Ceny sdružení Eurosolar.cz za rok 2004 uděleny

Jan Krucký, Milan Smrž, senátor Martin Mejstřík, senátor Jaromír Štětina
a Pavel Jakobe při zahájení udělování cen Eurosolar.cz za rok 2004

Předseda sdružení Eurosolar.cz Milan Smrž i senátoři Mejstřík a Štětina ve svých úvodních projevech vyzdvihli stále rostoucí důležitost snižování zátěže životního prostředí pro udržení života na Zemi. Zdůraznili, že využívání sluneční energie a dalších obnovitelných zdrojů generovaných energií Slunce (energie biomasy, vody, větru) hraje při snižování této zátěže klíčovou roli.

Známý odborník, projektant a propagátor sluneční energie z Ostravy Petr Kramoliš získal cenu za sluneční čin. Při svém zamyšlení po udělení ceny nejprve poděkoval svým učitelům a spolupracovníkům p. Jánu Stružkovi, Ing. Ogounovi, doc. Ing. Vrtkovi, Ing. Karáskovi, Ing. Kristovi a p. Hrůzovi. Dále mimo jiné řekl:

Petr Kramoliš získal cenu za sluneční čin

"... srovnávat v absolutním měřítku fosilní zdroje a obnovitelné zdroje energie nelze, neboť klasická energetika využívala po mnoho desetiletí stovky ne-li tisíce miliard na výzkum a vývoj zařízení, přenosových sítí a el. výrobních zařízení. To ovšem byly společné peníze všech poplatníků, nikoliv soukromé prostředky. Na druhé straně se na vývoj obnovitelných zdrojů energie v ČR vynakládá částka minimální, v některých oborech nulová. Mají-li se podmínky obou stran vyrovnat, musí být věnovány stejné prostředky i do těchto nových odvětví, samozřejmě ze společných peněz, jako tomu bylo u fosilních zdrojů. Teprve potom bude možno postavit oba "partnery" na pomyslnou startovní čáru, aby dokázali, co umí. V začátcích každého oboru je nutno nejdříve investovat, teprve po určité době rozvoje je možno očekávat návrat finančních prostředků zpět. Jestliže dnes někdo říká, že není možno podporovat pouze jednu stranu (OZE), zapomíná, že bez výrazné státní podpory by se elektrická energie ve svých počátcích těžko prosadila. Bez ní by průmyslové státy ztratily své postavení v mezinárodní konkurenci, což nebylo možno připustit. Tak podpora byla společenskou a také politickou nutností. Řešíme-li budoucnost, je dobré poučit se z minulosti. Nebo chceme opět ztrácet na okolní rozvinuté (nikoli rozvojové) státy?

doc. Karel Brož, CSc. v rozhovoru s oceněným Petrem Kramolišem

Chceme-li, aby na Zemi žily ještě další generace, musíme snížit zatížení životního prostředí snížením spotřeby energie a postupným rozšiřováním obnovitelných zdrojů energie. Ubýváním energetických a surovinových zdrojů na jedné straně a přibýváním spotřebitelů na druhé dochází zákonitě ke zvyšování nákladů jak na šetrnější technologie tak na udržitelné ukládání zbytků po naší činnosti do exosféry. Nemůžeme stále, jako v minulém století, rozhazovat okolo sebe odpady (nejen odpadky) a říkat "je to ekonomické, šetříme náklady", aniž by nás zajímalo, co bude po nás. Anebo jsme už takovými sobci, že nás zajímá pouze náš byt, naše zahrádka nebo chata a auto a co je společné, veřejné již ne? Chceme-li, aby okolo nás bylo hezky a čisto, pak nás to bude stát úsilí a peníze. Samo a zadarmo to nepůjde, každého z nás to něco bude stát. Vykládat si pohádky, že to půjde snadno a bez zvýšení nákladů, nemá smysl.

Každý OZE má svůj potenciál, své rozumné hranice použití. Každý má své optimum. Kde je vhodný jeden druh, nemusí být vhodný jiný, byť sám o sobě velmi výhodný. Znamená to šít projekty na míru investorovi a jeho podmínkám. To je ale samozřejmě daleko více náročné, než použít koncentrované fosilní palivo, které se dalo kamkoliv přivést, ať to stálo cokoli, vždyť stát to ze společných peněz zaplatí. To byla zlatá doba projektování, snad je již za námi, nebo ne?"

Cenu za sluneční slovo předal předseda sdružení Eurosolar.cz Milan Smrž paní Neele Winkelmann-Heyrovské. Vnučka nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského spolupracovala s federálním ministrem životního prostředí Josefem Vavrouškem v přípravném výboru na celosvětovou konferenci o životním prostředí a rozvoji UNCED (Rio de Janeiro 1992). Od roku 1992 je aktivní v čs. a evropském nevládním ekologickém hnutí. Od roku 1996 žije s rodinou v bavorském městě Kempten.

Cenu za sluneční slovo předává předseda sdružení Eurosolar.cz
Milan Smrž paní Neele Winkelmann-Heyrovské

Dr. Neela Winkelmann-Heyrovská ve svém poděkování za udělení ceny mimo jiné řekla:

"... asi před půl rokem se konal tady na půdě Parlamentu seminář, kterého se zúčastnily špičky naší energetiky a který nesl poplašný název: "Dochází nám energie - co s tím?" To jsem se lekla. Že by došlo k nějaké velké havárii v naší zemi, která je druhým největším vývozcem elektřiny v Evropě a pátým největším na světě? A pak mi došlo, jak mnohoznačný tento titulek je. Energie nám samozřejmě nedochází. Naše planeta čerpá energii z gigantického přírodního termonukleárního reaktoru, který bude fungovat ještě stovky miliónů let poté, co tady nebudeme. Každou sekundu dodává Slunce zemskému povrchu tolik energie, kolik by pokrylo spotřebu celého lidstva patnáct až osmnácttisíckrát. Energie ale dochází konvenční energetice uhelné a jaderné a možná i jejím představitelům. No a co s tím? Odpověď je nasnadě - umožnit i v České republice rozvoj využití obnovitelných zdrojů.

Dr. Neela Winkelmann-Heyrovská

Lidstvo získávalo odjakživa energii, kterou potřebovalo, z obnovitelných zdrojů, není to nic nového. Odedávna proto lidé uctívali Slunce, odedávna se topilo dřevem a jinou biomasou - jako třeba v Indii sušeným kravím trusem, lidé odpradávna stavěli vodní mlýny na mletí obilí, pily a brusky či hamry poháněné vodou a kdo by neznal díla nizozemských mistrů s obrázky větrných mlýnů - mimochodem, na našem území jich byly historicky zaznamenány také tisíce.

Pak přišel věk elektřiny a páry, věk uhlí a ropy. Zásoby těchto surovin v zemi jsou konečné, jejich využití z hlediska lidstva krátkodobé, jejich zpracování a spalování přináší znečištění a devastaci krajiny a atmosféry, které potřebujeme k životu. Jejich těžba a doprava vedou k další spotřebě energie, takže je jejich energetické využití velmi neefektivní. Jejich negativem je dále, že se vyskytují jen v určitých místech naší planety a vlastnictví těchto ložisek bylo a je tak strategicky závažné, že vede k válkám a ozbrojeným konfliktům, při kterých umírají lidé, i bezbranní civilisté, a které se bezprostředně dotýkají i českých občanů - vezměme jen války v Perském zálivu a Iráku či konflikty na Kavkaze...

... konvenční energetice tedy dochází dech. Kreativní lidský duch potřebuje právě takovéto výzvy a technologický pokrok nám otevírá další obzory. Na prahu nového tisíciletí již umíme lépe zhodnocovat energii z obnovitelných zdrojů a vyrábět z ní například elektřinu. Obnovitelné zdroje energie skýtají celou řadu výhod: jsou decentrální, jsou k dispozici tam, kde žijeme a kde je potřebujeme, není třeba o ně bojovat, draze je se ztrátami dovážet. Pomocí obnovitelných zdrojů energie bychom mohli ještě v tomto století pokrýt celosvětovou spotřebu energie, tak jak tomu bývalo kdysi. A nejen vrátit rovnováhu našemu klimatu, ale přispět i k navracení rovnováhy do mezinárodních vztahů.
Obnovitelné zdroje energie mají velký sociálně ekonomický potenciál, vytvářejí například řádově 10 krát více pracovních míst než energetika konvenční. Německo má dnes 8% elektřiny z obnovitelných zdrojů, v oboru vzniklo nově 130.000 pracovních míst, v přepočtu na počet obyvatel České republiky by to znamenalo cca 15.000 pracovních příležitostí. Využití obnovitelných zdrojů představuje ekonomický přínos pro chudší regiony. Zařízení na obnovitelné zdroje jsou populární nejen v industrializovaných zemích, začínají se s úspěchem stavět v zemích třetího světa. Všude, kde se objevují, přispívají k energetické soběstačnosti a nezávislosti, přinášejí ekonomický prospěch místním obyvatelům a tím posilují střední stav, který je páteří demokracie všude na světě, a to platí i pro Českou republiku...

... skutečnost je však bohužel taková, že se naše konvenční energetika navzdory své správné analýze situace vzniku konkurence brání. V médiích se objevují jednostranné články i čiré nepravdy o obnovitelných zdrojích. Pro příznivce obnovitelných zdrojů je těžké soupeřit s ČEZem o pozornost veřejnosti. Již více než rok se také odehrává v zákulisí nespravedlivý boj o podobu zákona o obnovitelných zdrojích, který dosud neumožňuje plánování a stavbu nových ekologických elektráren. Jeho dosavadní oficiální podoby porušují evropské právo především na základě diskriminace nezávislých výrobců elektřiny a upřednostňování nově objeveného českého "ekologického" zdroje - stávajících hnědouhelných elektráren.

Dovolte mi, abych závěrem apelovala na Vás všechny i na veřejnost jako takovou: nenechte se obalamutit představiteli konvenční energetiky. Dochází jim energie, jak sami přiznali. Nové století bude stoletím světového slunečního hospodářství, věkem obnovitelných zdrojů. Chce to jen trochu času a trochu vytrvalosti. Jsem si jista, že se tato jediná správná cesta nakonec prosadí. Podpořte prosím i Vy obnovitelné zdroje v České republice!"