Co nám rok dal a co bude dál

Takovou otázku je vhodné si položit nejenom v závěru kalendářního roku, ale možná i častěji. Jenže na otázky tohoto typu máme málo času a ještě méně času vyšetříme na odpovědi. Obzvlášť pokud chceme odpovídat sami sobě. A tak co rok 2004? Jaký vlastně byl, co přinesl v oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu? Výčet by byl určitě obsáhlý a snadno by se našlo něco, co již není v paměti. Také si někdy řeknete - Tak na toto určitě nezapomenu - a netrvá dlouho a s lítostí v hlase slyšíme sami sebe - To je zvláštní, ale na to si už vůbec nepamatuji. Co jistě přesahuje rok 2004, je připravovaná novela zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. A to nejen proto, že bude procházet parlamentem v roce 2005, ale především proto, že její důsledky nás mohou provázet hodně dlouho. Nebojte se, nebudu těmito řádky bojovat s drakem jménem "regulační úřad". Tak, jak je koncipován v novele zákona, má vysokou šanci na schválení. Postrádá totiž logiku, znásobuje výkon určitých již existujících kompetencí a nebude prý regulovat cenu vody - to jsou ideální vlastnosti pro schválení v našem parlamentu. Nad draky vítězí jen princové v pohádkách, ale musí jim pomáhat nadpřirozené bytosti nebo kouzelný meč. Rád bych se zamyslel nad jinou částí novely zákona. Týká se zavedení určitého významného principu ze Směrnice o vodní politice EU do naší reality. O co jde? Článek 9.1. této směrnice zní:

1. Návratnost nákladů za vodohospodářské služby. Členské státy vezmou v úvahu princip návratnosti nákladů za vodohospodářské služby, včetně environmentálních nákladů a nákladů na využívané zdroje, s ohledem na ekonomickou analýzu provedenou podle přílohy III a zejména v souladu s principem, že znečišťovatel platí. Do roku 2010 členské státy zajistí,

že cenová politika ve vztahu k vodě vytvoří uživatelům dostatečné podněty k tomu, aby užívali vodní zdroje efektivně, a tím přispěli k dosažení environmentálních cílů této směrnice; adekvátní výnosy za různé typy užívání vody, rozdělené přinejmenším na průmysl, domácnosti a zemědělství, k úhradě nákladů za vodohospodářské služby, a to na základě ekonomické analýzy provedené v souladu s přílohou III a v duchu principu znečišťovatel platí. Členské státy přitom mohou přihlédnout k sociálním, environmentálním a ekonomickým důsledkům úhrady, jakož i ke geografickým a klimatickým podmínkám dotčené oblasti či oblastí.

A co s tím má společného novela zákona? Zdá se, že hodně. Novela zákona Bod 27 - § 8 odst. 11 říká:
(11) Vlastníci vodovodů a kanalizací podle § 2 odst. 1 a odst. 2 a to i obce a jimi zfúzované organizace, jsou povinni vypracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů a kanalizací, a to na dobu nejméně 10 kalendářních let. Obsah plánu financování obnovy vodovodů a kanalizací včetně pravidel pro jeho zpracování stanoví prováděcí právní předpis.

A dále na něj navazuje další nový text:
(12) Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen poskytnout na vyžádání Úřadu údaje o technickém stavu jeho vodovodů nebo kanalizací. Zřizovatel nových vodovodů nebo kanalizací nebo vlastník obnovovaných vodovodů nebo kanalizací je povinen poskytnout na vyžádání Úřadu k vyhodnocení související dokumentaci těchto nových nebo obnovovaných vodovodů nebo kanalizací, včetně specifikace nákladů na jejich výstavbu nebo obnovu. Vyhodnocení je Úřad oprávněn zveřejnit.

Zdá se to být jasné a nevinné. Budeme více pod dohledem státu plánovat a budeme více zveřejňovat informací o stavu VaK. Je však dobré si prostudovat předkládací zprávu k novele zákona. Teprve tam najdeme klíč ke smyslu výše uvedených textů. K bodu 27 novele se zde dočteme:
Nové ustanovení § 8 odst. 11 má zajistit naplňování Směrnice Evropského parlamentu a rady 2000/60/ES ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky politiku Evropské unie v této oblasti. Tato směrnice v jednom ze čtyř nejdůležitějších nových cílů uvádí: "zajistit, aby uživatel nesl náklady na zajišťování a užívání vody odrážející její skutečnou cenu". Tento cíl znamená samofinancovatelnost v plném rozsahu i v oboru vodovodů a kanalizací. Náklady reprodukce vodovodů a kanalizací je tedy nutné zajistit zahrnutím do cen pro vodné a stočné u všech subjektů. Dosud celá řada subjektů vlastnících vodovody a kanalizace (obce) nezahrnovala odpisy (ani je nerealizovala) do ceny. Tím dochází k nerovnému postavení subjektů na trhu. Ustanovení umožní, ve vazbě na sankce za neplnění, zajistit samofinancování při obnově vodovodů a kanalizací a tím i sblížení podmínek subjektů na trhu.
Nové ustanovení § 8 odst. 12 umožňuje Úřadu jako orgánu státní správy získat na vyžádání podklady, na základě kterých posuzuje plnění povinností vlastníků obsažených v § 8 odst. 1. Stejná povinnost je v § 9 odst. 12 pro provozovatele. Vzhledem k tomu, že jde o subjektivní hodnocení, je tato povinnost pro oba subjekty předpokladem pro objektivní hodnocení Úřadu. Poskytnutí dokumentace nových a obnovovaných staveb vodovodů a kanalizací včetně nákladů umožňuje Úřadu provádět úkony podle § 31 odst. 3 a 4 zákona, tedy vyhodnotit účelnost a ekonomiku záměru tak, aby následně nedocházelo k nadměrnému zatížení ceny pro vodné a stočné. Zveřejnění vyhodnocení investičních záměrů a záměrů rekonstrukcí a obnovy má umožnit výraznější kontrolu veřejností, neboť jí se to ekonomicky dotýká.

A už víme, že půjde o peníze. Půjde o šokový skok ceny vodného a stočného. V ekonomickém rozboru novely zákona autoři sdělují:
2. Vyvolané náklady související se zajištěním principu návratnosti nákladů v oboru vodovodů a kanalizací.
Tyto náklady nejsou důsledkem právní úpravy, ale jde o náklady, které musí být vynaloženy na obnovu infrastrukturního majetku i bez právního vymezení povinnosti plánovat obnovu tohoto majetku. Obnova majetku není u celé řady subjektů kryta odpisováním tohoto majetku. Vytváří to určitou nerovnost na trhu provozovatelů vodovodů a kanalizací. Obtížnost uplatnit odpisovou povinnost u všech subjektů vede v návrhu novely k ustavení povinnosti plánů obnovy pro vlastníky vodovodů a kanalizací. Tato povinnost bude mít dopady na hospodářské subjekty v oboru vodovodů a kanalizací. Kontrola bude v kompetenci Regulačního úřadu vodovodů a kanalizací.

Pak se zde hovoří o problematice placení všech vlastníků nemovitostí za srážkové vody a to bez výjimky. Jako kritický problém a základní chybu v následujícím výpočtu je třeba uvažovat skutečnost, že ne všichni majitelé nemovitostí budou ochotni platit (zvýšení neuhrazených pohledávek), vysokou administrativní náročnost při výpočtu (co rodinný domek - to výpočet a jednání s vlastníkem) a hlavní problém je v tom, že se sice sníží (snad) cena stočného, ale zvýší se objem fakturovaných kubíků. V součtu musí být zaplaceno stejně, ale dojde k novému rozdělení nákladů - obyvatelé desetipodlažního domu budou ve výhodě proti vlastníkovi rodinného domu se stejnou plochou pro výpočet srážkových vod. A pozor - v rámci dodržování rovného přístupu ke všem vlastníkům nebude možné nikomu srážkové vody odpustit. Jak to ale vidí autoři novely:

3. Dopad na cenu vodohospodářských služeb (vodné a stočné)
Jediný dopad na odběratele služby vyplývá z návrhu zrušení výjimek ze zpoplatnění odvádění srážkových vod. Dopady jsou ve vazbě na způsob odvádění srážkových vod a na typ bydlení. Vychází-li se z odborných propočtů, které odhadují množství nezpoplatněných srážkových vod prováděných kanalizací na 500 000 tisíc m³/za rok, a to je množství přibližně stejné, jako dosud fakturované množství odpadních vod, pak stočné vybírané u obyvatelstva, které neodvádí své srážkové vody do kanalizace (zasakuje je na vhodných, nejčastěji zelených plochách), se sníží o polovinu. Současná průměrná cena pro stočné je 17,40 Kč za m³. Po zpoplatnění bez výjimek je předpoklad, že cena pro stočné klesne o polovinu na 8,70 Kč za m³. Výše stočného u obyvatel v sídlištní zástavbě se rovněž sníží, neboť množství srážkových vod na ně připadající bude velmi nízké. Zatížení obyvatel vypouštějících srážkové vody do kanalizace v zástavbě rodinných domků bude záležet na velikosti odvodňovaných ploch a odchylky proti stávajícímu stavu budou ve stočném upravovány individuálně v závislosti na místních podmínkách.
Města a obce odvádějící srážkové vody ze svých ploch do kanalizace budou zatíženy platbou odpovídající přibližně 5,60 Kč za m² odvodňované plochy. Pokud je obec vlastníkem kanalizace, může tuto platbu zahrnout do nájemného za tuto kanalizaci a tak poplatek rozdělit mezi obyvatele i ostatní odběratele služby. Pokud obec není vlastníkem kanalizace, bude muset najít vhodný způsob platby a zdroj prostředků. U odvodňovaných ploch ve vlastnictví státu může v součtu platba dosáhnout až 1,5 miliardy ročně.

Závěr ekonomických úvah je skutečně jasný, "přesně" říká, o kolik se v průměru zvýší cena vodného a stočného - bude to výrazně vyšší:
Naplňování plánů obnovy bude znamenat navýšení ceny pro vodné a stočné, ale jen u vlastníků vodovodů a kanalizací, kteří v současné době do ceny pro vodné a stočné nezahrnují odpisy, popřípadě nájemné a cena je u nich tedy v současné době výrazně nižší.

Ale chce skutečně celá EU zavést bez výjimky princip totálního samofinancování v oboru s veřejným charakterem? Následující text prokazuje, že není povinností uvést obor VaK do samofinancování, ale že je třeba přihlížet k sociálním, ekologickým a ekonomickým důsledkům úrovně úhrady, jakož i ke geografickým a klimatickým podmínkám dotčené oblasti nebo oblastí. To se však nestalo, a proto nelze souhlasit s takovým výkladem směrnice EU o vodní politice. Velice to připomíná jedno heslo z minulosti - Ameriku dohoníme i předběhneme - ale musíme být opatrní, protože Amerika stojí na okraji propasti dějin.

Co je vlastně ve Směrnici EU - není to jednoduchý text, ale stačí jen trocha trpělivosti:

PŘÍLOHA III SMĚRNICE O VODNÍ POLITICE - EKONOMICKÁ ANALÝZA
Ekonomická analýza bude obsahovat dostatečné informace v postačujících podrobnostech (se zřetelem na náklady související se sběrem relevantních dat) s cílem:

(a) provést relevantní výpočty nezbytné vzhledem k principu krytí nákladů za vodohospodářské činnosti ve smyslu článku 9 se zřetelem na dlouhodobou prognózu dodávky a spotřeby vody v Oblasti povodí a tam, kde je to nezbytné také:

odhady objemu, cen a nákladů souvisejících s vodohospodářskými službami a odhady souvisejících investic včetně prognózy těchto investic;

(b) provést posouzení o nákladově nejefektivnější kombinaci opatření vzhledem k využívání vody, která mají být začleněna do programu opatření ve smyslu článku 11 na základě odhadů potenciálních nákladů na tato opatření.

Článek 9 - Úhrada nákladů za vodohospodářské služby

1. Členské státy vezmou v úvahu princip úhrady nákladů za vodohospodářské činnosti, včetně environmentálních nákladů a nákladů na přírodní zdroje, se zřetelem na ekonomickou analýzu provedenou podle Přílohy III a zejména v souladu s principem "znečišťovatel platí". Do roku 2010 členské státy zajistí:

že cenová politika v oblasti vody poskytne uživatelům dostatečné podněty k tomu, aby užívali vodní zdroje efektivně a tím přispěli k dosažení ekologických cílů této Směrnice; adekvátní přispění různých uživatelů vody, rozdělených přinejmenším na průmysl, domácnosti a zemědělství, k úhradě nákladů za vodohospodářské služby, a to na základě ekonomické analýzy provedené v souladu s přílohou III a při uvážení principu "znečišťovatel platí".

Členské státy přitom mohou přihlédnout k sociálním, ekologickým a ekonomickým důsledkům úrovně úhrady, jakož i ke geografickým a klimatickým podmínkám dotčené oblasti nebo oblastí.

2. Členské státy budou informovat v Plánech řízení povodí o plánovaných krocích směřujících k provádění podle odstavce 1, které přispějí k dosažení ekologických cílů této Směrnice a o přispění různých uživatelů vody k uhrazení nákladů na vodohospodářské služby.

3. Žádné ustanovení tohoto článku nesmí bránit financování konkrétních preventivních nebo nápravných opatření směřujících k dosažení cílů této Směrnice.

4. Členské státy neporuší tuto Směrnici, pokud se rozhodnou v souladu se zavedenou praxí neaplikovat ustanovení druhé věty odstavce 1, tj. do roku 2010 členské státy zajistí:

že cenová politika v oblasti vody poskytne uživatelům dostatečné podněty k tomu, aby užívali vodní zdroje efektivně a tím přispěli k dosažení ekologických cílů této Směrnice; adekvátní přispění různých uživatelů vody, rozdělených přinejmenším na průmysl, domácnosti a zemědělství, k úhradě nákladů za vodohospodářské služby, a to na základě ekonomické analýzy provedené v souladu s přílohou III a při uvážení principu "znečišťovatel platí". a k tomu relevantních ustanovení odstavce 2, tj. ... o přispění různých uživatelů vody k uhrazení nákladů na vodohospodářské služby.

pro dané užití vody tam, kde to nenaruší záměry a dosahování cílů této Směrnice.
Členské státy uvedou důvody pro neúplnou aplikaci druhé věty článku 1 v Plánech řízení povodí.
Nejsme povinni, bez možnosti výjimek se zdůvodněním, přistoupit na zásadu ze Směrnice o vodní politice, kterou někdo vytrhl ze souvislostí a zcela ignoruje odstavec 4. z Článku 9. Viz také poslední věta odstavce 1: členské státy přitom mohou přihlédnout k sociálním, ekologickým a ekonomickým důsledkům úrovní úhrady, jakož i ke geografickým a klimatickým podmínkám dotčené oblasti nebo oblastí.

Zdá se, že autoři novely předpokládají, že od roku 2010 budeme jednou z ekonomicky nejsilnějších zemí EU. Nesdílím tento názor a myslím, že by bylo správné uvést důvody do Plánů povodí, proč nelze zavést v oboru VaK v České republice princip úplného samofinancování. A tak už víme, co nás čeká v roce 2005 - nebo snad ne?