Vyjádření k příspěvku Ing. Josefa Knoba, zaměstnance firmy Protherm s.r.o.

Začnu trochu z jiného konce. Jsem 22 let soudním znalcem v oboru stavebním se zvláštní specializací kominictví. Je to asi měsíc, co jsem dělal znalecký posudek pro policii ČR k případu úmrtí mladého cizince, který přijel na dva dny do Prahy z Německa. První noc se otrávil oxidem uhelnatým v koupelně pronajatého bytu. Podle policie nebyly na spotřebiči zjištěny přivolanými pracovníky plynárny a topenářské firmy žádné závady, a tak jedinou možnou příčinou měla být závada na spalinové cestě. V dokladech k šetření byl mimo jiné doklad z poloviny roku 2002 o vyčištění hořáku a opravě termočlánku včetně zkoušky firmou provádějící servis plynospotřebičů a posudek spalinové cesty od kominíka bez kulatého razítka. Kromě skutečné závady na spalinové cestě (nízko vyvedený komín nad střechou budovy) nebyly podříznuté dveře do koupelny a u spotřebiče byl namontovaný ventilátor na větrání s vývodem do vnějšího prostoru. Po uvedení spotřebiče do provozu jsem provedl měření na spalinové cestě a naměřil jsem přes 10.000 ppm CO ve spalinách. Při vypnutém ventilátoru jsem naměřil ve spalinové cestě tah asi 2 Pa, ale při zapnutém ventilátoru a uzavřených dveřích se v krátké době stala z koupelny plynová komora.

Otázka zní: Jak mohl odpovědně pracovník zabývající se servisem plynových spotřebičů zjistit technický stav spotřebiče bez měřicího otvoru na spalinové cestě? Jakým způsobem se kontrolují spotřebiče z hlediska ochrany ovzduší? Na kotlech, kde provádím měření podle zákona č. 86/2002 Sb., jsou v mnoha případech nalepené štítky s údaji servisních organizací, které kotle servisují, ale na spalinových cestách nejsou žádné měřicí otvory. Jak se provádí kontrola správného seřízení kotlů?

Včera jsem byl provádět autorizované měření u jedné organizace. Byl jsem upozorněn, že kotel v šatně žen má nějakou drobnou závadu a že je objednán servisní technik. Provedl jsem informativní měření kotle (opět jsem musel nejprve zřídit měřicí otvor na spalinové cestě) a kontrolu spalinové cesty. Kotel byl servisován a čištěn před 5 měsíci. Ve spalinách jsem naměřil přes 9000 ppm CO a při kontrole spalinové cesty jsem zjistil, že kouřovod na spalinovém hrdle kotle je přesazen asi o 20 mm mimo, takže část spalin s vysokým obsahem CO dlouhodobě unikala do umývárny se sprchou v této šatně. Tuto závadu na spalinové cestě žádný servisní technik nezaregistroval. Naštěstí se žádná z žen neotrávila, pouze byly dlouhodobě vystaveny účinkům koncentrace CO ze spalin.

Domnívám se, že je jedině správné, že se při měření malých zdrojů provádí i kontrola spalinové cesty, protože to je asi jediný způsob, jak kontrolu spalinových cest provést. Stávající platná vyhláška č. 111/1981 Sb., která je stará 23 let, je skutečně zastaralá a zejména u malých zdrojů tepla ji nikdo nedodržuje. Při autorizovaném měření jsem zjistil v cca 70 % menší či větší závady na spalinové cestě. Závady se naštěstí příliš netýkají vlastní funkce spalinové cesty, ale není přístup k její kontrole a čištění. Chyba je i na straně kominíků, protože je vžitá praxe, že revizní zprávy na spalinové cesty vydávají firmy, které spalinovou cestu namontovaly. To by ale vždy měla provádět nezávislá osoba.

K problematice spotřebičů vyvedených do fasády budovy. Kolem vývodů do fasády už bylo mnoho polemik a osobně považuji tento způsob odvodu spalin za nešťastný. Účastnil jsem se jako znalec několika soudních sporů řešících problematiku obtěžování spalinami od vývodů do fasád a většinou s pozitivním výsledkem (vývod do fasády se musel odstranit). Kde chybí měřicí otvory na spalinových cestách uzavřených spotřebičů, zejména s koncentrickým vedením spalin a vzduchu, jsou velké problémy s měřením a osobně žádné otvory dodatečně nezřizuji. Ale ptám se - jak mohl odpovědný pracovník montážní firmy namontovat a uvést do provozu spotřebič, kde nejsou na spalinové cestě měřicí otvory (pokud není měření možné jiným způsobem, např. měřicími otvory na spotřebiči). Předpokládá se, že do konce životnosti tohoto spotřebiče se kotel nebude kontrolovat a čistit? Nelze-li jiným způsobem, jak se bude měřit funkce tohoto kotle bez měřicích otvorů? Současná absence měřicích otvorů u těchto spotřebičů je jenom výsledkem nedostatečnosti montážních organizací, které odpovídající tvarovky do spalinových cest nenamontovaly.

Domnívám se, že je jenom správné, že kontrolu malých zdrojů znečišťování provádí jiný pracovník než ten, který kotel servisuje, a že se provádí při této činnosti i kontrola spalinových cest, která je zejména nutná u malých spotřebičů paliv. U středních a velkých kotelen je v kotelnách řada ochranných prvků, které mimo jiné chrání i obsluhu kotelny a navíc do velkých kotelen má přístup pouze vyškolená obsluha. Malé zdroje obsluhuje každý nebo nikdo. Velké a střední zdroje jsou v oddělených místnostech - kotelnách. Malé zdroje jsou ve většině případů součástí provozoven, kanceláří, koupelen, šaten apod. Jsou tedy většinou umístěné v malých prostorách se stálou přítomností jejich uživatelů, a proto je nutné provádět kontroly komplexně, tedy včetně kontroly bezpečného odvodu spalin do volného ovzduší.

Ponechat odpovědnost na provozovatelích malých zdrojů znečišťování? Mohu jenom konstatovat, že malé zdroje znečišťování v bytových jednotkách jsou největším zdrojem znečišťování. A kolik těchto zdrojů se mění a v jakém časovém rozmezí. Majitel objektu vymění spotřebič paliv v nejzazším možném případě, protože náklady na jeho provoz jej nezajímají. Jak zjistí uživatel plynového spotřebiče, že by měl být vyměněn? Jak se určí stáří, kdy by měl být zdroj měřen? Ne vždy záleží jenom na vlastním zařízení, ale na způsobu jeho provozu, údržby, prostředí, kde je provozován (zejména kotle v provedení B) apod. Souhlasím s tím, že kotle provozované podnikateli jsou mladší a mnohdy lépe udržované oproti spotřebičům v domácnostech, ale není to pravidlem. A věřím, že se kontrola později rozšíří i na tato místa a snad to mimo úspor na palivu a větší čistoty ovzduší přinese i méně nešťastných případů úmrtí otravou oxidem uhelnatým.

Ing. František Jiřík
Autorizace MŽP pro měření malých zdrojů znečištění č. 0002