Vliv směrnice 93/76/EHS Rady ES na zákon č. 406/2000 Sb.
Rada Evropského společenství přijala již v roce 1993 směrnici 93/76/EHS, která mimo jiné zavazuje k tomu, aby vyúčtování nákladů na vytápění, klimatizaci a přípravu teplé vody bylo prováděno podle skutečné spotřeby. Vzhledem k závazkům ČR z přístupových rozhovorů ke vstupu do EU a ke skutečnosti, že zákon č. 406/2000 Sb. tuto povinnost neobsahuje, se připravuje jeho novela.
Při připravované novelizaci zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií i z něho vycházejících vyhlášek bude nutno mimo jiné respektovat i směrnici Rady Evropského Společenství 93/76/EHS.
Jedním z požadavků této směrnice je, aby vyúčtování nákladů na vytápění, klimatizaci a přípravu teplé vody bylo prováděno na základě skutečné spotřeby energie.
Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií ze dne 25. října 2000 se má zabývat optimálním užitím energie. Zákon obsahuje v hlavě I základní ustanovení, v hlavě II energetické koncepce, hlava III je věnována národnímu programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů, hlava IV obsahuje některá opatření pro zvyšování hospodárnosti užití energie, hlavu V tvoří kontrola a ochrana zvláštních zájmů a hlava VI obsahuje společná, přechodná a závěrečná ustanovení.
Klíčové postavení v zákonu má hlava IV. Její § 6 se sedmi odstavci je věnován účinnosti užití energie, § 7 je věnován kombinované výrobě elektřiny a tepla, § 8 energetickým štítkům, § 9 energetickému auditu, § 10 energetickým auditorům a § 11 působnosti ministerstva průmyslu obchodu.
Základní vadu v tomto zákoně spatřuji v tom, že v něm není ani zmínka o měření a indikaci tepelné energie u vnitřních tepelných zařízení budov. Přitom každý student střední odborné školy se správně učí, že maximální hospodárnosti při užití energie lze dosáhnout optimálním spolupůsobením regulační a měřicí či indikační techniky. Spotřebitel musí mít možnost vlastní spotřebu energie účinně regulovat a zároveň musí být měřením nebo indikací zainteresován na tom, aby svoji spotřebu skutečně reguloval.
V § 6 odst. (7) je stanoveno: "Vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům v rozsahu stanoveném vyhláškou. Konečný spotřebitel je povinen umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto zařízení."
Přitom v původním návrhu zákona byla formulace: "Vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům...."
Tím, že z výše uvedeného odstavce (7) vypadla formulace o registraci tepelné energie, ztratila oporu v zákonu č. 406/2000 Sb. i vyhláška č. 372/2001 Sb. ministerstva pro místní rozvoj, kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele.
Zákon č. 406/2000 Sb. a na něj navazující vyhlášky tak umožňují rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele např. pouze podle vytápěné přepočtené plochy bytů a nebytových prostorů, aniž by bylo požadováno vybavit otopná tělesa kromě termostatických ventilů i indikátory nebo měřidly, které by umožňovaly rozúčtování podle skutečné spotřeby, jak to požaduje směrnice 93/76/EWG. Tím se naše legislativa dostává do kolize s právními předpisy EU.
Je nepochybné, že v rámci přístupových jednání k EU v oblasti energetiky se ČR zavázala převzít nařízení, směrnice a rozhodnutí EU do své legislativy, protože tyto právní předpisy EU jsou nadřazeny národní legislativě členských států. V zákonech a vyhláškách jednotlivých členských států, které musejí být v souladu s legislativou EU, pak musejí být stanoveny i sankce za nedodržení a porušování těchto závazných předpisů.
