Milan Novák: Tou rozhodující předností obnovitelných zdrojů energie je jejich bezpečnost

TZB-info: Jak jste se pane inženýre dostal k solárům a na současnou pozici ředitele společnosti Thermo/solar v Žiaru nad Hronom?

Milan Novák: Původně jsem chemik, ještě přesněji elektrochemik. Tuto specializaci jsem vystudoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Bratislavě a začal jsem v pracovat v Žiaru nad Hronom oblasti primární výroby hliníku. Větší část profesního života jsem strávil ve výzkumu, část pak v některých řídicích funkcích ve výrobě. Všechno se ale vždy týkalo nějakým způsobem hliníku. Po revoluci v roce 1990 jsem pak vyhrál výběrové řízení na ředitele výzkumného ústavu závodů SNP v Žiaru na Hronom. Zde jsme se věnovali již od roku 1976 výzkumu možností na zvýšení podílu produktu výrobků z hliníku ve finální formě. Jedním z těchto výzkumných programů pak přirozeně byly solární kolektory, které jsme tehdy vyvíjeli výhradně z hliníku.

Milan Novák: To si vůbec nemyslím. Na výrobu skříní slunečních kolektorů se téměř výlučně na celém světě používá hliník. Jeho velkou předností je nízká hmotnost, korozní stálost a poměrně příznivá cena. Je pravda, že při výrobě absorbérů, které jsou srdcem slunečních kolektorů, stále převládá měď. Je to však podmíněné tím, že na trubkové registry a celý primární solární okruh se dnes téměř výlučně používá měď. A spojování dvou různých kovů, hliníkového absorbéru s měděným trubkovým registrem, je podstatně náročnější než spojování dvou stejných měděných materiálů. Na druhé straně existuje v Evropě celá řada významných výrobců kolektorů s hliníkovým absorbérem. Dokonce známý solární švýcarský institut v Rapperswil tvrdí, že čím vyšší je podíl hliníku v slunečním kolektoru na úkor mědi, tím nižší je zatížení životního prostředí, protože výroba primárního hliníku je ekologicky přívětivější než v případě mědi. Je sice pravda, že na výrobu primárního hliníku z rudy se spotřebuje relativně vysoké množství elektrické energie, ale jeho výroba recyklací z hliníkového šrotu (přičemž počet recyklací není omezen, protože nepodléhá korozi) má jen 5% původní energetickou náročnost.

Administrativní budova firmy Thermosolar v Žiaru nad Hronom

Milan Novák: Tak ten vývoj byl postupný vlastně od 70. let. Jak už jsem se zmínil, už tehdy jsme řešili úkol, jak zvýšit stupeň finalizace hliníkových výrobků. Hledali jsme proto nejrůznější způsoby jeho využití. Byly to mimo jiné nejrůznější stavební konstrukční prvky a mezi nimi i okna. Od nich pak byl už jen krok k výrobkům konstrukčně velmi podobným - slunečním kolektorům. Tehdy jsme se snažili udělat vývoj komplexně a pustili jsme se proto i do obtížného vývoje selektivní výroby na absorbéru z hliníku. Vývoj byl úspěšně ukončen i díky tomu, že v závodu byla tehdy asi největší eloxovna hliníku ve východní Evropě.

Milan novák: To jsou informace naprosto mylné. Dnes je již běžně používaný pojem energetické amortizace. To je doba, za kterou se v tomto případě u solárního kolektoru vrátí energie vložená do jeho výroby. V případě solárního systému na ohřev TUV se energetická amortizace pohybuje okolo 2 roků. A v případě, že jsou komponenty systému vyrobeny z recyklovaných surovin, je jeho energetická amortizace pod 2 měsíce. S těmito parametry se nemůže pochlubit žádný systém na produkci tepla z konvenčních zdrojů, jako je např. plynový kotel. Ten totiž k energii spotřebované na jeho výrobu během provozu spotřebovává další energii. Ta je u solárního systému velmi malá.

Milan Novák: Tak to je problém, se kterým se na Slovensku setkáváme jen občas v městských památkových rezervacích. V horských oblastech např. Vysokých Tater jsem se s tímto problémem ještě nesetkal. Ale i v případech nesouhlasu památkářů ve městech znám z Německa řadu příkladů např. u kostelů, kdy lze rozdílná stanoviska překonat určitými kompromisy. Musí být ale na obou stranách zájem se domluvit.

Milan Novák: Podpory pro fyzické osoby u nás v současné době prakticky neexistují. Jediný druh podpory obnovitelných zdrojů je pro podnikatelské subjekty, ale i ten je sporadický a statisticky nevýznamný. V současné době by ale měly nastat pozitivní změny v souvislosti s využíváním strukturálních fondů EU. Ve srovnání s tím je systém podpor v Česku teoreticky lepší a státní podpora je určena i pro fyzické osoby. Mám k němu ale jednu výhradu. Myslím, že se právě na tomto systému podpor podepsala naše společná komunistická minulost. Je totiž značně byrokratický, složitý a netransparentní. Ukáže se to při srovnání např. se systémem podpor v Německu. I zde si stát, který poskytuje peníze, samozřejmě stanovuje určitá pravidla. Je to např. nutnost instalovat jen kolektory schválené státní zkušebnou s garantovaným minimálním výnosem z instalované kolektorové plochy. Do letošního roku to bylo 350 kWh/m², a od 1.6. je tato hranice 525 kWh/m². Kdo tyto podmínky splní, dostane státní příspěvek ve výši 110 € na každý započatý m² kolektorové plochy. Rozdíl proti ČR je ale v tom, že pokud je technicky prokázáno splnění jasně definovaných podmínek, už žádný úředník nerozhoduje o tom, zda dotace bude nebo nebude poskytnuta. Dokud vyčleněné prostředky stačí, dotaci dostane každý. Není zde tedy žádný prostor pro korupci úřadu. Takže pokud mám možnost nově připravovaný systém podpor na Slovensku svojí radou ovlivňovat, doporučuji brát si příklad z Německa nebo Rakouska, kde fungují a přinášejí výsledky, a nikoliv z České republiky.

Milan Novák: To si vůbec nemyslím. Ohromný potenciál rozvoje vidím především u akumulace tepla do látek s využitím efektu latentního tepla při jejich fázových přeměnách nebo vratných chemických reakcích uvolňujících nebo spotřebovávajících teplo. Tyto systémy umožňují akumulaci a uvolňování tepla jednak při nižším objemu akumulátoru a jednak při malém rozdílu teplot. Zařízení jsou již vyvinutá a z technického pohledu dostupná. Zatím ale nejsou prakticky dostupná pro svoji vysokou cenu. Po jejím poklesu, který předpokládám tak do 5 - 10 let bude jejich využití znamenat významný pokrok. Další ohromný potenciál využití sluneční energie je např. při odsolování mořské vody nebo u solárního chlazení. Ta posledně zmíněná oblast je zvláště zajímavá v souvislosti s globálním oteplováním ovzduší Země. Již dnes mají některé země jako např. USA větší spotřebu energie na chlazení, než na vytápění. Využití solárního chlazení má oproti přípravě TUV nebo přitápění zásadní výhodu v tom, že největší potřeba je v době největšího slunečního svitu a není tudíž potřeba prakticky žádná akumulace. Za vůbec nejdůležitější hledisko pro budoucí rozvoj solárních systémů a všeobecně všech obnovitelných zdrojů vidím hledisko bezpečnostní a vojensko-strategické. To podle mého názoru převáží dnešní porovnávání těchto zdrojů podle ekonomických nebo ekologických kritérií. Tyto relativně velmi malé zdroje jsou totiž v dnešní realitě počínající nové fáze světové války teroristé versus civilizovaný svět nesrovnatelně méně zranitelné. V této souvislosti je jistě zajímavý článek Pentagón Bushovi: Blíži sa katastrofa publikovaný minulý týden na serveru Hospodárských novín.

Ing. Milan Bechyně, TZB-info: Děkuji za rozhovor.