Nedělní editorial - U ekologické daňové reformy je nutný dialog s veřejností

Jak řekl na úvod RNDr. Martin Bursík z firmy Ecoconsulting, hlavním cílem semináře bylo informovat na základě německých zkušeností o výhodách a nevýhodách ekologické daňové reformy.

V první části se hovořilo hlavně o ekologické daňové reformě v Německu.
Dr. Lutz Mez ze Svobodné university Berlín (Dr. Mez pracuje v tamním výzkumném institutu, který se zabývá mj. otázkami ekologické daňové reformy) upozornil, že politiku přerozdělování, k níž ekologická daňová reforma nepochybně patří, není možné prosadit "shora dolů", ale že musí proběhnout dost důkladný dialog s veřejností. V Německu se o takový dialog sice pokoušeli, ale bez valného úspěchu. Informace se často omezily hlavně na semináře pro různé profesní skupiny, široká veřejnost se k informacím o podstatě reformy příliš nedostala. Upozornil, že ekologická daňová reforma je běh na dlouhou trať a že i v Německu trvalo mnoho let, než byla schválena.

Ekologická daňová reforma byla v Německu zavedena k 1.4.1999 Zákonem o zahájení ekologické daňové reformy. Spolu s ním byl přijat i nový zákon o dani na elektrickou energii a novela zákona o dani na nerostné oleje. V prosinci roku 1999 byl pak schválen Zákon o pokračování ekologické daňové reformy.

Podrobně o principech ekologické daňové reformy v Německu referoval Kai Schlegelmilch ze Spolkového ministerstva životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti. Podle něj nejvyšším cílem ekologické daňové reformy v Německu bylo snížit energetickou spotřebu a emise skleníkových plynů. Dalším cílem bylo vytvořit nová pracovní místa. Reforma musí být výnosově neutrální, cílem není zdanit více, ale změnit strukturu daní. Vzhledem k tomu, že daně jsou uvaleny na energeticky nešetrné a často zastaralé výroby a technologie, jsou stimulem pro inovace a nové technologie. "Ochrana životního prostředí se v takto vytvořeném prostředí vyplatí i z ekonomického hlediska", uvedl Schlegelmilch. "Nechtěli jsme zákazy a nařízení, protože na jejich dodržování je třeba velmi nákladná kontrola. Ekologická daňová reforma je tržní instrument - je ponecháno na vůli podnikatelů, jak se zachovají, tedy zda budou znečišťovat a platit za energie více, nebo zda se dají cestou úspor a inovací." Upozornil, že systém zavedený v posledních 40 letech byl doslova antiekologický - zatímco práce byla velmi drahá, čerpání přírody a jejích neobnovitelných zdrojů bylo velmi laciné. Ekologická daňová reforma měla za cíl tento vývoj zvrátit, tedy zlevnit cenu práce a tím stimulovat rozvoj nových pracovních míst, a zároveň zdražením energií snížit spotřebu neobnovitelných zdrojů. Cena elektrické energie se tak zvýšila v roce 1999 o 1,02 centů za kilowatthodinu a každý další rok o 0,26 cent/kWh. Cena pohonných hmot stoupá každý rok o 3,07 cent/litr, cena zemního plynu se zvýšila o 0,164 cent/kWh v roce 1999. Zvýšila se i cena lehkých topných olejů a kapalného plynu. To vše bylo kompenzováno snížením odvodů na sociální pojištění o 1,5 %.

Podle Schlegelmilcha ekologická daňová reforma svůj efekt přináší, neboť od doby jejího zavedení se stále snižuje spotřeba pohonných hmot - např. spotřeba benzinu klesla v roce 2000 o 4,5 %, v roce 2001 o 3 %, v roce 2002 o 3,3 %. Zároveň mírně stoupá počet lidí využívajících městskou hromadnou dopravu.

Na závěr uvedl situaci v Evropské unii. Zde začaly pokusy zavést ekologickou daňovou reformu už v roce 1992, ale teprve 27. října 2003 byla schválena směrnice o zdanění energetických výrobků a elektrické energie (MŽP ČR udělalo její překlad, který bude k dispozici na webových stránkách MŽP www.env.cz). Mnohé členské státy nechtěly čekat a zavedly si ekologické daně samy - kromě již zmíněného Německa jde např. o skandinávské státy. Problém je v tom, že se v EU rozhoduje konsensuálně a v takových věcech jako je ekologická daňová reforma je dosti obtížné konsensus najít. "Jsem pesimista, co se týče zavádění ekologické daňové reformy v rozšířené Evropské unii, vzhledem k tomu, že se bude muset konsensuálně rozhodnout 25 států", uvedl na závěr Schlegelmilch.

V druhé části semináře, nazvané "Role médií při zavádění ekologické daňové reformy", hovořili o svých zkušenostech s reformou a s její reflexí v tisku a u veřejnosti němečtí novináři. Tato část byla pro nás velmi poučná - dá se čekat, že podobně byl mohla být přijímána časem i u nás.

"Devadesát procent Němců vůbec neví, jak ekologická daňová reforma funguje. Většina lidí její principy vůbec nepochopila", uvedl Manfred Kreiner, který pracoval v Berliner Tageszeitung (dnes je na volné noze). Lidé podle něj nepochopili především to, že příjmy ze zvýšených cen energií jdou na penzijní pojištění. Načasování počátku reformy bylo dost nešťastné, protože přišlo právě v době, kdy se prudce zvýšila cena ropy na světových trzích - a následné výrazné zvýšení cen pohonných hmot pak lidé nesprávně celé přičítali ekologické daňové reformě, ačkoli ta se na něm podílela jen malou částí. Situaci využila opozice, podle které šlo jen o další způsob, jak tahat lidem peníze z kapes. "Proti ekologické daňové reformě se v Německu rozpoutala velmi štvavá kampaň. Zjistil jsem, že je značně obtížné vysvětlit běžnému čtenáři principy fungování ekologické daňové reformy, nepodařilo se mi to dokonce ani u vlastního otce", uvedl Kreiner. Noviny o ní referovaly především negativně. Přispěl k tomu i fakt, že šlo o projekt menšinové Strany zelených a že se za ni nepostavila žádná výrazná osobnost. Potíž je i v tom, že kompenzace vyšších cen za energie a pohonné hmoty snížením příspěvků na penzijní pojištění není pro lidi nijak viditelná. "Z marketingového hlediska by bylo lepší, kdyby vybrané peníze dostávaly domácnosti přímo na ruku, penze je pro mnoho lidí příliš daleko", soudí Joachim Wille z Frankfurter Rundschau. Navíc snížení příspěvků na důchodové pojištění kvůli ekologické daňové reformě vydrželo jen chvíli, pak musely být příspěvky opět zvýšeny vzhledem ke stárnutí populace a stále se prodlužující délce života (což jsou problémy zcela stejné i u nás). Podle novinářů to lidé vnímají spíše jako podvod, protože vyšší ceny za energie platí stále, kdežto snížení odvodů na penze je už dávno zapomenuto.

Ve třetím bloku příspěvků hovořili o Ekologické daňové reformě v ČR Dr. Martin Bursík, Ecoconsulting s.r.o. a poradce ministra životního prostředí a Milan Ščasný z Centra pro otázky životního prostředí UK. Cíle reformy jsou u nás stejné jako v Německu, tj. zvýšená ochrana životního prostředí a zvýšené využití pracovní síly. Ekologická daňová reforma je tržně konformní nástroj. Do stávajících cen energií z neobnovitelných zdrojů nejsou totiž zahrnuty externality a jejich cena je tudíž deformovaná. Měl by se důrazně uplatnit princip "znečišťovatel platí". Ekologická daňová reforma pomůže vyrovnat fakt, že díky nezahrnutí mnoha nákladů do ceny je energie z klasických zdrojů levná a obnovitelné zdroje tak těžko hledají své místo na trhu (cenu jaderné energie snižuje např. fakt, že stát ručí od určité výše za škody způsobené provozem jaderných elektráren). Zároveň je reforma nástrojem aktivní politiky ochrany klimatu. Vzhledem k tomu, že energetika je největším zdrojem emisí znečišťujících látek, jakož i vzhledem k tomu, že u nás máme měrné emise CO₂ o 41 % vyšší než v zemích EU 15, je celkem logické, že i u nás se počítá především s uvalením ekologických daní na pohonné hmoty a oleje, dále pak na uhlí, elektřinu a zemní plyn. Snížit by se měla DPH a sociální pojištění, čímž by měly klesnout náklady práce. Se zavedením reformy se u nás počítá v poměrně dlouhém časovém horizontu 10 - 15 let. "Znečištění je znakem neefektivity výroby, snížení znečištění proto bude mít pozitivní vliv na efektivitu podniků", uvedl Bursík.

Ekologická daňová reforma je zmíněna v Koaliční dohodě z léta 2002 i v Programovém prohlášení vlády, stejně jako v návrhu Reformy veřejných financí z prosince 2002. V lednu 2003 byla zřízena meziresortní pracovní skupina pro ekologickou daňovou reformu. Přístup k reformě se podle Bursíka liší podle resortů: zatímco MŽP ji promítá do svých politik (např. do Aktualizace energetické koncepce), MPO ji nebere do úvahy ve svých scénářích energetické politiky vůbec, ačkoli jde o výhled do roku 2030.

A jaký by měl být harmonogram prací na ekologické daňové reformě?
březen 2004 - zveřejnit koncept ekologické daňové reformy pro veřejnou diskusi
duben 2004 - předložit ji vládě
červen 2004 - projednat ve vládě
prosinec 2004 - předložit návrh zákona o reformě do vlády
polovina roku 2005 - zákon schválí Parlament.

Další informace:
1. Platforma pro environmentální fiskální reformu - www.czp.cuni.cz/ekoreforma
2. Česko-německá iniciaiva pro diskusi o ekologické daňové reformě - www.ekoreforma.cz (stránky jsou ve výstavbě a budou v provozu do měsíce)
3. Spolkové ministerstvo pro životní prostředí, ochranu přírody a jadernou bezpečnost www.bmu.de/oekologische-finanzreform