Nařízení 2002/91/EC Evropského parlamentu a rady z 16. prosince 2002 o energetickém provedení budov

Záměrem zpracování dokumentu je stanovit reálné kroky k opatrnému a rozumnému využívání přírodních zdrojů, které zahrnují ropné produkty, zemní plyn a pevná paliva, které jsou základními zdroji energie, ale také hlavními zdroji emisí kysličníku uhličitého. Zvýšená energetická efektivnost tvoří důležitou součást souboru kroků a opatření potřebných ke splnění Protokolu Kyoto a má se objevit v jakémkoliv souboru kroků, aby bylo vyhověno dalším přijatým závazkům.

Residenční a terciární oblast podnikání, jejíž hlavní částí jsou budovy, zaujímá více než 40% konečné spotřeby energie ve Společenství a stále se zvětšuje. Tento trend je spjat se zvýšením spotřeby energie a tedy také emisí kysličníku uhličitého.

Ačkoliv programy v oblasti úspory energie v oblasti budov začínají vykazovat některé důležité přínosy, je třeba stanovit více konkrétních kroků s cílem dosažení velkých nerealizovaných potenciálů v úspoře energie a snížení velkých rozdílů mezi výsledky Členských států v této oblasti.

Již dříve byla přijata opatření, která stanovila základní principy, např.:

Stavební práce a jejich vytápěcí, klimatizační a ventilační instalace mají být navrhovány a stavěny takovým způsobem, aby množství energie vyžadované pro použití bylo nízké, s ohledem na klimatické podmínky místa a uživatelů. Opatření pro další zlepšení energetického provedení budov mají brát v úvahu klimatické a místní podmínky a také vnitřní klimatické životní prostředí a efektivnost nákladů. Nesmí odporovat dalším základním požadavkům týkajících se budov jako je přístupnost, rozumnost a záměr užití budovy. Energetické provedení budov má být vypočítáváno na základě určitých metodologických postupů, které se mohou lišit na regionální úrovni, což zahrnuje, navíc k tepelné izolaci, i jiné faktory, které hrají svou důležitostí zvětšující se roli, jako jsou instalace vytápění a klimatizací, aplikace obnovitelných energetických zdrojů a projekty budov. Komise plánuje další rozvíjení norem jako jsou EN 832 a prEN 13790, také zahrnující zvážení klimatizačních systémů a osvětlení. Budovy budou mít dopad na dlouhodobou energetickou spotřebu a nové budovy tedy mají vyhovět minimálním požadavkům na energetické provedení přizpůsobené místnímu klimatu. Jelikož aplikace alternativních systémů získávání energie není všeobecně prozkoumána v celém jejím potenciálu (technická, z hlediska životního prostředí a ekonomická dostupnost alternativních systémů), získávání energie má být zváženo členským státem, např. pomocí studie, která sestaví seznam opatření pro zachování energie, pro průměrné podmínky místního trhu, splňujíc kritéria efektivnosti nákladů. Před započetím výstavby mohou být požadovány specifické studie, jestliže jedno či více opatření budou považována za proveditelná. Rozsáhlejší renovace existujících budov nad určitý rozměr mají být pokládány za příležitost k přijetí opatření efektivních z hlediska nákladů ke zlepšení energetického provedení. Rozsáhlejší renovace jsou případy, kdy celkové náklady na renovace týkající se kostry budovy nebo energetických instalací, jako je vytápění, přívod teplé vody, klimatizace, ventilace a osvětlení, jsou vyšší než 25% hodnoty budovy, vyjma hodnoty pozemku, na kterém je budova postavena, nebo těch, jejichž kostra podstupuje renovaci z více než 25%. Avšak zlepšení celkového energetického provedení existující budovy neznamená nutně celkovou renovaci budovy, ale může být věnováno jen těm částem, které jsou nejvíce relevantní k energetickému provedení budov a jsou nákladově efektivní. Požadavky na renovaci pro existující budovy nesmí být nekompatibilní se zamýšlenou funkcí, kvalitou či charakterem budovy. Mělo by být možné získat zpět vícenáklady vydané při takovéto renovaci během rozumného časového období ve vztahu s předpokládanou technickou životností investice z nárůstu energetických úspor.

Aktuální situaci energetického provedení budov popisuje energetický certifikát. Budovy veřejných úřadů a budovy často navštěvované veřejností mají být ukázkou braní v potaz ohledů na životní prostředí a energii a mají být tedy předmětem energetického schvalování dle řádných postupů. Rozšíření této informace o energetickém provedení na veřejnosti má být podporováno přehledným ukazováním těchto energetických certifikátů. A co více, vystavením oficiálně doporučených teplot v budovách, spolu s aktuální naměřenou teplotou, by mělo odrazovat od špatného zacházení s topnými, klimatizačními a ventilačními systémy. Členské státy by měly podporovat správné zacházení s energií, berouce v potaz četnost použití budovy.

V nařízení jsou uvedeny i konkrétní příklady:
V posledních letech bylo vidět zvýšení počtu klimatizačních systémů v jihoevropských zemích. Tyto vytvářejí vážný problém v období největšího zatížení, zvedajíc cenu elektřiny a porušujíc energetickou rovnováhu v těchto zemích. Měla by být dána priorita strategiím, které zlepšují tepelné provedení budov během letních měsíců. Aby se tomuto zamezilo, mělo by dojít k rozsáhlejšímu rozvoji pasivních technik ochlazování, v prvé řadě těch, které zlepšují klimatické podmínky v budovách a mikroklima okolo budov.

Pravidelná údržba kotlů a klimatizačních systémů kvalifikovaným personálem přispívá k jejich správnému seřízení ve shodě se specifikací výrobku a takovýmto způsobem bude zajišťovat optimální provedení z hlediska životního prostředí, bezpečnosti a energie. Uživatelům by mělo být umožněno regulovat si svou vlastní spotřebu tepla a teplé vody, do takového rozsahu, aby opatření byla nákladově efektivní.

Následující opatření stanovuje konkrétní kroky, které přispějí k realizaci výše uvedeného:

Článek 1: Cíl
Cílem tohoto Nařízení je podpořit zlepšení energetického provedení budov uvnitř Společenství, berouce ohled na venkovní klimatické a místní podmínky, stejně tak, jako na vnitřní klimatické požadavky a efektivnost z hlediska nákladů.

Toto Nařízení stanovuje požadavky s ohledem na:
(a) všeobecný rámec metodologie výpočtu integrovaného energetického provedení budov;
(b) aplikaci minimálních požadavků na energetické provedení nových budov;
(c) aplikaci minimálních požadavků na energetické provedení již existujících rozlehlých budov, které podstupují rozsáhlejší renovace;
(d) energetické certifikáty budov; a
(e) pravidelné kontroly kotlů a klimatizačních systémů v budovách a navíc hodnocení instalace vytápění, kde jsou kotle starší 15-ti let.

Článek 2: Definice
Pro účel tohoto Nařízení, následující definice znamenají:

"budova": zastřešená konstrukce mající stěny, ve které je energie užívána k úpravě vnitřního klimatu; budova se může vtahovat k budově jako celku nebo jejím částem, které byly navrženy nebo změněny k separátnímu užívání "energetické provedení budov": množství energie aktuálně spotřebované nebo předpokládané k uspokojení rozdílných potřeb spojených se standardním užitím budovy, které může zahrnovat, kromě jiného, vytápění, ohřev teplé vody, chlazení, ventilaci a osvětlení. Tato částka se má odrážet v jednom nebo více početních ukazatelích, které byly vypočítány, berouce ohled na izolaci, technické a instalační charakteristiky, design a umístění ve vztahu ke klimatickým prvkům, vystavení slunci a vlivu sousedních objektů, vlastní výrobě energie a jiným faktorům, včetně vnitřního klimatu, které ovlivňují energetické požadavky; "certifikát o energetickém provedení budov": certifikát uznávaný Členským státem nebo právním subjektem jím určeným, který zahrnuje energetické provedení budov vypočítané dle metodologie založené na všeobecném rámci stanoveném v Příloze; "CHP" (kombinované teplo s energií): vzájemná přeměna primárních paliv na mechanickou nebo elektrickou a tepelnou energii, odpovídající určitým kritériím kvality na energetickou účinnost; "systém klimatizace": kombinace všech komponentů vyžadovaných pro zajištění druhu úpravy vzduchu, při které je teplota kontrolována nebo může být snížena, možná v kombinaci s kontrolou ventilace, vlhkosti a čistoty vzduchu; "kotel": kombinované těleso kotle a hořákové jednotky navržené k převodu tepla, uvolněného během spalování, do vody; "užitečný jmenovitý výkon (vyjádřený v kW)": maximální tepelný výkon stanovený a garantovaný výrobcem jako dosažitelný během nepřerušeného provozu, zatímco je v souladu s užitečným výkonem udaným výrobcem; "tepelné čerpadlo": zařízení nebo instalace, které získává teplo o nízké teplotě ze vzduchu, vody nebo země a dodává toto teplo do budovy

Článek 3: Přijetí metodologie
Členské státy mají zavádět metodologii na národních a regionálních úrovních, výpočtů energetického provedení budov na základě všeobecného rámce stanoveného v Příloze. Části 1 a 2 a tohoto rámce mají být přijaty k technickému vývoji ve shodě postupem uvedeným v článku 14(2), berouce v úvahu kritéria a normy aplikované v legislativě Členských států.

Tato metodologie má být na národní nebo oblastní úrovni.
Energetické provedení budov má být vyjádřeno jasným způsobem a může též obsahovat ukazatel emisí CO₂.

Článek 4: Stanovení požadavků na energetické provedení

Členské státy zavedou nutná opatření pro zajištění toho, aby minimální požadavky na energetické provedení budov byly provedeny na základě metodologie zmíněné v Článku 3. Při stanovování požadavků mohou Členské státy dělat rozdíly mezi novými a existujícími budovami a různými kategoriemi budov. Tyto požadavky mají brát v potaz všeobecné klimatické podmínky uvnitř stavby, aby se vyloučily možné negativní efekty, jako je neadekvátní ventilace, a také místní podmínky a navrženou funkci a stáří budovy. Tyto požadavky mají být přehodnocovány v pravidelných intervalech, které nemají být delší než pět let, a jestliže bude potřeba, aktualizovány, aby se mohl projevit i technický rozvoj v sektoru výstavby. Požadavky na energetické provedení mají být aplikovány v souladu s Články 5 a 6. Členské státy mohou rozhodnout nestanovit nebo neaplikovat požadavky uvedené v odstavci 1 pro následující kategorie budov: budovy nebo památky státem chráněné jako součást navrženého životního prostředí nebo pro jejich speciální architektonickou nebo historickou významnost, kde by soulad s požadavky nepřijatelně změnil jejich charakter nebo vzhled budovy užívané jako místa bohoslužeb nebo pro náboženské aktivity dočasné budovy s dobou užívání plánovanou na dva roky nebo méně, průmyslová staveniště, haly a neobytné zemědělské budovy s nízkou energetickou spotřebou a neobytné zemědělské budovy, které jsou užívány sektorem spadajícím pod dohodu o energetickém provedení mezi národními sektory obytné budovy, které jsou plánovány pro užívání po méně než 4 měsíce ročně samostatné budovy s celkovou užitkovou plochou menší než 50 m2

Článek 5: Nové budovy
Členské státy mají přijmout opatření nutná k zajištění toho, aby nové budovy odpovídaly minimálním požadavkům na energetické provedení zmíněné v Článku 4.

U nových budov s celkovou užitkovou plochou větší než 1000 m² mají Členské státy zajistit, že dostupnost z hlediska technického, životního prostředí a ekonomického alternativních systémů jako jsou:

decentralizovaný systém dodávky energie založený na obnovitelné energii, CHP dálkové nebo společné vytápění nebo chlazení, jestliže je k dispozici tepelná čerpadla, za určitých podmínek,

je zvážena a je na ni brán ohled před započetím výstavby.

Článek 6: Existující budovy
Členské státy mají přijmout opatření nutná k zajištění toho, aby když budovy s celkovou užitkovou plochou větší než 1000 m² podstupují rozsáhlejší renovace, bylo jejich energetické provedení zlepšeno tak, aby vyhověly minimálním požadavkům do takového rozsahu, do jakého je to technicky, funkčně a ekonomicky dostupné. Členské státy mají stanovit tyto minimální požadavky na energetické provedení na základě požadavků na energetické provedení stanovených pro budovy v souladu s Článkem 4. Požadavky mohou být stanoveny buď pro renovovanou budovu jako celek nebo na renovované systémy nebo komponenty, když tyto části renovace mají být provedeny během omezeného časového období s výše zmíněným cílem zlepšení celkové energetického provedení budovy.

Článek 7: Certifikát o energetickém provedení

Členské státy mají zajistit, aby v případě výstavby, prodeje nebo pronájmu budov byl dostupný certifikát o energetickém provedení vlastníkovi nebo budoucímu kupujícímu nebo nájemci. Platnost certifikátu nemá překročit 10 let. Certifikace bytů nebo jednotek navržených pro oddělené užívání v bloku /domů/ může být založena na: společnou certifikaci celé budovy na blok se společným systémem vytápění na hodnocení jediného bytu v zastoupení ve stejném bloku Členské státy mohou vynechat kategorie zmíněné v Článku 4(3) z aplikace tohoto odstavce. Certifikát o energetickém provedení pro budovy má zahrnovat reference hodnot jako jsou platné právní normy a výstupní hodnoty, aby bylo umožněno uživatelům srovnání a hodnocení energetického provedení budovy. Certifikát má být doplněn o doporučení z hlediska nákladů efektivní energetické provedení. Cíl certifikátů má být omezen na podání informace a jakékoliv důsledky těchto certifikátů z hlediska soudních řízení nebo jinak, mají být vyřešeny v souladu se zákony národa. Členské státy mají přijmout opatření k zajištění toho, aby u budov s celkovou užitkovou plochou nad 1000 m2 užívaných veřejnými úřady a institucemi zajišťujícími veřejné služby velkému počtu osob a tedy často těmito osobami navštěvovanými, byl certifikát energie ne starší 10-ti let umístěn na speciálně určeném, pro veřejnost dobře viditelném místě. Přehled doporučených a aktuálních teplot uvnitř budovy a v případě, kde to bude vhodné, mohou být zviditelněny i další relevantní klimatické faktory.

Článek 8: Kontroly kotlů
S ohledem na snižování energetické spotřeby a omezení emisí kysličníku uhličitého mají Členské státy buď:
(a) navrhnout nutná opatření ke stanovení pravidelných kontrol kotlů vytápěných neobnovitelnými palivy nebo pevnými palivy s jmenovitým užitečným výkonem od 20 kW do 100 kW. Takovéto kontroly mají být stanoveny i pro kotle užívající jiná paliva. Kotle s jmenovitým užitečným výkonem více než 100 kW mohou být kontrolovány přinejmenším každé dva roky. U plynových kotlů může být toto období prodlouženo na čtyři roky. Pro topné instalace s jmenovitým užitečným výkonem nad 20 kW, které jsou starší 15 let, mají Členské státy navrhnout potřebná opatření ke stanovení celkové inspekce celé topné instalace. Na základě této kontroly, která má zahrnovat hodnocení efektivnosti kotle a srovnání rozměru kotle s topnými požadavky budovy, mají odborníci poskytnout uživateli doporučení výměny kotlů, jiných úprav systému vytápění a o alternativních řešeních; nebo
(b) učinit kroky k zajištění poskytnutí rady uživatelům k výměně kotlů, jiných úprav systému vytápění a o alternativních řešeních, která mohou zahrnovat inspekci k ohodnocení efektivnosti a vhodném rozměru kotle. Celkový dopad tohoto přístupu má být úplně shodný jako ten vycházející z opatření stanovených v bodě (a). Členské státy, které si vyberou tuto možnost, mají podávat zprávu o shodnosti jejich přístupu Komisi každé dva roky.

Článek 9: Kontrola klimatizačního systému
S ohledem na snižování energetické spotřeby a omezení emisí kysličníku uhličitého mají Členské státy navrhnout nutná opatření ke stanovení pravidelných inspekcí systémů klimatizace o jmenovitém užitečném výkonu nad 12 kW.

Tato inspekce má zahrnovat hodnocení efektivnosti a stanovení rozměrů klimatizace ve srovnání s požadavky budovy na chlazení. Uživateli má být poskytnuta vhodná rada ohledně možných zlepšení nebo výměně systému klimatizace a ohledně alternativních řešení.

Článek 10: Nezávislí odborníci
Členské státy mají zajistit, aby certifikace budov, koncipování doprovodných doporučení a inspekce kotlů a systémů klimatizace byly prováděny nezávislým způsobem kvalifikovanými a/ nebo úředně stanovenými odborníky, ať už provádějícími činnost jako samostatní obchodníci a nebo zaměstnaní u veřejného nebo soukromě podnikajícího subjektu.

Článek 11: Přehled
Komise za pomoci Výboru stanoveného Článkem 14 má zhodnotit toto Nařízení ve světle zkušeností získaných během jeho aplikace a jestliže bude potřeba, kromě jiného, podat návrhy k:
(a) možným doplňkovým opatřením týkajícím se renovací budov celkovou užitkovou plochou menší než 1000 m²;
(b) všeobecným podnětům k dalším opatřením k energetické efektivnosti budov

Článek 12: Informace
Členské státy mohou přijmout potřebná opatření k informování uživatelů budov ohledně různých metod a postupů, které slouží ke zlepšení energetického provedení. Na žádost Členských států má Komise pomáhat Členským státům ve fázování příslušných informačních kampaní, které mohou být součástí programů Společenství.

Článek 13: Přijetí rámce
Body 1 a 2 Přílohy mají být přezkoumávány v pravidelných intervalech, které nemají být delší než 2 roky. Jakékoliv dodatky potřebné k přizpůsobení bodů 1 a 2 Přílohy technickému pokroku mají být přijaty v souladu s postupy uvedenými v Článku 14(2).

Článek 14: Výbor

Komisi má asistovat Výbor. Kde je zmíněn odkaz na tento odstavec, mají být aplikovány Články 5 a 7 Rozhodnutí 199/468/EC, s ohledem na ustanovení Článku 8 tamtéž. Období stanovené v Článku 5(6) Rozhodnutí 1999/468/EC má být stanoveno na tři měsíce. Výbor má schválit svá Pravidla procedur.

Článek 15: Přenesení

Členské státy mají uvést v platnost zákony, nařízení a administrativní opatření potřebné pro soulad s tímto Nařízením nejpozději do 4. ledna 2006. Mají o tomto bez odkladu informovat Komisi. Až Členské státy přijmou tato opatření, tato mají obsahovat reference na toto Nařízení nebo mají být doplněna o takovéto odkazy při příležitosti jejich oficiální publikace. Členské státy mají určit, jak takovéto odkazy mají být provedeny. Členské státy mohou, z důvodu nedostatku kvalifikovaných a/ nebo úředně stanovených odborníků, mít časové období dalších tří let pro plné zavedení ustanovení Článku 7, 8 a 9. V případě využití této možnosti mají Členské státy uvědomit Komisi a poskytnout vhodné ospravedlnění spolu s časovým plánem pro další zavádění tohoto Nařízení.

Článek 16: Vstoupení v platnost
Toto Nařízení má vstoupit v platnost dnem jeho publikace v Oficiálním Věstníku Evropského Společenství.

Článek 17: Adresáti
Toto Nařízení je adresováno Členským státům.

Dokončeno v Bruselu, 16. prosinec 2002

Za Evropský Parlament
Prezident
P. Cox

Za Radu
Prezident
M. Fischer Boel

PŘÍLOHA
Všeobecný rámec pro výpočet energetického provedení budov (Článek 3)

1. Metodologie výpočtu energetického provedení budov má zahrnovat přinejmenším následující aspekty:
(a) tepelné charakteristiky budov (kostra budovy a vnitřní dělení atd.). Tyto charakteristiky mohou též zahrnovat propustnost vzduchu;
(b) instalace topení a zásobování teplou vodou, včetně jejich izolačních vlastností;
(c) instalace klimatizací;
(d) ventilace;
(e) zabudované instalace osvětlení ( hlavní neobytný sektor );
(f) pozice a orientace budovy, včetně vnějšího klimatu;
(g) pasivní solární systém a solární ochrana;
(h) přirozená ventilace;
(i) vnitřní klimatické podmínky, zahrnující navržené vnitřní klima;

2. Pozitivní vliv následujících prvků má být, kde to bude v tomto výpočtu relevantní, brán v potaz:
(a) aktivní solární systém a jiné topné a elektrické systémy založené na obnovitelných energetických zdrojích;
(b) elektřina vyráběná CHP
(c) dálkové nebo místní vytápění a chlazení
(d) přírodní osvětlení

3. Z důvodu tohoto výpočtu mají být budovy adekvátně klasifikovány do kategorií jako jsou:
(a) rodinné domky různých typů
(b) bloky bytů;
(c) kanceláře;
(d) vzdělávací budovy;
(e) nemocnice;
(f) hotely a restaurace;
(g) sportovní zařízení;
(h) budovy pro obchodní účely velkoobchodu a maloobchodu
(i) jiné druhy budov se spotřebou energie

Zveřejněno v: Oficiální věstník L 001, 04/01/2003 p. 0065 - 0071

Na závěr si dovolím ještě následující poznámku:
aplikace této směrnice v ČR nás teprve čeká, ale všimněme si, jak často se v Nařízení objevuje odkaz na uplatnění s ohledem na místní podmínky a jak je vytvářen prostor pro zohlednění národních zájmů. A je jen na jednotlivých členských zemích, jak s touto možností naloží. Zda vytvoří podmínky, které respektují lokalitu, místní tradici staveb a ekonomické zdroje a vytvářejí skutečnou podporu efektivního hospodaření s energií, nebo naopak Nařízení dotvoří v mašinerii nerealizovatelných technických pravidel, která budou jen zdrojem pro výjimky a obcházení.