Petr Morávek: Kombinace teplovzdušného vytápění a větrání je jednou ze zajímavých perspektiv oboru TZB

TZB-info: Náš rozhovor bych si dovolil začít trochu netradiční otázkou. Jaké námitky máte proti současné architektuře rodinných domů?

Petr Morávek: Především se mi nelíbí oblíbený prvek moderní architektury - velké prosklené plochy. Například zasklená stěna 6 x 2,5 m přináší v létě do domu takové tepelné zisky, že se tam v létě bez klimatizace nedá žít. Řeší se to samozřejmě zastíněním, takže prakticky jsou od jara do podzimu okna slepá a neplní původně zamýšlenou funkci. Takže tady bych se přimlouval za velmi opatrnou volbu velikosti a hlavně orientace oken. Naši předkové byli v tomto směru o mnoho moudřejší.

TZB-info: Co byste tedy architektům doporučil?

Petr Morávek: Zásadně nešetřit na zateplení budovy - zateplit co nejvíc, ale rozumně navrhovat rozsah prosklených otvorů. Samozřejmě musí okna zajistit dostatek světla do místností, ale je nutné vyvarovat se takových omylů jako je např. střešní okno na jih.

TZB-info: Jak jste se dostal ke své současné profesi nebo pozici ředitele a majitele firmy Atrea?

Petr Morávek: Původně jsem projektant - stavař. 25 let jsem projektoval nejrůznější stavby: bytovky, rodinné domy, průmyslové objekty. Moje podnikání začalo ihned v roce 1990 vývojem a patentováním plastových rekuperačních výměníků pro vzduchotechniku. Tehdy to byla i v Evropě naprostá rarita, dnes tyto ekonomické výměníky jsou všude zcela standardní a nikdo se tomu už nediví. Následně byla vyvinuta a certifikována ISO 9001 celá řada vzduchotechnických kompaktních jednotek vždy s rekuperací tepla pro všechny obory stavebnictví, včetně mikroprocesorové regulace. Dnes je již podstatná část naší výroby exportována do Západní Evropy. Následoval vývoj rekuperační digestoře a větracích stropů pro velkokuchyně a od roku 1998 se věnujeme i vytápění a větrání rodinných domů. V současnosti má firma 55 zaměstnanců, vyrábí na 4500 m² moderních výrobních ploch a dodává prakticky všem montážním firmám v ČR.

TZB-info: Jak jste pokračovali v dalším vývoji?

Petr Morávek: V roce 1998 se vyvinula dvouzónová vzduchotechnická rekuperační jednotka určená pro větrání s rekuperací, klimatizaci i teplovzdušné vytápění rodinných domů, zároveň s kompletním systémem rozvodů, topných zdrojů a 5-ti režimové digitální regulace.

TZB-info: Zmínil jste teplovzdušné vytápění. Čím Vás, původní profesí stavaře, zaujalo?

Petr Morávek: Teplovzdušné vytápění je zajímavá kapitola. V USA, v Kanadě je teplovzdušné vytápění naprostým standardem. V české kotlině je to dosud extravagance. Přitom důvody pro jeho využívání výrazně vzrostly. Tím hlavním je nová technologie oken. U nových oken je součinitel provzdušnosti prakticky nulový. Přitom řada projektantů - topenářů ve svých výpočtech stále počítá s výměnou vzduchu jako před třiceti roky. Skutečnost je ale zcela někde jinde a argumentace, že se budou pravidelně otvírat okna nemohou být myšleny vážně.

TZB-info: To je jediný argument pro použití teplovzdušného vytápění?

Petr Morávek: Samozřejmě že není. Dalším velmi silným důvodem je výrazné zvýšení tepelných odporů u nových budov. Jestliže ještě před 10 - 15 lety se u běžného rodinného domu pohybovala výpočtová ztráta mezi 18 - 20 kW, pak dnes jsou běžné hodnoty 5 - 7 kW a u bytů v bytovém domě je např. výpočtová tepelná ztráta pouze1,2 kW. To znamená, že průměrná tepelná ztráta je 600 - 700 W. Když se v takovém bytě sejdou tři lidé, je okamžitě přetopeno. A to nemluvím o tepelných ziscích z vnitřních zdrojů. Dalším silným argumentem je dnešní shoda mezi požadavkem na množství přiváděného vzduchu pro vytápění a pro zajištění hygienických potřeb výměny vzduchu z pohledu koncentrace CO₂ a hladiny vlhkosti. Máme ověřeno, že denní produkce vody ve formě vodní páry v rodinném domku, nebo bytovce je běžně 10 - 12 l (vaření, nádobí, květiny, lidský metabolizmus apod.). A toto množství se buď vyvětrá, nebo nevyvětrá a někde kondenzuje. Výsledkem jsou pak kolonie plísní, roztočů a dalších "příjemných" doplňků bydlení, které jsou tak běžným jevem u nových domů a bytů. Z řady našich měřených realizací vyplývá, že při optimálně řízeném větrání s rekuperací lze dodržet hodnoty relativní vlhkosti v rozsahu 35 - 40%.

TZB-info: Mně ale nepřipadá, že by se teplovzdušné vytápění nějak výrazně prosazovalo v té běžné stavební praxi.

Petr Morávek: To máte pravdu. Jako příčinu si vysvětluji určitou pýchu a sebestřednost, která již tradičně trápí střední Evropu (a především Německo). Zde je teplovodní vytápění nedotknutelnou modlou. Architekti i projektanti mají při našich vzájemných diskuzích jeden argument: u teplovzdušného vytápění chybí sálavá složka. Říkám ano, máte pravdu, ale jsem přesvědčen, že běžně, po drtivou většinu topného období, nikomu nechybí a těch 10 dnů v roce, kdy skutečně mrzne a sálavé teplo je příjemné, už v již zmiňovaných zemích dávno vyřešili. Prostě zatopí v krbu. Podmínkou je samozřejmě kvalitní zateplení domu, kdy teplota stěn je pouze o 1°C nižší než teplota vzduchu.

TZB-info: Jaký způsob vytápění byste tedy Vy osobně doporučil stavebníkovi rodinného domu?

Petr Morávek: Když vyjdeme z hodnot tepelných odporů jednotlivých konstrukcí předepsaných ČSN 73 0540-2:2002 Tepelná ochrana budov, dostáváme se pro běžný rodinný dům na výpočtovou tepelnou ztrátu již zmíněných 5 - 7 kW. Možná bych měl připomenout, že tato norma je ve svých jednotlivých ustanoveních závazná pro budovy s požadovaným stavem vnitřního prostředí v důsledku odkazů vyhlášky MMR č.137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (ke stavebnímu zákonu, ) a zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Pokud použijeme materiály s lepšími parametry blížícími se parametrům pro nízkoenergetické domy (které budou od příštího roku v Německu všeobecně závazné), dostáváme se na výpočtovou tepelnou ztrátu 3 - 4 kW. Pro dosažení těchto parametrů jsou samozřejmě nutná okna s vysokými hodnotami tepelného odporu, ale i těsnosti. Zde již je pak nucená výměna vzduchu nezbytná. Takže máme nyní na vybranou. Použít některý ze systémů větrání a vytápění řešit klasicky teplovodním systémem s otopnými tělesy. Ale posuďte nevýhody takovéto volby. Pro tepelnou ztrátu místnosti 300 - 400 W by nám postačovala otopná tělesa o rozměrech např. 30 x 30 cm. Ale při dodržení zásad správného návrhu těles (např. podle našeho předního odborníka Dr. Bašty) zvolíme těleso o délce shodné s šířkou okna, tedy např. 120 cm. Výšku můžeme zvolit 25 cm, ale mnohdy z estetických důvodů raději volíme 40 - 50 cm. Takže spousty oceli navíc a zbytečně investované peníze. Alternativou je námi doporučované řešení, kdy větrání i vytápění zajišťuje jedno zařízení.

TZB-info: Můžete je popsat?

Petr Morávek: Variant je samozřejmě celá řada. Ta, kterou bych ale chtěl skutečně doporučit, je kombinace teplovzdušné vytápěcí a větrací jednotky s rekuperací s integrovaným zásobníkem tepla pro topení a ohřev TUV. Teplo do zásobníku může být dodáváno z několika zdrojů jako je např. kotel na biomasu, solární kolektory, elektrické odporové těleso, nebo i např. tepelné čerpadlo. Jednotka vybavená samozřejmě dokonalou regulací pak zajišťuje jak větrání, tak vytápění, ale i chlazení přes zemní registr. V ČR máme realizováno od roku 2000 přes 50 těchto systémů u různých stavebně - konstrukčních soustav, k naprosté spokojenosti i těch nejnáročnějších uživatelů.
V našem experimentálním nízkoenergetickém domě v Koberovech jsou již 2 roky monitorovány všechny parametry systému s využitím pro další vývoj.

TZB-info: To je skutečně zajímavé řešení. Děkuji Vám za zajímavý rozhovor. Rádi bychom našim čtenářům poskytli podrobnější informace o teplovzdušném vytápění i obecně o vzduchotechnice jako jednom z perspektivních oborů TZB. Mohu počítat s Vaší osobní účastí při sestavování tohoto tématu?

Petr Morávek: Samozřejmě, velmi rád se zúčastním.

Za rozhovor děkuje Milan Bechyně.