Elektroodpad

Co přináší a nařizuje Směrnice 2002/96/ES?

Evropský parlament a Rada Evropské unie přijaly dne 27. ledna 2003 Směrnici 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). Po Směrnici 94/62/ES z 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech a Směrnici 2000/53/ES z 18. září 2000 o vyřazených vozidlech se jedná již o třetí směrnici v pořadí, která zavádí v oblasti odpadů povinnou míru odděleného sběru, využití, opětovného použití a recyklace.

Dále byla přijata Směrnice 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, které se budeme věnovat v závěru.

Jedním ze základních problémů celé problematiky elektroodpadu je - jak zakomponovat požadavky směrnic EU (2002/96/ES a 2002/95/ES) do legislativy ČR, přesněji do zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. A především - jak to udělat správně a včas! ČR je povinna uvést v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s těmito směrnicemi nejpozději do 13. srpna 2004.

Vzhledem k tomu, že se nová legislativa bude přímo dotýkat hlavně výrobců/dovozců elektrických a elektronických zařízení (EEZ), měli by především oni dostávat dostatečné, pravdivé a objektivní informace. O toto se v následujících řádcích pokusím.

Obecné cíle směrnice

Hlavní zásady a důvody vzniku směrnice:
Pátý akční program pro životní prostředí uvádí, že pro dosažení udržitelného vývoje je nutno významně změnit současné vzorce vývoje, výroby, spotřeby a chování, a doporučuje mimo jiné snížení nadměrné spotřeby přírodních zdrojů a prevenci znečištění. Odpadní elektrická a elektronická zařízení (OEEZ) jsou zmíněna jako jedna z cílových oblastí, která má být regulována s cílem uplatnit zásady prevence vzniku odpadů, jejich využití a bezpečného odstranění;

• pokud vzniku odpadů nelze předejít, měly by být opětovně použity, anebo by měl být využit jejich materiál nebo energie;
• je třeba upřednostnit opětovné použití a využití materiálu, pokud je to nejvýhodnější řešení pro životní prostředí;
• škody na životním prostředí by měly být přednostně řešeny u zdroje a platit by měl znečišťovatel;
• množství OEEZ vznikajícího ve Společenství rychle roste. Obsah nebezpečných součástí v elektrických a elektronických zařízeních představuje závažný problém při nakládání s odpady a k recyklaci OEEZ nedochází v dostatečném rozsahu;
• členské státy by měly podporovat takové návrhy a výrobu elektrických a elektronických zařízení, které zohlední a usnadní jejich demontáž a využití, zvláště opětovné použití a recyklaci OEEZ, jejich součástí a materiálů;
• oddělený sběr je předpokladem pro zajištění specifického zpracování a pro recyklaci OEEZ a je nezbytný pro dosažení zvolené úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí ve Společenství. Spotřebitelé musí aktivně přispívat k úspěšnému provádění tohoto sběru a měli by být stimulováni k vracení OEEZ. K tomuto účelu by měla být zřízena vhodná zařízení pro vracení OEEZ včetně veřejných sběrných míst, kde by domácnosti mohly vracet tyto odpady alespoň bezplatně.

Hlavním cílem směrnice je prevence vzniku OEEZ, jeho opětovné použití, recyklace a další formy jeho využívání ve snaze snížit množství odpadu určeného k odstranění. Směrnice v příloze IA definuje deset kategorií EEZ, spadajících do pole působnosti této směrnice. V příloze IB je dále specifikován seznam výrobků spadajících do kategorií uvedených v příloze IA.

Cíle využití, opětovného použití a recyklace v jednotlivých kategoriích

Komentář: Obecné cíle směrnice by se daly shrnout do několika základních srozumitelných bodů:

Problém: množství OEEZ rychle roste; jeho nebezpečnost představuje závažný problém; recyklace OEEZ je nedostatečná; materiály nám nenávratně mizí na skládkách nebo ve spalovnách;

Řešení: vyrábět pouze taková EEZ, která umožní jejich opětovné použití a usnadní následnou demontáž a recyklaci OEEZ; minimalizovat používání nebezpečných látek pro výrobu EEZ; dosáhnout pro OEEZ vysoké úrovně odděleného sběru; stimulovat spotřebitele k bezplatnému vracení a separovanému sběru OEEZ; dodržovat značení materiálů pro jejich možnou identifikaci; využít nejlepších dostupných technik pro zpracování, využití a recyklaci;

Nástroje: zavést odpovědnost výrobce za OEEZ, každý výrobce by měl být odpovědný za financování nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků; stát by měl podporovat takové návrhy a výrobu EEZ, která umožní jejich opětovné použití a usnadní následnou demontáž a recyklaci OEEZ; zřídit dostatečný počet sběrných míst k bezplatnému vracení a separovanému sběru OEEZ; přijmout vhodná opatření k dosažení vysoké úrovně třídění KO; zajistit, aby zpracovatelé OEEZ splňovali určité minimální normy pro zpracování a recyklaci OEEZ.

Kategorie elektrických a elektronických zařízení v oblasti působnosti této směrnice

1. Velké domácí spotřebiče
2. Malé domácí spotřebiče
3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení
4. Spotřebitelská zařízení
5. Osvětlovací zařízení
6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů)
7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty
8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků)
9. Přístroje pro monitorování a kontrolu
10. Automaty

Jaké povinnosti ukládá směrnice státu?

Stát je ve vztahu k této směrnici na straně jedné postaven do pozice managera, který má za úkol svými pravomocemi směrnici uvést do praxe - zakazovat, nařizovat, podporovat, sankcionovat. Na straně druhé sama směrnice ukládá státu nelehké úkoly, kterými jsou především:

• podporovat takové návrhy a výrobu elektrických a elektronických zařízení, které zohlední a usnadní jejich demontáž a využití, zvláště opětovné použití a recyklaci OEEZ, jejich součástí a materiálů;
• zřídit účinný systém sběru pro vracení OEEZ včetně veřejných sběrných míst, kde by domácnosti mohly vracet tyto odpady alespoň bezplatně;
• poskytnout uživatelům informace o požadavku neodstraňovat OEEZ jako netříděný komunální odpad a sbírat je odděleně, o sběrných systémech a o jejich úloze při nakládání s OEEZ;
• stimulovat spotřebitele, aby aktivně přispívali k vracení a separovanému sběru OEEZ;
• přijmout vhodná opatření k minimalizaci odstraňování OEEZ jako netříděného komunálního odpadu a k dosažení vysoké úrovně odděleného sběru OEEZ;
• zajistit, aby veškerá sebraná OEEZ byla předávána autorizovaným zpracovatelským zařízením;
• zajistit, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2008 dosaženo míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok;
• podpořit vývoj nových technologií využití, recyklace a zpracování;
• zajistit, aby nejpozději do 13. srpna 2005 výrobci financovali přinejmenším sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ, uložených ve sběrných zařízeních, z domácností;
• zajistit, aby bylo nejpozději od 13. srpna 2005 výrobci zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ od jiných uživatelů, než jsou domácnosti, z výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005;
• zajistit, aby výrobci vhodně označovali EEZ uvedená na trh po 13. srpnu 2005 symbolem pro označení EEZ;
• vypracovat seznam výrobců a každoročně shromažďovat informace včetně zdůvodněných odhadů o množstvích a o kategoriích EEZ uvedených na trh, sebraných všemi způsoby, opětovně použitých, recyklovaných, o využitých a vyvezených sebraných odpadech. Tyto informace předávat každé dva roky Komisi;
• uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto touto směrnicí nejpozději do 13. srpna 2004 a neprodleně o nich uvědomit Komisi;

Komentář:
Je potřeba udělat hodně práce v relativně krátkém časovém období. Bude nutné novelizovat zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, připravit doplňující vyhlášku, normy apod. Navrhnout systém financování, sběrných míst, demontážních a zpracovatelských zařízení.

Ministerstvo životního prostředí nemá v současné době dostatečné personální kapacity, které by byly schopné tyto povinnosti naplnit. Do celé tvorby vhodných systémů se proto zapojují výrobci/dovozci elektrozařízení, kterým není lhostejné, jak budou systémy fungovat a kolik budou stát.

Jaké povinnosti ukládá směrnice výrobcům?

Ustanovení směrnice se vztahuje na všechny výrobky a jejich výrobce bez ohledu na způsob jejich prodeje. Jednou z hlavních idejí směrnice je, že škody na životním prostředí by měly být přednostně řešeny u zdroje a platit by měl znečišťovatel. Chystaným nástrojem bude zavedení odpovědnosti výrobce za OEEZ.

Hlavní povinnosti plynoucí ze směrnice pro výrobce jsou:

• výrobci by měli financovat sběr ze sběrných zařízení, zpracování, využití a odstranění OEEZ;
• výrobce by měl být odpovědný za financování nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků;
• výrobce by měl při uvádění svého výrobku na trh poskytnout finanční záruku, aby se předešlo tomu, že by náklady spojené s nakládáním s OEEZ z bezprizorních výrobků nesla společnost nebo ostatní výrobci;
• odpovědnost za financování nakládání s historickými odpady by měla být sdílena všemi stávajícími výrobci v kolektivních systémech financování, do kterých přispívají úměrně všichni výrobci, kteří působí na trhu v okamžiku, kdy dochází ke vzniku nákladů;
• výrobci budou muset poskytovat informace o identifikaci součástí a materiálů pro usnadnění nakládání s OEEZ a vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení, která by mohla skončit v nádobách na odpadky;
• výrobcům bude povoleno zřídit a provozovat samostatné nebo kolektivní systémy zpětného odběru OEEZ z domácností za předpokladu, že jsou v souladu s cíli této směrnice;
• u OEEZ jiných než z domácností budou muset výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem zabezpečit sběr těchto odpadů;
• výrobci nebo třetí strany, jednající jejich jménem, budou muset zřídit v souladu s právními předpisy Společenství systémy zajišťující zpracování OEEZ za použití nejlepších dostupných technik zpracování, využití a recyklace;
• výrobci nebo třetí strany, jednající jejich jménem, budou muset v souladu s právními předpisy Společenství zřídit samostatně nebo na kolektivní bázi systémy zajišťující využití odděleně sebraných OEEZ;
• nejpozději do 13. srpna 2005 budou muset výrobci financovat přinejmenším sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností uložených ve sběrných zařízeních;
• u výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005 bude muset každý výrobce odpovídat za financování odpadů z vlastních výrobků;
• nejpozději od 13. srpna 2005 budou muset mít výrobci zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ od jiných uživatelů, než jsou domácnosti, z výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005;
• u OEEZ (od uživatelů jiných, než jsou domácnosti) z výrobků uvedených na trh před 13. srpnem 2005 (historický odpad) budou muset zajistit financování nakládání výrobci;
• výrobci budou muset poskytnout informace o opětovném použití a zpracování pro každý nový druh EEZ uváděný na trh do roka od jejich uvedení na trh;
• výrobce bude muset jasně identifikovat své výrobky uvedené na trh po 13. srpnu 2005 svou značkou a navíc značkou uvádějící, že EEZ bylo uvedeno na trh po 13. srpnu 2005;

Komentář:
Jak je z výše uvedených povinností výrobců patrné, hlavní snahou směrnice je přenesení odpovědnosti za OEEZ na výrobce, a to především finanční. Že vybudování systému sběru, nakládání, využití, zpracování a recyklace nebude levná záležitost, je zřejmé. Včasná příprava a budování systému může výrobcům poskytnout nemalé konkurenční výhody. Je však také zřejmé, že v konečné podobě zaplatí celý systém konečný spotřebitel.

Jaké povinnosti ukládá směrnice zpracovatelům?

Pro předcházení negativním dopadům na životní prostředí spojeným se zpracováváním OEEZ by všechna zařízení a podniky zabývající se recyklací a zpracováním OEEZ měly splňovat určité minimální normy. Měly by být používány nejlepší dostupné techniky pro zpracování, využití a recyklaci, pokud zabezpečí ochranu lidského zdraví a vysokou úroveň ochrany životního prostředí.

Hlavní povinnosti plynoucí ze směrnice pro zpracovatele jsou:

• zpracování OEEZ se musí provádět za použití nejlepších dostupných technik pro zpracování, využití a recyklaci;
• jakýkoli podnik nebo zařízení, které provádí postupy zpracování, k tomu musí získat od příslušných orgánů povolení;
• stát podpoří zařízení nebo podniky, které se zabývají postupy zpracování, při zavádění autorizovaných environmentálních systémů řízení;
• z každého odděleně sebraného odpadního elektrického a elektronického zařízení musí být odstraněny alespoň následující látky, přípravky a součásti:
  - kondenzátory obsahující polychlorované bifenyly (PCB),
  - součásti obsahující rtuť,
  - baterie,
  - tištěné spoje,
  - tonerové kartridže, kapalinové, pastové a barevné tonery,
  - plasty obsahující bromované retardéry hoření,
  - azbestové odpady a součásti obsahující azbest,
  - obrazovky,
  - deriváty uhlovodíků,
  - výbojky,
  - displeje z tekutých krystalů,
  - vnější elektrické kabely,
  - součásti obsahující ohnivzdorná keramická vlákna,
  - součásti obsahující radioaktivní látky,
  - elektrolytické kondenzátory obsahující nebezpečné látky;
  
• technické požadavky na místa pro skladování (včetně dočasného skladování) OEEZ před jejich zpracováním:
  - vhodné plochy s nepropustnými povrchy se zařízením na jímání úniků, případně s odlučovači a čističi - odmašťovadly,
  - vhodné plochy s nepropustným pokrytím;
• technické požadavky na místa pro zpracování OEEZ:
  - váhy k vážení hmotnosti zpracovávaného odpadu,
  - vhodné plochy s nepropustnými povrchy se zařízením na jímání úniků, případně s odlučovači a čističi - odmašťovadly,
  - vhodné sklady pro demontované náhradní díly,
  - vhodné nádoby pro skladování baterií, kondenzátorů obsahujících PCB nebo PCT a jiné nebezpečné odpady, jako např. radioaktivní odpady,
  - zařízení pro čištění vod v souladu s předpisy pro ochranu zdraví a životního prostředí.

Komentář:
Z výše uvedených údajů je zřejmé, že půjde o nemalé investiční náklady. Otázkou však zůstává, kdo bude financovat nejlepší dostupné technologie. Zda bude stát podporovat vznik takovýchto zařízení, jakým způsobem se budou udělovat příslušná povolení, jak bude inspekce důsledná při dohlížení nad požadavky stanovenými směrnicí. Když už se najde investor, bude mít jistotu, že stát dohlédne na plnění směrnice a zpracovatelská zařízení budou mít dostatek materiálů? Zbaví se producenti odpadů pocitu, že recyklovat OEEZ je zisková záležitost a nebudou požadovat, aby jim za jejich odpad ještě někdo platil?

Dokdy je třeba co splnit?

• stát uvede v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 13. srpna 2004;
• výrobce elektrických nebo elektronických zařízení uváděných na trh po 13. srpnu 2005 musí být jasně identifikovatelný podle značky na zařízení;
• výrobci musí vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení uvedená na trh po 13. srpnu 2005 symbolem pro označení elektrického a elektronického zařízení;
• nejpozději od 13. srpna 2005 musí být výrobci zajištěno financování nákladů na sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ;
• nejpozději do 31. prosince 2008 stát zajistí, aby výrobci splnili cíle pro využití, opětovné použití a recyklaci;
• pokud jde o OEEZ z domácností, stát zajistí, že nejpozději od 13. srpna 2005
  - budou zřízeny systémy, které umožní konečným držitelům a distributorům minimálně bezplatně vracet OEEZ z domácností;
  - budou distributoři při dodávce nových výrobků zodpovídat za zajištění minimálně bezplatného vracení těchto odpadů, a to vždy jedno odpadní zařízení za jeden nový výrobek, pokud jde o zařízení ekvivalentního typu, které plnilo stejnou funkci jako dodávaný výrobek;
  - bude výrobcům povoleno zřídit a provozovat samostatné nebo kolektivní systémy zpětného odběru OEEZ z domácností za předpokladu, že jsou v souladu s cíli této směrnice;
• stát zajistí, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2008 dosaženo míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok.

Co přináší a nařizuje Směrnice 2002/95/ES?

Evropský parlament a Rada Evropské unie přijaly dne 27. ledna 2003 Směrnici 2002/95/ES o omezení používání některých látek v elektrických a elektronických zařízeních.

Obecné cíle směrnice

Hlavní zásady a důvody vzniku směrnice:

• Dostupné důkazy svědčí o tom, že opatření týkající se sběru, zpracování, recyklace a odstranění OEEZ, stanovená ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, jsou nezbytná ke zmírnění problémů odpadového hospodářství spojených s dotyčnými těžkými kovy a s dotyčnými retardéry hoření. Navzdory těmto opatřením se však bude i nadále při současných postupech odstraňování vylučovat významný podíl OEEZ. I kdyby byla OEEZ sbírána odděleně a byla předávána k recyklaci, jejich obsah rtuti, kadmia, olova, šestimocného chrómu, PBB a PBDE by pravděpodobně nadále představoval riziko pro zdraví a životní prostředí.
• Při zohlednění technické a ekonomické proveditelnosti je nejúčinnějším způsobem, jakým lze zajistit významné snížení rizik pro zdraví a životní prostředí spojených s těmito látkami, potřebné k dosažení zvolené úrovně ochrany ve Společenství, náhrada těchto látek v elektrických a elektronických zařízeních bezpečnými nebo bezpečnějšími materiály. Je pravděpodobné, že omezení používání těchto látek zvýší možnosti a ekonomickou prospěšnost recyklace OEEZ a sníží negativní zdravotní dopady na pracovníky v recyklačních zařízeních.
• Účelem této směrnice je sblížit právní předpisy členských států o omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních a přispět k ochraně lidského zdraví a k využití a environmentálně šetrnému odstranění odpadních elektrických a elektronických zařízení.

Jaké povinnosti ukládá směrnice státu a výrobcům?

Členské státy zajistí, že s účinností od 1. července 2006 nebudou nová elektrická a elektronická zařízení uváděná na trh obsahovat olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm, polybromované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE). Vnitrostátní opatření, která omezují nebo zakazují používání těchto látek v elektrických a elektronických zařízeních, jež byla přijata v souladu s právními předpisy Společenství před přijetím této směrnice, mohou být zachována do 1. července 2006.