Martin Pecina: Investování do obnovitelných zdrojů není úlohou státu, ale soukromých investorů

TZB-info: Do funkce náměstka ministra průmyslu a obchodu jste nastoupil na začátku tohoto roku. Mohl byste říci něco o Vašem předchozím zaměstnání?

Martin Pecina: Do funkce jsem nastoupil v únoru tohoto roku. Do té doby jsem šest a půl roku pracoval v akciové společnosti HUTNÍ PROJEKT Frýdek-Místek, poslední téměř čtyři roky ve funkci generálního ředitele. Společnost se zabývá projekční a inženýrskou činností. Jak už název napovídá, hlavními zákazníky jsou hutě, zejména koksovny, ale našimi zákazníky byly i takové firmy jako PHILIPS nebo TOYOTA. Společnost patří mezi největší a snad mohu říci i nejvýznamnější projekční ústavy v České republice.

TZB-info: Můžete pane náměstku velmi stručně popsat příčiny a genezi vzniku aktualizace státní energetické koncepce? Tříleté období od koncepce schválené vládou v roce 2000 mně připadá poměrně krátké.

Martin Pecina: Lhůta vyhodnocení a případné aktualizace Státní energetické koncepce vychází ze Zákona 406/2000 Sb. Zde je předepsán dvouletý cyklus pro vyhodnocení a rozhodnutí o případné aktualizaci. Když jsem přišel do úřadu, bylo již o nutnosti aktualizace dávno rozhodnuto. Tato nutnost vychází především z objektivní změny podmínek na našem a evropském trhu a z našeho začleňování do EU. K aktualizaci státní energetické koncepce se rovněž zavázala vláda ve svém programovém prohlášení.

TZB-info: V jakých zásadních rysech se aktualizace liší od dosud platné státní energetické koncepce (SEK)?

Martin Pecina: Existuje naprosto zásadní koncepční změna. Od předchozí koncepce se naše pojetí liší zejména v tom, že naší vizí, které je vše podřízeno, je nezávislost a nikoli efektivita. Efektivita jako taková je pouhým cílem, pomocí kterého má být naplňována vize nezávislosti. Možná to vypadá jako hra se slovíčky, ale má to hluboký smysl. Uvedu to na příkladu. Pokud budeme uvažovat o efektivitě jako o jasné prioritě, patrně již v Česku nepostavíme žádný další klasický zdroj a budeme v budoucnu levnější elektřinu dovážet z Východu. To bude pro konečného uživatele zřejmě nejefektivnější - elektřina bude nejlevnější. Z dlouhodobého hlediska to však bude krajně nevýhodné pro stát a po delší době na to doplatí i oni uživatelé. Nezávislost na dovážených primárních energetických zdrojích je cesta krátkodobě výhodná pro stát, dlouhodobě pak pro všechny občany naší země.
Další významné změny plynou ze změny politického klimatu nejen u nás, ale v celé Evropě. V roce 2000 bylo velmi obtížné vůbec naznačit, že uvažujeme o dostavbě Temelína nebo že existuje varianta dotěžení zásob hnědého uhlí za těžební limity. Dnes tyto legitimní otázky otevíráme a veřejně o nich diskutujeme. To nám dává přirozeně více možností modelovat budoucí dopady vývoje energetiky jako celku.

TZB-info: Jste přesvědčen, že tuto vizi, kdy hlavní prioritou před udržitelným rozvojem a bezpečností je nezávislost, dokážete nebo spíše dokážeme jako stát uhájit i po vstupu do EU?

Martin Pecina: Nelze to chápat tak, že by tato priorita byla nějak v rozporu s udržitelným rozvojem nebo bezpečností. Všechny tyto vize, na kterých je aktualizovaná státní energetická koncepce založena, jsou důležité. Po vstupu do EU bych energetickou situaci naší republiky přirovnal k situaci jedné fabriky v podmínkách zcela otevřeného energetického trhu. Buď si tato fabrika může všechny energie dodávat z vlastního energetického centra, nebo je může nakupovat. Je ale otázkou, jestli budeme jako republika natolik bohatá "fabrika", že si budeme moci dovolit přestat těžit naše uhlí a nestavět další jaderný zdroj. Myslím si, že asi ne, že bychom měli rozumně a hospodárně využívat naše surovinové zdroje a pokud dotěžíme zásoby černého uhlí, tak se nebát dovážet černé uhlí z Polska.

TZB-info: Jestliže něco ale prohlásíte za hlavní prioritu, ty ostatní jsou pak vedlejší.

Martin Pecina: To máte sice pravdu, ale zde bych tyto kategorie nesrovnával jako rovnocenné. To je asi tak, jako byste chtěl na mně vědět, jestli mám raději gulášovou polévku, nebo pečené kuře. Nezávislost jsem za hlavní prioritu prohlásil z hlediska našich potřeb, tedy z hlediska kde nás bota nejvíc tlačí. Problematiku kvalitu našich sítí a bezpečnosti dodávek máme zajištěnou myslím dobře a dovolím si říci, že mnohem lépe než je tomu např. v USA nebo i v řadě západoevropských zemí. Ukázalo se to zcela nedávno, kdy v důsledku tornáda vypadl náš největší uhelný zdroj elektrárna Prunéřov. Se sítí to neudělalo prakticky nic. V USA podobná porucha způsobila rozpad sítě. V otázce udržitelného rozvoje, speciálně ekologizace energetiky, se v 90. letech udělal obrovský kus práce. My jsme se zde dokonce dostali na lepší úroveň než je většina zemí Evropské unie, snad kromě Německa a těch nejvyspělejších zemí.

TZB-info: Můžete být konkrétnější? V čem jsme se podle Vás zlepšili z pohledu ekologie?

Martin Pecina: Především z hlediska vypouštěných emisí do ovzduší a do odpadních vod. U emisí do ovzduší bych rozlišil emise oxidu uhličitého, které mají z fyzikálního hlediska jinou podstatu, a všechny ostatní, jako jsou oxidy síry, dusíku, prachové částice, apod. Zde asi můžeme konstatovat, že z té druhé skupiny co se dá vyčistit, tak jsme vyčistili. A to nejen u energetických zařízení, ale konkrétně i u koksoven. My máme dnes v provozu 4 koksovny a všechny jsou odsířené. V Evropě je celá řada koksoven a pokud já vím, tak např. ve Francii nebo v Itálii jich celá řada zůstala neodsířených. U emisí oxidu uhličitého je problematika samozřejmě jiná. Těch se nedokážeme zbavit bez toho, abychom přestali používat fosilní paliva. Zde jsme sice na dvojnásobku průměru v EU, ale nejsme na dvojnásobku ve srovnání s porovnatelnými zeměmi.

TZB-info: Zde bych souhlasil, pokud se týká emisí oxidů síry, dusíků nebo prachu. U emisí CO₂ jsme podle materiálů, které mám k dispozici (TZB-info Nedělní komentář 24.8.03), jsou naše emise zhruba pětinásobkem emisí zemí jako je Německo, Francie nebo Belgie. Pokud tedy vztáhneme hodnotu emisí na produkovaný 1 $ HDP.

Martin Pecina: Zde je potřeba vidět jeden ohromný problém. Jestliže si řekneme, že u nás začneme snižovat emise CO₂ tím, že budeme utlumovat těžký průmysl a odstavovat uhelné elektrárny, jako se to v poslední době děje v západní Evropě, pak samozřejmě ušetříme emise, které vznikají při výrobě železa ve vysoké peci, při koksování nebo při výrobě elektřiny. Na druhé straně budeme muset nakoupit ocel a elektrickou energii vyrobenou v Indii, Číně nebo v Rusku. Pokud tedy nesnížíme spotřebu, tak jsme vlastně nic neudělali, jen přesunuli produkci CO₂ o něco dál na východ. Nevidím žádnou logiku v tom postavit zde automobilku a dovážet pro ní plechy a elektřinu z Ukrajiny. To pro řešení problematiky skleníkového efektu z celosvětového hlediska nemá žádný význam. Cestu, kterou já vidím pro snížení emisí CO₂, je cesta rozvoje jaderné energetiky.

TZB-info: Cestu využívání obnovitelných zdrojů energie nevidíte jako perspektivní?

Martin Pecina: Určitě ano, ale je tady určitá hranice, kterou lze dosáhnout. Podle mého názoru lze např. v roce 2010 reálně dosáhnout výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů ve výši asi 5 TWh. To je méně než 8 % současné výroby elektřiny.

TZB-info: Toto číslo se poměrně dobře shoduje s odhadem publikovaným 23.6.2003 na serveru Biom.cz (Jaroslav Váňa: Cíle výroby elektrické energie a tepla z obnovitelných zdrojů do roku 2010). Zde je v roce 2010 odhadována výroba elektřiny z OZE ve výši 5,475 TWh. Zeptal bych se ale na Váš názor na větrnou energetiku, která prožívá např. v sousedním Německu ohromný boom. To je zřejmé, i když Německem jenom projíždíte.

Martin Pecina: Myslím, že právě zde je nutno vidět situaci z reálného technického hlediska. Větrná elektrárna totiž jen zdánlivě nemá žádné provozní náklady. Velké stroje, které se dnes staví, spotřebují nezanedbatelnou část vyrobené energie pro vlastní spotřebu např. na ohřev oleje nebo na roztáčení vrtule v okamžiku, kdy začne foukat. Tato vrtule má průměr kolem 80 m. Jako malou ilustraci mohu uvést, že pro ty nejlepší lokality, kterých je v republice jen několik v Krušných horách, možná několik na Šumavě a v Orlických horách, platí průměrné celoroční využití třetinu času, tedy 8 hodin denně. Pak jsou provozní náklady na 1 kWh zhruba 1,50 Kč a odpisové náklady také 1,50 Kč. Takže cena vyrobené elektřiny je i za předpokladu, že investiční náklady budou plně dotovány z některých fondů na podporu OZE, stále téměř dvojnásobná oproti elektřině vyrobené v jaderné nebo uhelné elektrárně.

TZB-info: To, že byl návrh koncepce zpracován v několika variantách a předložen k veřejné diskuzi, považuji osobně za velký pokrok. Nebylo by ale možné, aby pod každou částí předkládaného dokumentu byl podepsán konkrétní autor nebo kolektiv autorů?

Martin Pecina: Vaše otázka v sobě skrývá poměrně hluboké nedorozumění. Základní rysy koncepce byly připraveny jako návrh, který je podrobován veřejné diskusi, posuzování vlivů na životní prostředí, meziresortnímu připomínkovému řízení a dalším procedurám tak, aby zahrnoval maximum názorů a konstruktivních připomínek. Nemyslíme si, že bychom měli patent na rozum, a konstruktivní diskusi se nebráníme. Velké množství změn již bylo zapracováno a je možno očekávat, že tento proces bude ještě nějakou dobu pokračovat. To, co bychom chtěli udržet, jsou základní rysy koncepce - například již zmiňovaná myšlenka nezávislosti.
Když hovoříme o variantách, bavíme se o scénářích vývoje. Jak bude vývoj vypadat ve skutečnosti, závisí na zvolených nástrojích. Varianty jsou zpracovány pouze pro to, abychom věděli, jakým směrem nástroje použít. Tím se šest prozatím zveřejněných variant liší.
Pokud se týká týmů, které koncepci připravovaly, je to prosté. Většina práce byla provedena zaměstnanci ministerstva, některé přílohy jsme zadali subdodavatelským firmám. Nejdůležitější přílohu - obsahující šest variant - pro nás připravila firma VUPEK metodou matematického modelování. Není to tedy tak, že by každá varianta měla svého tvůrce. Je to tak, že jsme se dohodli, jaké varianty budoucího vývoje jsou smysluplné a ty pro nás tato firma vytvořila. Postupně jsme vyhotovili asi třicet scénářů a z nich potom vybrali oněch šest a ty dále rozpracovali.

TZB-info: Základní dokument předkládané aktualizace SEK je nazvaný Aktualizace státní energetické koncepce. Je členěn na tři základní oddíly: VIZE, CÍLE, NÁSTROJE. U oddílu VIZE jsou uvedeny tři základní priority v pořadí nezávislost, bezpečnost a udržitelný rozvoj. Vyjadřuje podle Vás pořadí těchto priorit i jejich důležitost pro energetické hospodářství ČR?

Martin Pecina: Tyto priority se vzájemně nevylučují. Jsou v souladu. Pokud se ptáte na můj osobní názor, pak bych je postavil skutečně do tohoto pořadí. Můj pohled vychází ze skutečnosti, že pro ekologii se v posledních třinácti letech udělalo neuvěřitelně mnoho, a bezpečnost beru jako naprostou samozřejmost. Pokud bych se měl nad těmito prioritami zamýšlet tak, že je tvoříme od počátku, takříkajíc na zelené louce, pak bych patrně zvolil pořadí důležitosti Bezpečnost, udržitelný rozvoj, nezávislost. Oficiální pořadí prosím berte jako náš pohled na to, kde vidíme rezervy a kde se naopak vidíme velmi silní.

TZB-info: První prioritou z oddílu CÍLE je "Maximalizace energetické efektivnosti". To by jistě měla být ta nejvyšší priorita. Není ale tato kapitola nadbytečná, když problematiku podrobně řeší samostatný Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií?

Martin Pecina: Koncepce a zákony nejsou to samé. Zákony by měly dlouhodobě vycházet z koncepcí a být s nimi v souladu. Pokud máme některé věci v zákonech a v koncepcích nejsou obsaženy, něco není v pořádku. Koncepce má definovat, co chceme, a zákony jsou nástrojem, pomocí kterého toho dosáhneme. To je naprosto v pořádku a vychází to z logiky věci.

TZB-info: Indikativní cíl podílu obnovitelných zdrojů v krátkodobém výhledu v roce 2005 je 5 - 6 %. Jaký je tento podíl dnes a do jaké míry pokládáte tento krátkodobý cíl za splnitelný?

Martin Pecina: Dnes je podíl pod 3%. Z dlouhodobého hlediska považuji 13% za absolutní maximum při dnešním stupni technického poznání. Možná se situace v budoucnu změní, ale prozatím naše země bohužel nemá větší kapacitu. 5 - 6 % v roce 2005 považuji za cíl obtížný, ale dosažitelný. Nicméně stát do těchto zdrojů patrně investovat nebude. To je role soukromých investorů. My právě připravovaným zákonem o obnovitelných zdrojích energie vytvoříme podmínky pro to, aby investování v této oblasti bylo podnikatelsky zajímavé. Osobně se ale domnívám, že rok 2005 může být ohrožen zejména z důvodu obrovských průtahů při stavebním řízení. Paradoxně mohou obnovitelné zdroje narazit na problém posuzování vlivu na životní prostředí. Ale to všechno ukáže nejbližší budoucnost.

TZB-info: Toto procento uvažujete při současné spotřebě energie, nebo počítáte s absolutním snižováním spotřeby?

Martin Pecina: Se snižováním spotřeby se v koncepci neuvažuje. Předpokládáme, že s růstem životní úrovně poroste i spotřeba energie především domácností. Tento nárůst budeme schopni krýt úsporami v průmyslu a v současné mnohde velmi neefektivní spotřebě domácností.

TZB-info: V odpovědi na předchozí otázku jste zmínil, že stát do obnovitelných zdrojů patrně investovat nebude. Není to výrazná diskriminace pro tyto technologie, když stát v minulosti investoval do rozvoje a výstavby neobnovitelných (fosilních a jaderných) zdrojů a nyní říkáte, že do obnovitelných zdrojů patrně nebude? Pamatuji si např. ohromné masivní státní investice do jaderné energetiky, kdy se v 70. a 80. letech v rámci tzv. "Atomového programu" vystavěly prakticky nové části podniků jako bylo Poldi Kladno, Škoda Plzeň nebo Vítkovice. A je potřeba si uvědomit, že výstavba Temelína byla i po roce 1990 financována podnikem s většinovým podílem státu, tedy zčásti ze státních prostředků.

Martin Pecina: To je všeobecně rozšířený pohled. To, jak byla jaderná energetika podporována v minulosti výstavbou hutních a strojírenských kapacit, mohu dnes těžko posuzovat, protože byly zcela jiné ceny a zcela jiné celkové ekonomické podmínky. Je ale jisté, že pokud by se dnes stavěl další jaderný zdroj, bylo by to zcela jistě na tržních principech, ať už by byl dodavatel soukromý investor, nebo podnik s účastí státu. Číslo 96 nebo 97 miliard korun vypadá na první pohled jako ohromná investice. Když ale tuto investici plně započteme do odpisů, stále ještě vychází cena vyrobené 1 kWh pod 1 Kč. Další srovnání je možné si udělat při představě, že jaderný reaktor o velikosti zhruba 4,5 x 4,5 m vyrobí tolik energie jako 700 větrných elektráren, z nichž každá má "vrtuli" o průměru 80 m. A to ještě za předpokladu, že fouká vítr. Když uvážíme, že se tyto vrtule 2/3 času netočí, tak jich na stejný výkon potřebujete 2000. To jenom pro technické srovnání. Pokud bychom srovnávali investiční náročnost, tak projektovaná větrná farma o výkonu 300 MW v Krušných horách má stát podle informací z tisku kolem 14 mld. korun. Takže když vezmeme v úvahu třetinové časové využití, bude stálý výkon tohoto zdroje asi 100 MW. Na pokrytí 2000 MW výkonu Temelína bychom tedy potřebovali investici ve výši 280 mld. korun. Takže i z tohoto je vidět, že tyto zdroje jsou ekonomicky nekonkurenceschopné.

TZB-info: Stanovení konkrétních čísel např. zmíněných podílů primárních energetických zdrojů je jistě pokrokem oproti předchozí koncepci, která tato čísla neobsahovala. Osobně mám pocit, že pro stanovení cílů pro rok 2005 je příliš krátký čas na jejich plnění a rok 2030, pro který jsou stanoveny dlouhodobé cíle, je pro konkrétní čísla příliš vzdálený. Nebylo by praktičtější použít stejné indikativní roky jako používá Směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/77ES, t.j. rok 2010 a pak vždy každých 5 let?

Martin Pecina: Domnívám se, že takovéto krokování po pěti letech by bylo samoúčelné. Cílem koncepce je říci, jak chceme, aby česká energetika vypadala v nějakém poměrně vzdáleném horizontu. My jsme zvolili rok 2030, který je dost blízko na to, aby se do té doby razantně změnil stav vědeckého poznání v této oblasti a tím i technologické možnosti energetiky. Zároveň je však dost daleko na to, aby byl prostor na působení nástrojů, které máme v rukou. Pětileté období je pro obor energetiky velmi krátké období. Výstavba nového zdroje většího výkonu od okamžiku prvotní myšlenky do uvedení do provozu je otázkou několika let. Cíle pro rok 2005 vycházejí prakticky z reality dnešního dne. Do roku 2005 nebude spuštěn žádný podstatný zdroj, který by již dnes nebyl ve stádiu intenzivní přípravy. Proto jsme schopni rok 2005 předpovídat s velmi malým rozptylem. To jsou důvody, proč jsou milníky právě roky 2005 a 2030.

TZB-info: Jsou dva faktory, které zásadně ovlivňují celou SEK. Tím prvním je otázka zrušení limitů těžby hnědého uhlí za hranice stanovené po roce 1990. Jaký je Váš názor na postup těžby do dalších lokalit?

Martin Pecina: Těžba hnědého uhlí je věcí v podstatě tří hlavních subjektů. Státu, soukromých vlastníků nemovitostí nad dobývacím prostorem a těžební společnosti, která má v dobývacím prostoru právo těžby. Stanovením těžebních limitů stát v podstatě vyřadil vlastníky nemovitostí ze hry. V období těsně po pádu komunismu to mělo hluboký význam. Občan tenkrát neměl reálnou šanci bránit se tlaku mocných státních podniků. Dnes je situace naprosto opačná. Občan je ve své obci svrchovaným pánem a je jen na něm, zda chce svůj dům nebo svůj pozemek prodat, či nikoli. Stanovení těžebních limitů mu v takovém rozhodnutí účinně brání. Při zachování limitů je jeho majetek prakticky neprodejný. Slyšel jsem hlasy, že v případě zrušení limitů se občané zabarikádují na střechách. To mi připadlo skutečně úsměvné. Proč by se měl občan opevňovat na své střeše? Kdo ho přinutí, aby svou nemovitost prodal? Kdo přinutil paní Regecovou v Hranicích na Moravě? Odpověď je prostá. Vlastníci nemovitostí je buď prodají a těžit se bude, nebo neprodají a těžit se prostě nebude. Je to jednoduché a demokratické. Naproti tomu "ekologisté ovlivnění různými zájmy" opevnění na střechách domů, které jim nepatří, jakoby říkali: "Vy hloupí občané, kteří jste prodali své domy, nevíte co činíte a budete toho v budoucnu litovat. My aktivisté, kteří jsme za vás přišli nasazovat své životy, vás musíme zachránit, i kdybyste to nechtěli". Já osobně pevně doufám, že tyto svazácké doby již máme za sebou. Pokud se mne ptáte na můj osobní postoj k další těžbě, pak musím říci, že jsem pro. Nechtěl bych, aby se těžba výrazně dotkla dosud zachovaných lokalit, ať již v Krušných horách nebo například ve Frenštátě pod Radhoštěm. Avšak zásoby uhlí v otevřených dolech je podle mne potřeba dotěžit.

TZB-info: Druhým faktorem úzce souvisejícím s předchozí otázkou je nutnost výstavby dalších jaderných bloků v České republice. Pracuje se již na přípravě konkrétních variant výstavby v konkrétních lokalitách?

Martin Pecina: Žádné přípravné práce nezačaly. A ani v nejbližší době začínat nemusejí. Pokud se vláda rozhodne nový jaderný zdroj povolit, pak jednoznačná volba zní pro dostavbu Temelína. V této lokalitě není z hlediska technické přípravy co řešit. Elektrárna byla původně projektována na výkon cca 4000 MW, realizovány byly 2 bloky po 1000 MW. V budoucnu patrně dostavíme Temelín do původně plánované velikosti s již poměrně nižšími náklady než na první polovinu. Velké množství zařízení je totiž postaveno a bude využito pro další reaktory. Podle mého názoru se jedná pouze o otázku času. Jaderná energetika je dnes jasně nejperspektivnější směr. Do budoucna se v podstatě jedná společně s obnovitelnými zdroji o jediný zdroj, pro nějž máme palivo na déle než několik generací. Není tedy otázka, zda se budou v Evropě stavět další jaderné elektrárny. Otázka zní pouze kdy se s tím začne. Čím dříve se vzpamatujeme z krásného snu o bezjaderné budoucnosti, tím menší bude naše zpoždění za státy, které podobnými předsudky netrpí. Pro vaši informaci: na světě je dnes v provozu kolem 440 jaderných reaktorů a poměrně velké množství, zhruba 50, je ve výstavbě.

TZB-info: Jak dalece politicky průchodnou vidíte možnost dostavby Temelína? Nebude to znamenat významné zhoršení vztahů s Rakouskem?

Martin Pecina: Já tuto možnost veřejně říkám a mám možnost při různých radách orgánů EU a konferencích, kterých se zúčastňuji, slyšet různé názory na jadernou energetiku. Ty nejaderné země říkají, že bychom měli jaderné reaktory odstavit. Naopak ty země, které provozují po Evropě téměř 200 jaderných reaktorů, říkají, proč bychom o tom měli dnes hovořit. Ani já se nesnažím problematiku zbytečně ventilovat. Naše zdroje jsou zatím dostatečně dimenzované a období, které by pro dostavbu Temelína přicházelo v úvahu, je zhruba rok 2008. A já jsem přesvědčen, že za 5 let může být atmosféra úplně jiná. Zcela jistě se změní, až se v některé zemi začnou omezovat dodávky elektřiny z důvodu jejího nedostatku.

TZB-info: Domníváte se, že může dojít i v Německu ke změně rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren?

Martin Pecina: Podívejte se, odstavení jaderných elektráren v Německu není technicky možné. Politické rozhodnutí o odstavení těchto zdrojů může platit jen do té doby, než se proti němu postaví technická realita. V dnešní době má Německo postaven ve větrných elektrárnách výkon větší jak 10 GW. To je špičková spotřeba České republiky. Tento výkon ale je vysoce nestabilní a zcela závislý na tom, jak fouká vítr. Když nastane počasí jako v letošním létě, tak je nutné celý tento výkon nahrazovat záložními zdroji. A čím zajistit tuto zálohu? Uhelnými elektrárnami, které jako záložní zdroje nejsou vhodné? Nebo plynovými zdroji, které po dotěžení zásob norského zemního plynu cca po 15 letech učiní západní Evropu zcela závislou na dovozu ruského plynu?

TZB-info: Jakým způsobem bude vybrán jeden ze šesti navržených (barevných) scénářů a jaký je další termínový kalendář pro schválení SEK?

Martin Pecina: Varianta budoucího vývoje bude vybrána naším ministerstvem na základě právě probíhajícího procesu SEA (Strategy Environment Impact Assesment), což je posuzování vlivu strategických koncepcí na životní prostředí. V nejbližší době očekáváme vlastní varianty ze strany Ministerstva životního prostředí, případně i ze strany ekologických iniciativ. Očekávám, že vybraná varianta bude kompilátem toho nejlepšího, maximálním možným kompromisem. Konečná zodpovědnost výběru je však na našem ministerstvu. Tato naše volba bude poté podrobena meziresortnímu připomínkovému řízení a rozhodnutí vlády.
Proces SEA momentálně probíhá a do 31.8.2003 měl být předložen posudek vlivů koncepce na životní prostředí. Po jeho vyvěšení je zákonná lhůta 60 dnů na veřejné projednání, MŽP má poté 30 dní na vyhotovení stanoviska. V prosinci by tedy měla proběhnout celá procedura předložení materiálu do vlády. Termín je stanoven do 31.12.2003.

TZB-info: Pro koho bude schválená SEK závazná a které nástroje budou tuto závaznost zajišťovat?

Martin Pecina: Státní energetická koncepce je strategický dokument. Její vize a cíle mají být realizovány orgány státní správy pomocí nástrojů. A nástroje, to jsou především zákony a vyhlášky. V praxi by tedy každý resort při tvorbě zákona či podzákonné normy měl postupovat v souladu s koncepcí. Měla by vznikat pouze taková opatření, která by napomáhala prosazování cílů v koncepci obsažených. Koncepce jako taková není zákonem sama o sobě a nemůže nikomu nic nařizovat. Doufám, že toto vysvětlení funkce koncepcí obecně je dostatečné pro pochopení celé problematiky.

TZB-info - Milan Bechyně: Děkuji za rozhovor.