Jak se bude vyvíjet trh s energiemi
Trh s energiemi je stále v pohybu a je (bohužel) ovlivňován stejně jako trhy s ostatními komoditami. O tom jsme se přesvědčili na vlastní kůži v nedávné době. Česká republika je od katastrofy v USA vzdálená tisíce kilometrů, ale přesto nás zasáhla velmi rychle zvýšením cen ropných výrobků a zemního plynu.
Stávající čím dál tím víc globalizovaný svět se stává jako celek nestabilnějším, což bude i nadále působit problémy. Další nepříjemná leč očekávaná věc posledních let je hospodářský růst velkých států v Asii a jejich razantní zvýšení spotřeby paliv a energií. Klasickým příkladem je Čína, která začala v obrovských objemech ze světových trhů vykupovat ropu a další suroviny (železo). To vše tlačí ceny nahoru. S cenou ropy je svázána cena zemního plynu, a tak je cenový pohyb těchto komodit podobný - ceny zemního plynu se mění jen s určitým obvykle několikaměsíčním zpožděním.
Jak to bude v ČR je také velký otazník. Podle současné energetické politiky a iracionálního chování státu lze usuzovat, že se vše točí kolem velkých lobbystických skupin. Ty chtějí především vydělat peníze teď hned a ne až zítra. Proto se otevírá myšlenka zrušení těžebních limitů hnědého uhlí i přes to, že Česká republika vyváží poměrně velké množství elektrické energie (20 % v r. 2004 viz. www.eru.cz). Ta je zhruba ze 63% vyrobena v hnědouhelných elektrárnách a tak vlastně zbytečně vyvážíme strategickou surovinu a zmenšujeme její zásoby. Ze strategického pohledu si doslova řežeme větev, na které sedíme, a o tom, že tím také vyvážíme životní prostředí, netřeba pochybovat.
Co říci k cenám energií? Je jasné, že porostou. Lidstvo stále masově využívá převážně fosilní paliva a ta jsou vyčerpatelná a jejich zásoby konečné. U ropy je to podle některých pramenů kolem 70 let. I kdyby to bylo 100 let, je to jedno. V určitém okamžiku se tato paliva stanou především ceněnou surovinou. Veškeré plastické hmoty, asfalt, nátěrové hmoty a další věci kolem nás jsou právě z ropy a v určitý okamžik její ceny narostou tak, že nebude mít smysl ji využívat jako palivo. V praxi tak dojde k vyčerpání zásoby ropy jako paliva rozhodně dříve, než se skutečně vyčerpá.
Jak porostou ceny v ČR, bude záviset na politice vlády a na tržním prostředí. Velmi bude záležet třeba na spotřební dani, daňové politice (např. DPH), velmi bude záležet na našich vlastních zdrojích (uhlí). Ceny dovozových paliv jako ropy a zemního plynu porostou zřejmě rychleji a během několika let se srovnají s cenami obvyklými v tradičních zemích EU.
Ceny našich zdrojů (uhlí dřevo) zřejmě porostou pomaleji. Tato paliva budou pro nás ekonomicky vždy snadněji dostupné a důležitým faktem je také možnost jejich levného dovozu např. z Polska. Určitý význam také může mít fakt, že celosvětové zásoby uhlí se odhadují na několik set let. V případě státních zásahů - zejména zavedením uvažované ekologické daně na uhlí nemusí být předchozí úvaha správná.
Z výše uvedeného by se dalo odhadnout, že by cena elektrické energie, kterou si vyrábíme sami z vlastních zdrojů, mohla růst pomaleji. Naproti tomu energetické společnosti budou chtít co nejrychleji zaplatit své obrovské investice (Temelín, odsíření elektráren v Severních Čechách, přechod na čistší technologie - zejména fluidní kotle). To naopak ceny tlačí směrem nahoru a možná je to také důvodem k velkým vývozům elektrické energie.
Výše uvedené faktory budou nahrávat obnovitelným zdrojům energie. Zatímco se v devadesátých letech zástupci velkých energetických společnosti při pouhém vyslovení "obnovitelné zdroje energie" shovívavě usmívali, dnes se těmito zdroji začínají vážně zabývat. V ČR jsou perspektivní zejména energetické rostliny, které by se spalovaly místo fosilních paliv. Prvé zkoušky již probíhají. Dále zřejmě dojde k vyššímu využití dřevního odpadu, kterého máme oproti našim západním sousedům plné lesy. Při růstu cen klasických paliv začne být ekonomicky zajímavé tento odpad využívat. Vzorem nám může být sousední Rakousko, které právě velkým využitím dřevního odpadu účinně snižuje svoji závislost na dovozu zemního plynu. Přitom zároveň podporuje vlastní hospodářství. Rakouské dřevo se spaluje v rakouské domácnosti v rakouském kotli. Je jasné, že takto investované peníze se "otáčejí" v domácí ekonomice a neplynou ven za hranice. ČR má zhruba stejné podmínky jako Rakousko, a tak je možné očekávat určitý boom v této oblasti.
Stranou nezůstávají ani další zdroje. V sousedním Německu se například zaměřili na využití větrné energie. V roce 2004 provozovali 16 534 větrných elektráren s výkonem 16 629 MW a v současné době podporují instalaci velkoplošných fotovoltaických systémů. I v ČR by se našly cesty, jak využít obnovitelné zdroje v podobném měřítku.
