VI. ročník Slovak Biomass Forum (Bratislava 21.-22. 2. 2005)

Již podruhé jsem měl možnost zúčastnit se mezinárodního setkání věnovaného problematice obnovitelných zdrojů a vzájemné výměně informací, konaného pod záštitou ministerstev zemědělství a hospodářství SR a EK. Ze zahraničních hostů jste zde mohli potkat zástupce Rakouska, Holandska, Finska, Velké Británie, Maďarska, Německa, Slovenska, Česka, zástupce Evropské komise a pochopitelně celou plejádu zástupců slovenské státní správy, samosprávy a podnikatelských subjektů z těchto zemí.

Českou republiku zastupovala paní Irena Plocková z MPO ČR, pan Jaroslav Jakubes ze společnosti Enviros s.r.o. a zástupce Zlínského regionu paní Miroslava Knotková.

Celé dvoudenní fórum bylo rozděleno do několika sekcí:

politika, strategie, legislativa trh s bioenergií, nástroje a vlivy produkce a obchodování s biopalivy spalovací technologie realizace projektů na úrovni měst a obcí kogenerace na základě biomasy v malém a velkém rozsahu environmentální technologie financování projektů (kulatý stůl)

Bylo předneseno celkem 53 příspěvků, které by zabraly cca 600 stran. S ohledem na účelnou délku tohoto příspěvku nebudu komentovat veškerá vystoupení a pokusím se vystihnout pouze základní věci, případně seznámení s vystoupeními, která mě zaujala. Zájemce o všechny přednášky mohu odkázat na Energetické centrum Bratislava, které vydalo CD s kompletními příspěvky a věřím, že je případným zájemcům může zaslat (anglická verze).

Největším a bohužel nemilým překvapením bylo zjištění, že nůžky mezi novými zeměmi a vyspělými zeměmi v oblasti rozvoje a využívání OZE (obnovitelných zdrojů energií) se dále rozvírají.

Polsko a Slovensko připustily, že asi nebude dosaženo národních cílů ve stanoveném "procentním objemu" využití OZE, k němuž se zavázaly. Situace v ČR se, podle mého názoru, tomuto postoji začíná blížit.

Kde hledat příčiny tohoto stavu? Téměř všichni řečníci nepřímo označili za viníky tohoto stavu národní vlády (parlamenty), a to ve smyslu legislativního nezajištění příslušných právních předpisů - jedná se pochopitelně o tolik diskutovaný zákon o podpoře výroby elektrické energie z OZE.

Bylo potom velice smutné poslouchat perfektně připravené zástupce Rakouska, Belgie, Německa a Holandska, kteří nás seznamovali s podmínkami jejich platných zákonů o podpoře výroby elektřiny z OZE, novými a realizovanými projekty využití zelené energie, slibně se vyvíjejícím trhu s biomasou či slibně se rozvíjejícím obchodem se zelenými certifikáty a také prvořadé pozornosti, kterou věnují práci s veřejností.

Kde hledat příčiny tohoto neutěšeného stavu v této oblasti v nových zemích EU? Osobně se domnívám, že se jedná o nezvládnutí části transformace postkomunistických ekonomik, jinými slovy došlo k účinnému propojení zájmů velkých společností a části politické reprezentace, kterým není po chuti liberalizace trhu a ztráta monopolního či dominantního postavení na trhu s energiemi a které takto "pozdržují" naplňování příslušných směrnic EU. (Určitě by stálo za to nechat vypracovat odbornou studii, která by se touto problematikou podrobně zabývala).

Slovenští zástupci konstatovali, že 90 % energie se do SR dováží a že je ve vlastním zájmu SR pokročit dále ve využití OZE, zejména biomasy a přiznali nutnost rychlejšího včleňování směrnic EU do právního řádu SR.
Slovensko dodnes nezvýhodňuje výkup obnovitelných energií!! (vysvětlováno pomalým postupem legislativy) a tato skutečnost znepokojuje řadu potenciálních investorů. Akcent byl zástupci Slovenska kladen zejména na biomasu a vodní energii, o využití větrné, solární a geotermální energie toho moc nepadlo.
"Za Dunajem vítr nefouká", sdělil mi úsměvně, ve zřejmé narážce na desítky větrných elektráren na rakouské straně těsně za slovensko-rakouskými hranicemi, jeden z účastníků setkání.

Sympaticky a pozitivně se prezentoval zástupce Slovenských lesů s.p. pan Neméth s představením ambiciózního projektu BIOMASA, který si klade za cíl promyšlené zvyšování výroby energie z přírodních zdrojů Slovenska. Jejich potenciál je 1,1 mil. tun štěpky za rok. Tento rok chtějí vyprodukovat 90 tis. tun štěpky, v r. 2006 již 140 tis. tun štěpky a v r. 2010 dokonce 300-400 tis. tun štěpky.

Mají zájem o rozvinutí domácího trhu s biomasou, spolupráci i s privátními vlastníky lesů, obcemi a perspektivně uvažují o pěstování energetických porostů na nevyužité zemědělské půdě.
Byla již vytvořena organizační struktura a probíhá nákup štěpkovačů pro Lesy SR s.p.

Dovolím si zdůraznit vystoupení slečny Alexandry Langelheldové z ministerstva životního prostředí Spolkové republiky Německo. Tak, podle mého názoru, má vypadat systémové zajišťování proklamovaných cílů - v tomto případě rozvoj a využívání OZE.

Cíle v oblasti využití OZE jsou promítnuty do třech časových etap, krátkodobé 2000-2010, střednědobé a dlouhodobé.
V současnosti pochází v Německu z OZE 10 % el. energie a 3,2 % celkové energetické spotřeby.

Do r. 2010 by měl být stav:	12,5 % a 4,2 %
Do r. 2020	20 % el. energie
V r. 2050 by měl činit:	50 % el. energie

(webové stránky německého MŽP)

K zajištění těchto cílů byly již schváleny příslušné zákonné normy, mj. povinnost provozovatelů sítí vykupovat zelenou energii, dále byly stanoveny pevné výkupní ceny podle druhu a velikosti zdroje (např. 11,5 centů/kWh u zdroje do 150 kWh el.) na dobu 20 let, včetně dalších pobídkových bonusů např. za využívání odpadních materiálů, za využívání šetrných technologií - plynové turbíny, Rankinův cyklus, Stirlingův motor, zplyňování atd.
Byly vytvořeny pobídkové investiční plány a jsou investovány značné prostředky do výzkumu a vývoje obnovitelných energií. Nedílnou součástí je ucelená informační kampaň určená široké veřejnosti.

Velice zajímavé také bylo vystoupení pana Keese Kwanta z Holandska na téma: Zelené certifikáty - nástroj pro rozvoj trhu, který na konkrétních příkladech doložil dynamický nástup obchodu se zelenými certifikáty. Získané finanční prostředky následně slouží jako další prostředky účelově určené pro další rozvoj využívání OZE.
Je skutečností, že trh s těmito certifikáty roste geometrickou řadou, přičemž se musí vyřešit celá řada dílčích otázek - definice biomasy v jednotlivých zemích EU, vytvoření jednotného obchodního systému s certifikáty apod.
Vláda kombinací daňových a cenových nástrojů akceleruje zvyšování tempa produkce zelené energie. Zatímco v r. 1990 se potenciál využívání OZE v Holandsku pohyboval na úrovni cca 20 PJ, do r. 2020 má vzrůst na úroveň 380 PJ.
Výroba el. energie z OZE vzrostla z cca 700 GWh v r. 1990 na 3600 GWh v r. 2002. Holandské domácnosti mají na výběr, jakou elektřinu chtějí používat, a jednoznačně inklinují k využívání zelené elektřiny, čímž podporují další rozvoj OZE.
(více informací na: www.certiq.nl, www.enerq.nl/english, www.recs.org)

Vystoupení pana Jaroslava Jakubese ze společnosti ENVIROS s.r.o. o situaci v ČR bylo propracované, doplněné celou řadou údajů a reálně vykreslovalo stav OZE v ČR. Velice decentně připomněl, že zákon na podporu výroby elektřiny z OZE připravený od r. 2003 leží v Parlamentu ČR - 2. čtení a také to, že závazek ČR - 8 % výroby energie z OZE je ambiciózní cíl.
S p. Jakubesem si pouze dovolím nesouhlasit v tom, že zvýšení sazby DPH z 5-ti % na 19 % bylo vynuceno předpisy EU.
(pozn.: Poslanecká sněmovna ve třetím čtení schválila dne 23.2.2005 zákon o podpoře výroby el. energie z OZE , doufejme, že Senát, který ho bude projednávat v nejbližších dnech, i prezident tuto normu potvrdí.)

Zklamáním pro mě bylo vystoupení zástupce MPO ČR, paní Ireny Plockové, nikoliv svou formou, ale obsahem. Po konstatování, že ČR má 2x vyšší energetickou náročnost než Německo a 2,5x vyšší než Dánsko, přistoupila k vysvětlování, proč je v podstatě nemožné splnit závazky vyplývající z dohod s EU nebo Kjótského protokolu.
To prý vyplývá ze skutečnosti, že objem státního rozpočtu ČR je cca 740 mld. Kč a s ohledem na objem nutných prostředků by bylo nutno vyčlenit na splnění našeho závazku vyrábět v r. 2010 8 % všech energií z OZE částku podstatně převyšující naše možnosti.
Reálná výše dosažitelných úspor je odhadována na 30 %, ovšem při vynaložení částky 790 mld. Kč. A proto je spíše reálné číslo 3,6 % výroby OZE k datu 2010.
Poté byli posluchači seznámeni s existencí Státní energetické koncepce ČR, Národním programem změn klimatu, čerstvě schválenou Národní strategií udržitelného rozvoje . Úplně závěrem jsem se dozvěděl, že nejlepší cestou je program energetické certifikace budov a zlepšení územního plánování.

Asi největší pozornost vzbudil příspěvek rakouského hosta, pana C. Aicherniga, o využití biomasy v malém rakouském městečku Güssing.
V tomto malém městečku (3,5 tis. obyvatel), nalézajícím se v jihovýchodním cípu příhraniční oblasti Rakouska, díky biomase vyřešili řadu palčivých problémů - vysokou míru nezaměstnanosti, málo pracovních příležitostí, odchod mladých lidí, nedostatek finančních zdrojů v obci apod.
Jak toho dosáhli? V městečku byl realizován projekt komplexního využití biomasy pro vytápění, současnou výrobu elektřiny (kogenerace), včetně využití biomasy pro výrobu bionafty.
Obec se tak stala nejen 100% soběstačnou, ale energii navíc vyváží (elektřina). Proces kogenerace je založen na využití bioplynu (zplyňování organické hmoty). Výroba tepla zahrnuje mj. spalování plynu v upraveném plynovém motoru JENBACHER. Investiční náklad činil 10 mil. Eur, tj. 300 mil. Kč.

Závěrem - co na mě udělalo největší dojem?

Propastný rozdíl mezi vnímáním ochrany životního prostředí na "západě" a "východě" a přístupem k proklamovaným cílům. Zatímco postkomunistické země sdělují, proč to nejde, naši vyspělejší partneři naopak zpřísňují své cíle a vůbec nepochybují o tom, že toho dosáhnou.
Výrazy jako podpora obnovitelných zdrojů energie, Kjótský protokol, snižování emisí skleníkotvorných plynů, aktivní spoluúčast veřejnosti, nezněla z jejich úst vůbec frázovitě a myslím, že v Německu, Rakousku, Švédsku a dalších vyspělých zemích mohou být hrdi na to, čeho během minulých 15ti let dosáhli.
Nabyl jsem přesvědčení, že to myslí naprosto vážně a dělají všechno proto, aby tomu tak bylo, což bylo v příkrém kontrastu s vystupováním některých našich zástupců.
Je jenom dobře, že jsme povinni plnit dohodnuté cíle a že i u nás sílí tendence svědčící o aktivním přístupu části veřejnosti i některých odborníků ve smyslu kontroly státní moci a spoluúčasti na rozhodovacích procesech právě v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Jsem si naprosto jist, že ČR má stále obrovský potenciál k efektivnímu využití obnovitelných zdrojů, zejména biomasy, a to nejen ve využití vlastních surovin, ale také v lidských zdrojích, dovednosti a umu našich lidí a také kvalitní technické základně.
Není žádným tajemstvím, že existují nové biotechnologie umožňující získat efektivně z biomasy zakonzervovanou energii ať už v podobě bioplynu nebo biooleje jako plnohodnotné náhrady fosilních paliv. Naše členství v EU nám umožňuje přímý transfer těchto technologií a je pouze na nás, zda tuto šanci uchopíme.

Úplně naposledy pak veliký dík všem lidem z Energetického centra Bratislava za perfektně odvedenou organizační práci.