Směrnice 93/76/EHS Rady Evropského společenství - ze dne 13. září 1993 k omezení emisí CO2 efektivním využitím energií (SAVE)
Směrnice se zaměřila na zachování kvality životního prostředí a na zajištění uvážlivého a racionálního využití přírodních zdrojů.
Na oblast obytných budov a terciárního sektoru připadá téměř 40 % spotřeby energií Společenství; další zvyšování spotřeby v těchto oblastech se bude také promítat v jejich spotřebě energií a tím budou narůstat i emise CO2.
K omezení emisí CO2 a k podpoře racionálního využití všech forem energie je zapotřebí společného úsilí všech členských států, k čemuž patří také opatření učiněná na úrovni společenství.
Důkaz o spotřebě energií přispívá na základě objektivní informace o energetických znacích budov k lepší transparentnosti trhu s nemovitostmi a podporuje investice v oblasti úsporných energetických opatření.
Správně sestavené vyúčtování nákladů na vytápění, klimatizaci a přípravu a dodávku teplé vody v přiměřeném poměru ke skutečné spotřebě energie budov přispívá k úsporám energie v oblasti bydlení. Cílem je, aby obyvatelům takových budov bylo umožněno, aby si mohli regulovat svoji vlastní spotřebu tepla na vytápění, studené a teplé vody sami. V mnoha členských státech EU se podstatná část nákladů na vytápění a dodávku teplé vody vyúčtovává podle jiných faktorů než podle skutečné spotřeby energie. A právě proto RADA ES vydala tuto směrnici.
Touto SMĚRNICÍ převládá snaha, aby členské státy uskutečnily cíl omezení emisí CO2 prostřednictvím efektivního využívání energií, zejména prostřednictvím sestavení a prosazení programů s tímto obsahem (článek 1):
- průkaz o spotřebě energie budovy;
- vyúčtování nákladů na vytápění, klimatizaci a přípravu teplé vody podle skutečné spotřeby;
- podpora třetího způsobu financování v rámci úsporných energetických investic ve veřejném sektoru;
- tepelná izolace novostaveb;
- pravidelné prověřování kotlů;
- energetické bilance v podnicích s vysokou spotřebou energie.
Programy mohou být právní a správní předpisy, jakož i hospodářské a správní nástroje, osvětová a vzdělávací opatření a dobrovolné dohody, jejichž účinnost lze objektivně odhadnout.
Článek 3 Směrnice uvádí: "Členské státy sestaví program pro reálné vyúčtování nákladů na vytápění, klimatizaci a přípravu teplé vody v přiměřeném poměru ke skutečné spotřebě energie a tyto programy také zrealizují. Tyto programy umožní rozdělení nákladů na tyto úkony mezi uživatele budovy nebo částí budovy podle skutečné spotřeby tepla, případně spotřeby studené a teplé vody každého uživatele. To se týká budov nebo částí budov, jež jsou vybaveny ústředním vytápěním, klimatizací nebo přípravou teplé vody. Obyvatelům takových budov by mělo být umožněno, aby si vlastní spotřebu tepla, teplé a studené vody mohli regulovat sami."
V článku 6 Směrnice se stanoví: "Členské státy sestaví a zrealizují programy pro pravidelnou kontrolu a prověřování vytápěcích zařízení s jmenovitým výkonem vyšším než 15 kW, a to pro zlepšování provozních podmínek z hlediska spotřeby energie a tím i pro omezení emisí CO2."
Článek 10 Směrnice obsahuje jednoznačný požadavek:
"1) Členské státy vydají potřebné právní a správní předpisy a/nebo učiní jiná v článku 1 uvedená opatření pro co nejrychlejší splnění této směrnice, nejpozději však do 31. 12. 1994. Členské státy musí učinit veškerá opatření pro splnění takto uvedených cílů této SMĚRNICE.
Vydají-li členské státy právní a správní předpisy, vezmou v úvahu tuto SMĚRNICI v předpisech samotných nebo na základě odkazu v úředním zveřejnění. Členské státy si regulují podrobnosti. To platí také pro prosazování programu v jiné formě.
2) Členské státy sdělí komisi znění vnitrostátních právních a správních předpisů a/nebo jiných v článku 1 uvedených opatření, které vydají v oblasti určení touto SMĚRNICÍ."
V energetické politice, schválené usnesením vlády České republiky ze dne 12.ledna 2000, která se stala podkladem pro tvorbu zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií a zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v kapitole 4, která je věnována mezinárodní integraci ČR do EU, se mimo jiné praví: "V rámci první fáze předvstupních jednání (tzv. screening legislativy) předala Evropská komise ČR výčet klíčových předpisů všech Evropských společenství (Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství, Euratom) upravujících energetiku a podala vysvětlení hlavních cílů EU v energetické politice a zdůraznila zejména, že na systém právních předpisů tzv. sekundární legislativy (nařízení, směrnice a rozhodnutí) nelze pohlížet pouze jako na soubor právních závazků, protože ve skutečnosti představují soubor nástrojů k dosažení cílů EU (v ochraně životního prostředí). ČR v průběhu screeningu energetiky potvrdila svůj závazek převzít aquis (právo Evropských společenství) před vstupem do EU s výjimkou tří oblastí, ve kterých požádala o přechodné období (časovou prodlevu se zaváděním směrnic 68/414/EHS, 96/92/ES a 98/30/ES). Jedná se o pozdější dosažení požadované úrovně povinných zásob ropy a ropných produktů (odklad do roku 2005) a pozdější otevření trhu s elektřinou. Zástupci EU potvrdili, že rozumí požadovanému rozsahu přechodných období."
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že směrnice 93/76/EHS měla být implementována jak do zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií a do zákona č. 458/2000 Sb., tak i do všech vyhlášek, které z těchto zákonů vycházejí.
