Využití hodnocení životního cyklu v energetických auditech

Co je metoda LCA?

Většina odborníků i laiků z řad veřejnosti zabývajících se ekologickou problematikou se již jistě s názvem LCA setkala. Spíše však v souvislosti s environmentálním managementem či posuzováním jednotlivých výrobků, zejména plastových obalů. Následující odstavce popisují princip této metody a ukazují možnosti využití i v jiných oblastech.

Posuzování životního cyklu (v originále Life Cycle Assessment - LCA) je způsobem, jak posoudit dopady výrobku nebo služby na životní prostředí. Výsledky jednotlivých studií se využívají buď v rámci podniku jako podklad pro změny ve výrobě a nákupu surovin a polotovarů nebo pro státní správu. Studie vypracované pro orgány státní správy jsou uvažovány jako základ pro podporu ekologicky šetrných výrobků nebo šířeji, k programům eco-labelingu.

Výhodou metody je řada propracovaných norem (řada ISO 14040-49), o které se opírá. Tyto zajišťují dobrou interpretaci, reprodukovatelnost a zejména porovnatelnost výsledků. Normy jsou částí širšího balíku - Systémových norem pro environmentální management dle ISO 14000. Nejedná se o nic jiného než o variantu známých norem řady ISO 9000 se zvýšeným důrazem na životní prostředí.

Metoda původně vznikla z potřeby hodnotit výrobky z hlediska spotřeby energie a surovin v době ropné krize v sedmdesátých letech. Postupem času se v rámci různých užívaných metod zvyšoval důraz na environmentální aspekty a vliv na lidské zdraví. Zprvu bylo užití limitováno převážně na obaly. V devadesátých letech se metody sjednotily a vznikla odpovídající mezinárodní norma.

Podstatou metody je určení látkových a energetických toků směrem dovnitř a ven z výrobkového systému. Sleduje se jejich množství, charakter a závažnost pro životní prostředí. Od těchto toků se pak v další fázi studie odvíjí řetěz příčin a následků, dle kterých se pak určí výsledné změny v environmentu.

Základní data pro LCA se zpracovávají inventarizační analýzou. Předem ohraničená část života výrobku nebo služby se rozloží na jednotkové procesy a mapují se toky mezi nimi. Důraz je kladen, jak již bylo zmíněno, na toky jdoucí mimo výrobní systém. Jejich velikost se zjišťuje měřením, výpočtem nebo z literatury. Jednotlivé příspěvky se pak převádějí na jednoho společného jmenovatele. Pokud hodnotíme například emise, tak se jednotlivé složky převádí dle stanovených koeficientů na ekvivalent CO₂ pro hodnocení globálních dopadů a ekvivalent SO₂ (někdy také jako acidifikační potenciál) pro lokální dopady.

Rozsah hodnoceného systému není normou dán. Určuje se dle individuálních požadavků. V případě, kdy by měla studie sloužit jako podklad pro další, navazující hodnocení, je velmi důležité stanovit rozsah jednotně. Pouze tak se zajistí porovnatelnost různých výrobků a služeb. V ideálním případě, který však nemusí nutně nastat, se hodnotí všechny fáze života od získání surovin až po zneškodnění nebo recyklaci. Životnost výrobku, která se v současné době používá v rámci různých ekonomických hodnocení, tvoří jen malou část životního cyklu. Z toho vyplývá velmi důležitý poznatek: Vliv životního cyklu výrobků se stejnou užitnou hodnotou a životností na životní prostředí může být velmi výrazně odlišný.

Porovnatelnost různých výrobků či služeb zajišťuje takzvaná funkční jednotka, ta je měřítkem efektivity výrobku. K ní se pak vztahují negativní dopady na prostředí. U nejběžnějších energeticky úsporných opatření, jako jsou nové otvorové výplně a tepelné izolace, by bylo možné aplikovat měrný prostup tepla (W/m²K) za jednotně stanovených podmínek. U zdrojů se pak jako měrná jednotka nabízí 1 kWh. Zůstává však otázka, jak zapracovat další tepelně-technické parametry, jako je například infiltrace či tepelná akumulace.

Metoda LCA a energický audit

Zjednodušeně lze říci, že úkolem energetického auditu je zajistit co nejvhodnější způsob úspor energie při respektování požadavků na vnitřní prostředí. Z odpovídající legislativy vztahující se k tomuto procesu je zřejmé, že existují dva rovnocenné výstupy: vyhodnocení ekonomické a vyhodnocení z hlediska ochrany životního prostředí. Ekonomické hodnoty jsou tedy jakýmsi ukazatelem účinnosti, s jakou objekt zajišťuje požadované parametry vnitřního prostředí. Obdobně slouží i hodnocení environmentální. Z logiky auditu vyplývá jeho primární zaměření na energie, proto se v rámci vyhlášky hodnotí s nimi související emise. Také se pro ně v některé literatuře uvádí, v jednotlivých případech obtížně definovatelný, pojem externality. Ty vyjadřují cenu, kterou společnost "platí" za znečišťování životního prostředí.

Pokud tuto definici, vycházející se známé vyhlášky MPO č. 213/2001, porovnáme s LCA, jsou nedostatky a zavádějící charakter tohoto přístupu okamžitě zřejmé. Snížení emisí navazující na energetické úspory nemusí být z pohledu životního cyklu nic jiného než přesunutí vznikajících emisí z jedné části života výrobku do druhé, která nemusí být auditem podchycena. Vyvstává pak otázka, jestli v řadě případů vlastně nesnižujeme energetickou náročnost objektu za cenu zvýšení náročnosti výroby (energetickou, materiálovou, environmentální). Jinými slovy negativní dopady na životní prostředí se možná nijak významně nesníží. Bohužel momentálně neexistují žádné veřejně dostupné studie vztahující se k této problematice v podmínkách České republiky. I nyní, přestože nejsou k dispozici dostatečné údaje, však můžeme říci s naprostou jistotou toto: Pokud zahrneme do hodnocení celý životní cyklus, to znamená včetně výroby a konečného zneškodnění nebo recyklace, ukáže se zcela zřejmě, která opatření v konečné bilanci nejvíce snižují environmentální zatížení a která nejsou z tohoto pohledu efektivní. Do oblastí, kde vychází negativní dopady do životního prostředí nejlépe a ekonomické parametry nejsou tak výrazně zajímavé, se potom může směřovat případná státní podpora. Jedná se zejména o přehodnocení z pohledu LCA v oblastech solárních technologií, systémů využívajících různé zdroje nízkopotenciálního tepla, různé izolační systémy a podobně.

Způsob, jak využít výstupy z LCA pro energetický audit, nevyžaduje žádné komplikované mezistupně nebo výpočty. Inventarizační analýza LCA operuje se stejnou jednotkou v oblasti emisí jako energetický audit. Jedná se o (ekvivalentní) množství CO₂. Je vhodné, aby pro potřeby porovnání byly převedeny i ostatní emise hodnocené v rámci auditu na ekvivalent CO₂ a SO₂. Poměry mezi ekvivalentem CO_{2 LCA} a SO_{2 LCA} a ekvivalentem CO_{2 EA} a SO_{2 EA}, o které se sníží produkce emisí, jsou jednoduchým kritériem, jak zjistit ekologickou efektivnost navrhovaných opatření.

Náročnost podrobné analýzy životního cyklu je značná. Naprosto zřejmá je nemožnost a nepraktičnost tohoto hodnocení pro jednotlivé energetické audity. Přesto by bylo žádoucí vytvoření přehledu či veřejně přístupné databáze zahrnující nejběžnější typy opatření. Data a studie v této oblasti již existují, při jejich přebíraní je však nutné ověřit, zda jsou aplikovatelné na české podmínky. V každé oblasti úsporných opatření je však nutné kalkulovat s jinou referenční jednotkou, ke které se budou hodnoty ekvivalentu CO₂ a SO₂ vztahovat (například: m² u otvorových výplní, m³ u izolačního materiálu, případně měrný prostup tepla, 1 kWh tepla atd.).

Začleněním výsledků LCA do energetických auditů vhodným způsobem by bylo vyřešeno několik problémů. V první řadě by se environmentální hodnocení stalo věrohodnější. Za druhé by se položil kvalitní systémový základ pro udělování dotací na alternativní zdroje energie a energeticky úsporná opatření tak, aby výsledek byl pro životní prostředí jednoznačně přínosem.

Literatura
1. Normy řady ČSN EN ISO 14040 Environmentální management - Posuzování životního cyklu
2. Remtová, K.: Posuzování životního cyklu - metoda LCA. MŽP. Praha, 2003
3. Dahlsveen, T.: Energetický audit budov. Jaga. Bratislava, 2003
4. www.oeko.de - Stránky Öko-Institut, Německo

(V AE 2/2003 viz související článek Ohodnocení životního cyklu produktů - pozn. red.).