst bakterií způsobující Legionářskou nemoc je stejný na plastech i na mědi
Výzkumy ukázaly, že baktericidní účinky mědi jsou pouze dočasné, že při dlouhodobém používání potrubního systému nemá to, zda použijeme jako materiál měď nebo plast žádný vliv. Skutečný faktor, který ovlivňuje šíření Legionelly je řešení a provozní vlastnosti potrubní trasy.
Článek zveřejněný 20.5.2005 v časopise KWD-globalpipe shrnuje poznatky vlivu materiálu potrubí na růst bakterií Legionella. Odkazuje se na informace VVS Fora (15.12.2004) z kongresu o Legionelle v Amsterdamu. Zde byly prezentovány poslední závěry i výsledky studie uskutečněné Holandským institutem pro výzkum kvality pitné vody KIWA:
Výzkum simulovaného použití potrubních systémů pro rozvod vody, kdy se sledovalo rozmnožování bakterie Legionella pneumophilla, byl proveden v laboratorních podmínkách, na nových trubkách, při teplotách vody 37°C, což je ideální teplota pro růst Legionelly. Počáteční výsledky - po 500 dnech - ukazovaly mnohem menší nárůst bakterií na trubkách z mědi oproti trubkám ze síťovaného polyethylenu (PEX). Po dalších 300 dnech se však výsledky obrátily - bakterie naopak více rostly na trubkách z mědi.
Jako vysvětlení je zde prezentován fakt, že Legionella využívá pro svůj růst organický biofilm, který se na plastových trubkách vytvoří rychleji než na trubkách z mědi. Měď po určitou dobu působí vůči mikroorganismům toxicky, časem se ale vytvoří biofilm i na mědi, a tím zabrání jejímu antibakteriálnímu působení.
To ukazuje, že baktericidní účinky mědi jsou pouze dočasné, výsledky z delšího časového horizontu ukázaly, že při dlouhodobém používání potrubního systému nemá to, zda použijeme jako materiál měď nebo plast žádný vliv. Skutečný faktor, který ovlivňuje šíření Legionelly je řešení a provozní vlastnosti potrubní trasy.
Prvotní předčasné výsledky posloužily jako argument výrobcům měděných trubek - "měď snižuje riziko onemocnění legionářskou nemocí", což vyvolalo bouřlivé diskuze. Myslím, že závěry studie uvádějí věci na správnou míru.
Ivana Attlová
Wavin Ekoplastik s.r.o.
Zpracováno na základě článku KWD-globalpipe 165/20.5.2005 TEPPFA: Legionella, Key to Prevention is Correct System Design and Operation.
Komentář redakce:
Jak je v článku uvedeno, tento problém se stal předmětem již mnoha vášnivých diskusí. Souhlasím s tím, že se více jedná o spor obchodníků než odborníků. Ti se totiž jednoznačně shodují, že zajištění hygienických požadavků na vodu v místě výtokové armatury odběratele je otázkou komplexního řešení a volba byť sebelepšího potrubního materiálu samostatně nic neřeší. (Podrobně o komplexních opatřeních například Sešit projektanta, který vydala na jaře 2005 Společnost pro techniku prostředí).
Například Dr. Pospíchal v článku Ochrana vnitřního vodovodu z pohledu mikrobiologie říká:
"Jednotlivé druhy materiálů, používaných k výrobě potrubních rozvodů nemají stejné vlastnosti ve vztahu k bakteriím, které se ve vodě - ať již teplé nebo studené - mohou vyskytnout" a uvádí tabulku vlivu materiálů. Zároveň však hned v následující větě ke kvalitě vody uvádí: "U PWH (teplé vody) pak ještě přichází další skutečnost - je zde technologie ohřevu, která také může být zdrojem bakteriální kolonizace, protože jsou zde vytvořeny velmi dobré podmínky pro až exponenciální narůst bakterií, ať již třeba v zásobníkových ohřívačích, které nejsou odkalovány, pak ve vodorovných rozvodech s množstvím kalu a také v moderních systémech přípravy PWH bez akumulace, s deskovými výměníky. Zde totiž není vůbec šance kal zachytit a tedy ani jej odstranit, dokonce se ani projektant o zachycení/odloučení kalu nepokouší... Právě kal, jeho výskyt v distribuční síti objektu, může být, podle našeho názoru, značným předpokladem pro bakteriální kolonizaci. Základním bodem však bude výskyt biofilmů na stěnách rozvodného potrubí. Uvnitř distribučních vodovodních sítí pak legionely kolonizují vnitřní stěny potrubí, armatur a jejich těsnění, usměrňovače a perlátory směšovacích baterií, hadice i koncovky sprch."
Dr. Pospíchal dále v článku uvádí i důležitou skutečnost ve vztahu k chemické úpravě vody, která zdůvodňuje, proč je debata na první pohled nekonečná: "Dobrý úkryt v biofilmech, ale i využívání minerálních nánosů na vnitřních stěnách potrubí spolu s vyšší rezistencí legionel ke chlóru je hlavním důvodem, proč je prakticky nemožné je z vodovodních sítí zcela eliminovat." Jedná se tedy o opatření, která udrží sledované hodnoty v pitné vodě pod stanovenými maximálními hodnotami požadovaných parametrů.
V článku Dr. Pospíchala je uveden i graf, který porovnává polybuten, sklo, novou a starou měď. Je otázkou, jak s těmito údaji naložit nyní ve vztahu k novým výzkumům renomované nezávislé laboratoře KIWA, které zmiňuje Ing. Atllová.
Zájemce o tuto problematiku mohu pozvat na seminář Novinky v hygieně vnitřních vodovodů, který se koná 28.2.2006 v Praze a 6.3.2006 v Brně, kde bude přednášet jak Dr. Pospíchal, tak Ing. Attlová, ale budou zde i zástupci potrubí z mědi (M. Kelča) a potrubí z nerezu (Ing. Hartl). Diskuse by tedy mohla být velmi zajímavá mimo jiné i na toto téma.
Pozvánka
