Směrnice 2004/8/EC Evropského parlamentu a Rady z 11. února 2004 o podpoře kogenerace založené na efektivní poptávce po teple na vnitřním energetickém trhu

Odborná recenze: Ing. Jiří Cikhart, DrSc.

Účelem Směrnice 2004/8/EC je zvýšit hospodárnost při výrobě energie a zlepšit bezpečnost dodávky energie podporou rozvoje vysoce účinné kogenerace tepla a elektřiny v případech, kdy je poptávka po teple efektivní a pokud dojde k úspoře primárních zdrojů energie.

Pro účely Směrnice se kogenerací rozumí výroba tepelné energie a elektrické (nebo mechanické) energie v jednom procesu. Jmenovitě se uvádí:

1. Kombinovaný oběh s plynovou turbínou a rekuperací tepla
2. Parní protitlaká turbína
3. Odběrová kondenzační parní turbína
4. Plynová turbína s rekuperací tepla
5. Spalovací motor
6. Mikroturbína
7. Stirlingův motor
8. Palivové články
9. Parní motor
10. Organický Rankinův cyklus

Obdobně Směrnice definuje pojem efektivní poptávka po teple. Efektivní poptávka po teple znamená ekonomicky ospravedlnitelnou poptávku po teple nebo chladu, která nepřekračuje stávající potřebu tepla nebo chladu a která by byla uspokojena běžně na trhu ze stávajících zdrojů (jiných než na bázi kogenerace). Cílem Směrnice není tedy podpora výroby energie nad rámec potřeb společnosti nebo ekonomiky, ale podpora kogenerace jako jedné metody, jak uspokojit již existující poptávku. Navíc musí být (podle článku 7 Směrnice) při podpoře kogenerace přihlédnuto i k možnostem snížení poptávky po energii pomocí jiných ekonomicky dostupných a ekologicky přijatelných metod. Důvodem pro přijetí Směrnice je snaha zvýšit samostatnost EU v dodávce energií (v současné době pochází 50 % energie spotřebované v EU z externích zdrojů a při zachování stávajících trendů má tato kvóta vzrůst až na 70 % v roce 2030). Směrnice je rovněž nástrojem, jak vyhovět požadavkům na snížení emisí skleníkových plynů, které jsou definovány v Kjótském protokolu o změně klimatu.

Hlavním smyslem Směrnice je stanovení jednotných kritérií, platných pro všechny členské země EU, za kterých mohou jednotlivé státy podpořit kogeneraci tepla a elektřiny. V rámci Evropské unie je podle pravidel Jednotného vnitřního trhu obecně zakázána selektivní veřejná podpora firmám a technologiím. Pokud vznikne potřeba podpořit určité technologie, které není možno prosadit běžnou hospodářskou soutěží mezi subjekty, musí tak být činěno na základě jednotných a transparentních pravidel, platných pro všechny subjekty v EU a stejnými, harmonizovanými nástroji. V souladu s tímto principem může být podle Směrnice podpora přiznána pouze technologiím, které splňují podmínky vysoce účinné kogenerace (definované v příloze III):

• Kogenerační technologie musí zajistit alespoň 10-ti procentní úsporu primárních zdrojů energie v porovnání s referenčními hodnotami spotřeby primárních zdrojů při oddělené výrobě tepla a elektřiny. Referenční hodnoty spotřeby primárních zdrojů při oddělené výrobě musí stanovit Komise nejpozději do 21. února 2006, a to s přihlédnutím ke všem specifikům výroby a použitých technologií v rámci EU. Tyto hodnoty bude Komise následně upravovat - poprvé k 21. únoru 2011 a poté každé čtyři roky. Do doby, než Komise stanoví výše uvedené referenční hodnoty, mohou členské státy použít hodnoty vlastní, pokud tyto budou stanoveny stejnou metodou, která platí pro Komisi, jak je popsáno v příloze III Směrnice.
• Vysoce účinnou kogenerací se rovněž rozumí technologie kogenerace malého rozsahu (do 1 MW) nebo tzv. mikrokogenerace (do 50 kW). Tímto je zohledněn cíl zajistit větší bezpečnost dodávky energie díky použití většího počtu menších zdrojů energie, pokud jsou tyto efektivní.

Směrnice ukládá členským státům mnohé povinnosti. Členské státy musí zajistit certifikaci energie tak, aby mohl výrobce svým zákazníkům prokázat, že vyrobená energie pochází z kogeneračního zdroje. V certifikátu musí být uvedeno, jaký primární zdroj energie byl použit, jakým způsobem je užita vyrobená tepelná energie, kolik bylo při kogeneraci vyrobeno elektrické energie a jakých úspor primárních zdrojů bylo dosaženo. Členské státy musí rovněž stanovit odpovídající právní normy a administrativní postupy tak, aby vznikly podmínky pro naplnění účelu Směrnice. Ve Směrnici je zdůrazněn význam stabilního ekonomického a administrativního prostředí, aby mohly firmy investovat do nových kogeneračních zařízení. Je požadováno, aby byl systém podpory platný alespoň po čtyři roky a bez častých změn v administrativě.

Dále Směrnice upravuje postup komunikace a výměny statistických dat a dalších informací mezi členskými státy a Komisí. V článku 6 Směrnice definuje postup, jakým mají jednotlivé členské státy stanovit potenciál využití vysoce účinné kogenerace na svém území a podle toho navrhnout postupy, jak zvýšit podíl kogenerace na celkové dodávce energie. Na základě údajů získaných od členských států bude Komise periodicky vydávat zprávy o postupu naplňování Směrnice. Cílem těchto zpráv je posoudit, do jaké míry je využit potenciál využití kogenerace v jednotlivých členských státech a podle toho připravit podklady pro přijetí dalších opatření.

Členské státy musí přijmout zákony, které převádí Směrnici do národního právního řádu, a administrativně zajistit naplnění těchto předpisů nejpozději do 21. února 2006.