Rozdílné pohledy projektanta, uživatele-investora a realizační firmy: VODOVODNÍ BATERIE (I)

Úvod:

Denně se můžeme setkávat se stále lepší a výkonnější technikou, a to v celé snad nepopsatelné šíři, stále je něco lepší, obslužnější, výhodnější, levnější nebo jinak proti do této chvíle známému stavu přijatelnější. Málokdo by sem však zařadil třeba vodovodní baterie, které v uplynulých dvaceti až třiceti letech prodělaly nejen kosmetickou kůru. V domácnosti je to jasné - budeme vybírat z celé nabídky to, co nám vyhovuje po všech stránkách, možná na prvním místě nebude vzhled, ale budeme zvažovat různé formy užitné hodnoty a dlouhodobost uplatnění. Ne tak při stavbě nebo rekonstrukci nemocnice, domova seniorů: projektant příkladně vybírá podle funkce a s uplatněním řady hledisek, ale třeba hledisko životnosti a nízkých nákladů na údržbu nebývá plně zohledněno. Investor má se stavbou - zde ještě s projektem - plno potíží a soustředí se na to, proč vlastně se stavba vůbec dělá, co se rozšiřuje, co je vlastním posláním objektu. Investor zadá výběrovým řízením stavbu, vyhraje realizační firma s nejnižší cenou celé stavby. A realizační firma si vybere subdodavatele na celou zdravotechniku (zde je třeba uvést, že vodoinstalace s ohřevem vody stojí u nové stavby kolem 5% celé hodnoty stavby) zase podle ceny - takže na konci jsou jednoznačně upřednostněny vodovodní baterie nejlevnější a na užitnou hodnotu jako celek se nikdo nedívá! Nikdo nezvažuje náročnost provozu, že by třeba měl být takto realizovaný "cévní systém" objektu v plném a bezporuchovém provozu i s těmi bateriemi po dobu nejméně 8 či 10 let. Většinou se po dokončení konstatuje, že "voda teče", takže kdo chce co více. Lze tedy konstatovat, že za současného stavu poznání jsou zvažovány vodovodní baterie jako prvky bez větší důležitosti, lze na nich šetřit již při investičních nákladech, jaképak problémy s celým časem používání. Doba, po kterou je obvykle vodovodní baterie "aktivní", lze odhadnout při průměrném zatížení provozem na deset let. Poněkud jinak je tomu u staveb a rekonstrukcí hotelů: tam se na výběr vodovodních baterií obvykle dbá, je v koupelně vidět, říká něco o úrovni celé služby, tak proč je to v nemocnici a v domově seniorů jinak?

Například v nemocnicích a domovech seniorů - kde lze uvažovat zcela určitě s průměrným zatížením - se ukazuje, že životnost, doba používání vodovodních baterií, je dána vlastně přímou úměrou: pokud není třeba výměny celého tělesa, baterie slouží i déle než 15 roků. Znamená to ovšem, že zde byl z hlediska potřeby uživatelů a samotného provozu zakonzervován stav ekonomického přístupu, ale i myšlení z roku instalace. Stačí zvážit, jaké byly požadavky a potřeby v té době a jaké byly cenové relace ve vazbě na provoz a spotřebovávanou studenou a zejména teplou vodu. Stačí zamyšlení každého, kdo se dostal ve čtení až sem - ano, jsme nejen myšlenkami zcela jinde, ať již zvažujeme cenu vody, ale i náklady na údržbu a jiné. Záměrně se zde věnujeme jen vodovodním bateriím, i když výběr materiálu potrubní sítě a technologie instalace u distribučního rozvodu vykazuje podle našich zkušeností ještě větší protiklady (konečně, je to vlastně ve zdi a ještě méně vidět, než ty vodovodní baterie).

Je na místě položit si otázku, zda dochází - při znalostech současného stavu a zejména z pohledu celkového - i technického - pokroku ve společnosti - k zásadním změnám v přístupu a ovlivnění budoucích stavů, potřeb a předpokladů.

Tady je třeba trochu odbočit: vyhláška 252/2004 Sb. přece jen přinesla i sem závan čerstvého větru: při zprovoznění, kolaudaci, bývá již u nemocničních staveb požadováno doložit protokolem, že distribuční rozvody vyhovují po mikrobiologické stránce, tedy i z hlediska legionely, požadavkům této vyhlášky. I zde pak hrají roli vodovodní baterie.

1. Předpoklady ovlivnění budoucích stavů

Budoucí stavy můžeme ovlivnit pouze dostatečným zhodnocením současného stavu a vytvořením cílových předpokladů. Zde půjdeme při svých úvahách přiměřeně tak daleko do budoucnosti, jak se můžeme stejně přiměřeně podívat do minulosti pro získání relevantních údajů, zejména cenových a to jak samotných vodovodních baterií, tak vody. Vezmeme-li za základ stav před patnácti lety, byla cena kubíku studené vody (při přepočtu na dnešní korunu) souhrnně cca 3 Kč a cena běžné vodovodní baterie čtyřistanásobkem této ceny. Dnes je souhrnná cena studené vody cca 45 Kč (cena teplé vody se dnes bude pohybovat dle ceny tepla, ztrát cirkulací a kolísáním teploty nad 150 Kč za kubík) a cena běžné vodovodní baterie klesla o jeden řád - je to jen třicetinásobek ceny kubíku studené vody! Budeme-li však zvažovat skutečný spotřební náklad protékající studené a teplé vody za jeden rok - například každou vodovodní baterií v nemocnici - docházíme nyní k číslu více než cca 4.000 Kč za rok. Tedy třeba za patnáct roků životnosti této každé - průměrné - vodovodní baterie jí proteče voda za 60.000 Kč, a to v dnešních cenách, které jistě nebudou v roce koncových úvah platit. Zpětně uvažováno bylo před patnácti lety možno zvažovat z tehdejších čísel tyto patnáctileté náklady v dnešních korunách ve výši cca 5.000 Kč. Tedy vodovodní baterie se tehdy podílela na tomto rozkladu maximálně čtvrtinou, dnes je to však cca 2 %.

Lze tedy odhadnout budoucí náklady? Lze dnes opravdu navrhnout či "založit" provoz distribuční vodovodní sítě s uživatelským komfortem s použitím té nejběžnější vodovodní baterie kdekoliv - a přitom při plné službě optimalizovat dlouhodobé náklady?

Chceme-li ovlivnit budoucí stavy a tedy náklady skutečně optimalizovat i z hledisek jen odhadnutelných (nárůst ceny energie, nárůst ceny vody, nárůst ceny práce údržbářů atd.), pak nutně docházíme k nutnosti jednoznačně specifikovat požadavky na vodovodní baterie, které by tyto měly splňovat ode dneška - její instalace a plného provozu cca po dobu patnácti let. Je tedy třeba vytvořit rozvahou podloženou definici tohoto dlouhodobého cíle či náplně tohoto patnáctiletého období, a to nejlépe jednoznačnou specifikací dílčích požadavků na vodovodní baterie.