Česká republika nevytváří pro využívání biomasy podmínky ale překážky

TZB-info: Jak jste se k biomase vlastně dostal?

Zdeněk Černý: Vše začalo v Uničovských strojírnách na jaře 1990, kdy tehdejší ředitel závodu kolesových rypadel Ing. Minx dovezl ze služební cesty ze Švédska první briketu vylisovanou z podrceného lesního odpadu. Hned po příjezdu prohlásil: "Děláme sice stroje pro těžbu uhlí, ale to tady nebude věčně. Jestli chceme myslet na budoucnost a naše děti, musíme se zaměřit i na obnovitelné zdroje tepla, jako je odpadní biomasa, která roste pořád. Kompletní technologie pro příjem, úpravu, drcení, sušení, slisování a zabalení jsem ve Švédsku viděl a myslím si, že jsme schopni obdobnou technologii vyprojektovat, vyrábět a včetně montáží dodávat."
Unex byl tou dobou zavedenou strojírenskou firmou, která zaměstnávala téměř 5000 lidí a vyráběla celou škálu výrobků těžkého strojírenství ve špičkové kvalitě. Velmi kvalitní byl i tým projektantů, konstruktérů a techniků, ve kterém jsem pracoval. A tím to vlastně začalo.

TZB-info: Takže jste se vrhli do vývoje briketovací technologie?

Zdeněk Černý: Nejdřív jsme si udělali průzkum situace na evropském trhu. Projeli jsme pár veletrhů v Německu, Rakousku a ve Švýcarsku. Zjistili jsme, že pro výrobu briket existují prakticky tři principy.
Zdánlivě nejjednodušší princip je hydraulický. Celý objem vsázky se zde lisuje najednou do tvaru hranaté brikety. Takto vyrobený výlisek ale není dostatečně prolisován, má vyšší energetickou náročnost a málokterý splňuje přísné evropské normy. Tuto technologii jsme vyškrtli hned.
Druhý princip je šnekový. Lis obdobně jako u masomlýnku vytváří briketu dokonale prolisovanou, ale nevýhodou je vysoké opotřebení lisovacích pouzder a šneku. Náklady na náhradní díly pak velmi brzy provozovatele ekonomicky "udusí".
Třetím principem lisování je mechanický klikový, který jsme vyhodnotili jako nejlepší jak z hlediska energetické náročnosti, výkonu, kvality produktu, tak i z hlediska opotřebení lisovacích nástrojů.
Po tomto vyhodnocení jsme tedy zkonstruovali prototyp pístového lisu BL-1 o průměru brikety 75 mm a výkonu 500 kg briket za hodinu a za další rok pak k němu i příjmovou, sušicí a balicí linku. S odchodem jmenovaného ředitele v roce 1993 skončil v Unexu i obor briketovacích technologií, a tak náš tým projektantů a techniků pokračoval v oboru dál ale už jako soukromý. Během dalších let jsme technologie rozšířili o nové stroje a zařízení s dvojnásobným výkonem 1000 kg briket za hodinu. V současné době máme v Biomacu pátou generaci briketovacího lisu s označením BL-5 a kompletní technologie potřebné pro briketování a peletování. Takto zkompletované zařízení dnes "spolkne" jakýkoliv materiál jako jsou katrové piliny, hobliny, odřezky dřeva, lesní štěpku atd. v jakékoliv vlhkosti. Výrobní kapacita jednoho závodu při dostatku suroviny pak činí až 6000 tun hotových briket za rok. K dnešnímu dni jsme zprovoznili přes dvacet výrobních závodů.

TZB-info: Jaký je lisovací tlak?

Zdeněk Černý: V kuželovém pouzdru našich lisů je dosahováno tlaku až 1800 bar (180 MPa). Velkou předností je ale rovnoměrné prolisování, které dosahujeme pulsacemi lisovacího pístu s frekvencí 4 údery za sekundu.

TZB-info: Takže jste po úspěšném vývoji lisu byli spokojeni?

Zdeněk Černý: Po technické stránce samozřejmě ano, ale ekonomicky jsme tenkrát mohli jen těžko konkurovat uhlí, které tehdy na začátku 90. let stálo 18 Kč/q a nám vycházela výrobní cena minimálně na 180 Kč/q, tedy desetinásobek. Když jsme se ale podívali do zahraničí, tak tam už tehdy byla cena dřevěných briket přes 250 Kč/q, uhelných briket přes 350 Kč/q. Bylo tedy jasné, že se musíme zaměřit na export. Vzrůstající cenou uhlí začal i trh našich biobriket.

TZB-info: Základní námitkou proti výrobě briket, kterou často slyším, je: proč dřevo drtit, sušit a lisovat - tedy vkládat energie, když ho umíme spálit mokré a bez úprav.

Zdeněk Černý: Tak to je opravdu častá námitka. Musíme si ale uvědomit, že mokrá dřevní hmota má výhřevnost do 8 MJ/kg, kdežto u briket a pelet je to minimálně 18 MJ/kg. Dále objem, který musíme pro topnou sezónu doma uskladnit, je například u dřeva 20-30 m³, u dřevěných briket 5 m³. A u štěpky k tomu dále přistupují problémy s možným zapařením apod. Štěpka tak samozřejmě připadá v úvahu jen pro větší komunální kotelny.
Hlavním důvodem výroby briket a pelet je přetvoření odpadní dřevní hmoty o velkém objemu, velké vlhkosti a malé výhřevnosti do nové ušlechtilé formy paliva, které je levné, ekologicky čisté, zabírá minimální skladovací prostor, má minimální obsah vody a tím má i vysokou výhřevnost. U pelet máme ještě jednu výhodu navíc a tou je možnost automatizace a pohodlí vytápění jako například u plynu.

TZB-info: Podléhá kvalita vašich výrobků nějaké kontrole?

Zdeněk Černý: Samozřejmě a zvláště po vstupu naší republiky do EU provádí Česká obchodní inspekce i na to malé množství, které prodáváme v ČR, poměrně časté kontroly. My jsme na ně připraveni, protože díky naší orientaci na vývoz máme jako jediný český výrobce certifikáty o souladu s normami EU a jsme pod pravidelnou kontrolou rakouské akreditované zkušebny.

TZB-info: A není Vám to trochu líto, když domácí zdroj obnovitelné energie vyvážíme do Evropy a u nás používáme pro vytápění hlavně uhlí - buď přímo většinou v zastaralých a nevhodných kotlích, nebo z něj vyrobíme s nízkou účinností elektřinu, kterou pak v lepším případě napájíme tepelné čerpadlo, v horším případě přímotopy. Druhým hlavním palivem je zemní plyn, který musíme dovážet.

Zdeněk Černý: To víte, že mi to je líto. Ale podmínky, které nám vláda a zákonodárci nastavili, nás k rychlé přeorientaci na vývoz donutily.

TZB-info: To se mi nějak nezdá. Když pročítám programy podpory na obnovitelné zdroje energie, které je možno získat z celé řady dotačních titulů Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství, tak mně připadá, že podmínky pro obnovitelné zdroje jsou přímo vynikající.

Zdeněk Černý: To je skutečně jenom zdání. Je pravda, že existuje řada možností na získání státní podpory. Ale když porovnávám tyto roztříštěné a nenárokové podpory, je to asi jako kdybych porovnával vesnické nákupní středisko ze 70. let s dnešním moderním supermarketem. Ne že bych byl velkým milovníkem supermarketů, ale jako příklad mně to připadá docela výstižné.

TZB-info: Vy byste si představoval, že by dotace měly být mnohem větší?

Zdeněk Černý: To vůbec ne. Myslím si, že by dokonce dotace nemusely být žádné. Stačilo by zavést vzájemně provázaný systém ekologických daní a daňových úlev kombinovaný např. s bezúročnými půjčkami.

TZB-info: To je Váš názor z pohledu výrobce briketovacích a peletkovacích zařízení. Můžete to nějak doložit?

Zdeněk Černý: Mohu to doložit např. srovnáním se situací v sousedním Rakousku a v Německu, kterou přes naše exporty celkem dobře znám. Vyjmenoval bych tři zásadní rozdíly podpory a "podpory" v Česku.

• Biopaliva jsou v EU prostřednictvím DPH zdaňována ve spodní daňové sazbě (Rakousko 10%, Německo 7%), v ČR pak v horní daňové sazbě (nejprve 22%, od 1.5.2004 to je 19%).
• Fosilní paliva s obsahem síry nad 0,8% jsou v Rakousku a Německu zakázána spalovat, méně sirnatá paliva jako hnědouhelné brikety, černé uhlí či koks jsou zdaňovány poměrně citelnou ekologickou daní, která má dlouhodobý, předem stanovený růst. Naproti tomu se "uhelným zástupcům" České republiky "podařilo" vyjednat v Bruselu zavedení těchto daní až od roku 2009.
• Pohádková podpora tzv. spoluspalování biomasy a hnědého uhlí v ČR, která ročně přináší ČEZu "Ježíška" v podobě státní dotace v řádu stovek miliónů korun. Přitom toto "naše" směsné spalování v celé EU neexistuje. EU podporuje kombinovanou výrobu elektřiny a tepla ale pouze z čisté biomasy. Vidím to jako "typicky české" obejití evropské legislativy ve snaze o naplnění 10-ti procentního podílu výroby elektřiny z OZE, ke kterému se náš stát zavázal.

TZB-info: Jak se tyto tři formy "podpory", které přišly od vlády a zákonodárců najednou v roce 2004, projevily v oboru výroby pevných biopaliv a ve vaší firmě?

Zdeněk Černý: Naše firma jednak vyráběla briketovací a peletovací linky a jednak v již zprovozněných závodech vyrábí a dodává brikety a peletky. Takže v té technologické oblasti se plánované nové výrobny v ČR na rok 2004 zcela zrušily a starší už rozpracované projekty byly pozastaveny, nebo také ukončeny. Díky vysokým, státem "dotovaným" výkupním cenám pilin pro ČEZ vzrostla neúměrně i vstupní cena pilin pro výrobu briket a pelet z biomasy. Díky zvýšení DPH na horní sazbu jsou naše ekologická biopaliva ze dřeva dražší než uhlí a prakticky se v ČR ve velkém neprodávají. Abychom zachránili alespoň druhou část činnosti, tedy výrobny biopaliv, byli jsme nuceni prakticky celou produkci orientovat na vývoz. K tomu jsme museli především zajistit měření v akreditované zkušebně, která v Česku neexistuje. Certifikaci jsme pak museli nechat udělat jak u Önorm institutu v Rakousku, tak i u DIN institutu v Německu. Bylo to časově i finančně hodně náročné. Dnes to máme za sebou, plníme všechny přísné požadavky evropských norem a můžeme vyvážet do všech evropských zemí.

TZB-info: Takže jste spokojen?

Zdeněk Černý: To bych neřekl. Je pravda, že firma úspěšně funguje. Ale jako občana této země mě současná situace upřímně štve. Když vezmu jen roční produkci ze všech závodů, které jsme postavili, činí to cca 80 000 tun briket a pelet. Z toho přes 90 % jde k našim sousedům do Rakouska a Německa. Z hlediska exportní bilance státu vše v pořádku ale z hlediska české ekologie určitě ne. Dovedu si představit, že spoluobčany z těch vysokých příjmových skupin, kteří většinou pracují i bydlí v Praze a dalších velkých městech, tyto problémy nemusí moc zajímat. Ale velmi zajímají a postihují především majitele rodinných domků na venkově a v malých městech. Ti si na svoje bydlení a s ním spojené vytápění často velmi pracně našetřili a vložili do něj i hodně své práce. A využívání biomasy v jejich regionu představuje jak po stránce čistoty ovzduší, tak i po stránce ekonomické oproti elektřině nebo zemnímu plynu velmi zajímavou alternativu při srovnatelném komfortu. Dnes je ale překážkou vysoká cena těchto paliv oproti nízké ceně hnědého uhlí.

TZB-info: Když jsou biopaliva drahá, jak to lidé tedy řeší?

Zdeněk Černý: Samozřejmě, že jako vždy v dějinách tím pro ně nejjednodušším způsobem. Vrací se ke spalování sirnatého uhlí většinou v nevyhovujících kotlích. Řada lidí k uhlí přidá ještě plasty a další domovní odpad. Vidím to na vesnici, kde bydlím, ale myslím si, že se o tom může přesvědčit každý, když se navečer projdete některou vesnicí v Česku. Nejvýstižněji nám to řekl jeden náš vesnický odběratel v lednu letošního roku po navýšení DPH o 17 %. Dřevěné brikety si už nekoupil a při odchodu nám řekl: "..když to tak nahoře zdražili, tak jim vyřiďte, že ode dneška topím gumákama". Gumákama sice asi netopí, ale k uhlí se určitě vrátil.

TZB-info: To Vám dávám za pravdu. Bydlím ve středočeské vesnici Lány, která byla v roce 1993 téměř stoprocentně "zplynofikována" a prakticky všichni začali používat pro vytápění výhradně zemní plyn. Dnes, v roce 2004 velká část rodinných domů používá plynový kotel jen omezeně, jako druhý zdroj tepla pro jejich ústřední vytápění. A při večerní procházce si lze velmi dobře představit ty PET lahve a další domovní odpadky transformované na hutnou kouřovou vlečku nad komínem. Trochu se mi zdá, že se vracíme do 19. století, kdy černý kouř z továrních komínů byl symbolem prosperity. To je podle mého názoru velmi chmurná perspektiva. Vidíte nějakou možnost uplatnění biopaliv v blízké budoucnosti?

Bydlím Dnešní situaci vidím skutečně dosti pesimisticky. Přesto si ale myslím, že budoucnost obnovitelná paliva z biomasy mají, ať už z dřevní nebo záměrně pěstované suroviny. Bude ale zapotřebí společně s tlakem z EU vyvinout tlak všech zainteresovaných na naši vládu a příslušné instituce a širokou veřejnost, aby se změnil pohled na paliva z biomasy. Aby se nepovažovala jen za okrajovou záležitost pro pár krbů, ale postavit se k nim jako k možné alternativě fosilních paliv. Nepálit kvalitní čistou biomasu směsným způsobem s uhlím v elektrárnách s účinností kolem 25 maximálně 35 procent, ale cíleně pěstovat biomasu pro kotelny s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla při účinnosti až 88 procent, což bude nejen ekonomické, ale i ekologické.
Čistou dřevní biomasu (piliny, hobliny, štěpku) využít kromě dalšího zpracování na dřevotřískové desky atd. také k výrobě kvalitních "biopaliv", jako jsou normované dřevěné brikety a pelety. Tato paliva dávají spotřebiteli garantovanou výhřevnost, ekologickou čistotu a pelety i uživatelské pohodlí automatického topení stejné jako u plynu nebo topného oleje.
Po etapě paliv z dřevní biomasy by už neměl být takový problém přijít na trh s "biopalivy" z ostatní biomasy jako je lesní štěpka, kůra, energetické dřeviny (vrby, topoly, atd.), slámy řepkové i obilní a energetické byliny, jejichž nejlepším představitelem je šťovík.
K tomu všemu je nutná pomoc státu snížením sazby DPH, zavedením ekologických daní na sirnatá fosilní paliva a dopracováním EU norem vyráběných paliv z biomasy. Efekt pak příjde velmi rychle sám v podobě zaměstnaných českých lidí při výrobě strojů pro briketárny a peletárny, při výrobě samotných "biopaliv" ve výrobnách, v zemědělství, v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu. Na to naváží výrobci kotlů a topenišť včetně instalatérů. Venkov, města i stát získají nejen vlastní, ekologicky čistou energii, ale nebudeme tolik závislí na cizích zdrojích, rozmělní a sníží se energetické riziko do malých měst a obcí.
Pak bychom jako v Rakousku mohli i u nás hovořit o úspěšné dřevofikaci venkova. I taková by mohla být budoucnost obnovitelných zdrojů v Čechách.
Pro úplný začátek rozvoje paliv z biomasy na venkově připravujeme ve spolupráci s obecními úřady program určený především nezplynofikovaným vesnicím. Jmenuje se TEPLO KTERÉ STOJÍ ZA TO. Pro zájemce z těchto vesnic a malých měst připravíme článek s podrobnými informacemi, který vyjde na portálu TZB-info hned začátkem nového roku.

TZB-info, Milan Bechyně: Děkuji za rozhovor, přeji klidné Vánoce a hodně úspěchů ve Vašem podnikání v roce 2005.