Nedělní komentář - Jak se rodí nový zákon

O tom, jak je moderní společnost neskutečným způsobem závislá na elektrické energii, se prakticky přesvědčíme jen tehdy, kdy nám tato energie chybí. Naposledy zažilo tuto zkušenost několik desítek milionů obyvatel v části USA a Kanady při výpadku dodávek elektřiny v minulém týdnu. Je čím dál více zřejmé, že energie se stále více stává skutečně strategickou záležitostí a všechny státy světa si to postupně uvědomují. Na jedné straně např. Spojené státy americké, které jí spotřebovávají mnohonásobky celosvětového průměru, tak i ty rozvojové státy, které celosvětové průměry spotřeby na obyvatele významně snižují.

Elektrická energie má přitom v celém spektru využitelných energií zcela výsadní postavení v tom, že je pro celou řadu činností v moderní společnosti nenahraditelná (např. osvětlení, lékařské přístroje, elektronické řízení, informatika, ...). Další výhodou je její jednoduchá transformace na tepelnou i mechanickou energii.

Všechny tyto přednosti posouvají elektřinu do centra pozornosti společnosti. Na tuto skutečnost nemohou nereagovat politické reprezentace, které si uvědomují závažnost této problematiky nejen pro další hospodářský rozvoj, ale i pro zajištění bezpečnosti státu. Legislativa Evropského parlamentu na tyto skutečnosti reagovala v posledních letech řadou legislativních opatření, která byla 27. září 2001 završena směrnicí závaznou pro všechny členské země EU. Je to konkrétně Directive 2001/77/EC of the European Parliament and of the Council of 27 September 2001 on the promotion of electricity produced from renewable energy sources in the internal electricity market v České republice citovaná jako Směrnice 2001/77 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na domácím trhu s elektřinou.

Podstatou této právní normy, která je závazná pro všechny členské státy, je dosažení určitého sjednaného procentního podílu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v indikativním roce 2010. Tyto podíly jsou rozdílné pro každý stát unie a při jednáních o vstupu do EU byly sjednány i pro přistupující státy. Pro Českou republiku byla sjednána kvóta ve výši 8 %.

Toto číslo vypadá na první pohled téměř nicotně. Když ale uvážíme, že současný podíl se pohybuje někde kolem 3% (nechci se přít o desetinky %) a rok 2010 je z pohledu dlouhodobosti podnikání v energetice skutečně zítra, tak už číslo 8 % vypadá jinak. Odborníci zabývající se problematikou si uvědomili, že pokud se v naší republice nevytvoří skutečná podpora pro využívání obnovitelných zdrojů, budeme v roce 2010 jen hledat důvody, proč se "to" nepodařilo.

porovnání sjednaných podílů výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v indikativním roce 2010 (oba grafy poskytla Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie) kliknutím na grafy zobrazíte větší verzi

O tom, že ve skutečnosti na tom s produkcí CO2 nejsme jako stát vůbec dobře, svědčí zajímavě sestavený graf, ve kterém jsou porovnány emise CO2 jednak na obyvatele a jednak na 1 $ hrubého národního produktu.

Z iniciativy členů expertního týmu nominovaných za Ministerstvo životního prostředí, který zpracovává předlohu nového zákona podle směrnice 2001/77, byla na 12.8.2003 svolána informativní schůzka zájemců o tuto problematiku. Přes vrcholící sezónu dovolených a nádherný tropický den byla účast na této schůzce mimořádně vysoká. V zasedačce MŽP se sešlo kolem 50 účastníků.

Všichni účastníci schůzky byli předem seznámeni s poslední verzí připravovaného dokumentu. Z informací členů expertního týmu, který zákon již cca 5 měsíců připravuje, jsme se pak dozvěděli řadu zajímavých informací z průběhu přípravy zákona. Pro mne byla například zajímavá geneze vzniku závazné hodnoty 8% podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2010. Původní expertně stanovená hodnota byla 13,6 % jako u Irska, což je z hlediska stávající úrovně využití obnovitelných zdrojů srovnatelná země. Vyjednávacímu týmu p. Teličky se pak při přístupových rozhovorech podařilo tento podíl snížit na 10% a později dokonce na konečných 8%.

Podstatou zákona na podporu výroby elektřiny (stále se ještě jedná o možnosti rozšíření platnosti zákona i na podporu výroby tepla) z OZE je kombinace určitých direktivních a tržních prvků jako nástrojů podpory. Svým principem se tedy liší od současných právních norem platných ve státech EU, především pak v sousedním Německu. Zde jsou státem stanoveny pevné (relativně vysoké) výkupní ceny elektřiny z OZE a právní normy nijak neřeší technické a ekonomické dopady této direktivy na distributory elektřiny. Ti si s tím prostě nějak musí poradit.

Nově připravovaný zákon jde určitým způsobem distribučním společnostem "naproti" a zavádí pojem "certifikátů", které zaručují původ vyrobené elektřiny. Certifikáty jsou obchodovatelnou komoditou a zákon určuje pravidla pro jejich obchodování. Pro výrobce elektřiny z OZE jsou pak peníze utržené za prodej certifikátů prémií, která dorovnává zvýšené náklady na tuto energii oproti ceně na energetickém trhu a motivuje další zájemce o investice do této oblasti podnikání.

Odpůrci navrženého zákona, kterých se na schůzce sešla řada, vyvolali pak ostrou diskuzi nad předloženým návrhem zákona. Ve svých stanoviscích pak přesvědčovali zpracovatele zákona o tom, že navržený postup je především pro drobné podnikatele příliš složitý. Navržený zákon pak podle nich bude prakticky přínosem pro kapitálově silné zahraniční investory - např. společnosti připravující stavbu větrných farem v Krušných horách. Zákon podle nich nedokáže nastartovat podnikatelské aktivity drobnějších domácích investorů ve všech oblastech, na které je (nebo měla být) působnost zákona zaměřena.

Argumentace zpracovatelů návrhu zákona byla založena na přesvědčení, že navržený princip je moderní a určený pro zcela otevřený trh s elektrickou energií, kdy distributor již nesmí být současně obchodníkem s elektřinou, ale jen správcem a provozovatel "drátů". V této nové roli jsou pak pevné výkupní ceny nerealizovatelné.

Přestože diskuze často jiskřila, na závěr obě strany dospěly k určitému konsenzu v tom, že zákon je určitě potřebný a je nezbytné ho co nejlépe připravit. Odpůrci předloženého návrhu přislíbili urychlené zaslání zpracovaných připomínek, zpracovatelé předlohy pak jejich zahrnutí do další verze zákona. Zákon je připravován ve velkém spěchu, neboť schvalovací kalendář určuje nejzazší termín pro jeho předložení již na 30.9.2003.

Jako jednu z cest získání dalších názorů a připomínek k navrhovanému zákonu jsem nabídl možnost zveřejnění pracovní verze zákona na portálu TZB-info. Po dohodě moderátora schůzky a člena expertního týmu za MŽP Martina Bursíka s vedoucím expertního týmu Josefem Bubeníkem, ředitelem České energetické agentury, náš portál tuto možnost dostal a můžeme vám tedy předložit pracovní verzi zákona k přečtení i k připomínkám.