Energetická koncepce a městské vyhlášky
V posledních letech se v oblasti komunální energetiky objevuje závažný problém: některá města, ve snaze prosadit svoji energetickou koncepci, přijímají vlastní městskou vyhlášku či nařízení, které rozděluje trh s energií ve městě mezi jednotlivé dodavatele a eliminuje možnost konkurence. Spotřebitelé pak nemají možnost vybrat si formu a dodavatele energie podle svého uvážení, ale musí využít pouze to, co povoluje městské nařízení.
Takto formulovaná nařízení měst se dostávají do rozporu se zásadami hospodářské soutěže i s ústavním řádem. V případě protestů dochází potom k dohodě s městem a zrušení inkriminovaného nařízení, nebo v krajním případě k soudnímu jednání. Z praxe není znám případ, kdy by soud v takovém případě městské nařízení či vyhlášku nezrušil.
Základní rozpor vyplývá z rozšířeného pohledu na komunální energetiku. Rozvoj infrastruktury zásobování energií na území města je třeba koordinovat a centrálně plánovat, aby nedocházelo ke zbytečnému vynakládání investic především v oblasti dálkového vytápění. Tento názor bývá podpořen též snahou o omezení využívání paliv s vysokými emisemi. Takový pohled však naráží na nedostatek legálních nástrojů a opory v zákoně na prosazení této vize komunální energetiky. Ústava České republiky totiž říká, že "nikdo nesmí býti nucen činit, co zákon neukládá" a obdobně Listina základních práv a svobod stanoví, že "povinnosti mohou býti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích".
Nový Zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002 dává obcím nově některé silné nástroje na regulaci energetiky. Jsou to především:
|
Zákon o hospodaření energií 406/2000 Sb. uvádí, že obec má právo pořídit územní energetickou koncepci, která je závazným podkladem územního plánu, a pro její uskutečnění vydat závazný právní předpis. Autoři zákona vycházeli z názoru, že právě územní plán se stane regulačním nástrojem na rozdělení trhu a vymezení zón s povoleným využíváním vybraných forem energie a zákazem využívat ostatní formy energie. Specifické vymezení těchto zón a zákaz, resp. povinnost využívat určité formy energie by pak mělo být podle těchto představ zakotveno v obecní vyhlášce, resp. nařízení. Podle právní analýzy SEVEn a na základě jednání se státními orgány (Ministerstvo pro místní rozvoj - gestor územního plánování, Ministerstvo životního prostředí, Úřad pro hospodářskou soutěž) a s odborníky na ústavní právo je však právě tato představa v rozporu s požadavky ústavy, aby povinnosti byly ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. Žádný zákon totiž neukládá specifickou povinnost využívat, respektive nevyužívat paliva či formu energie, kterou by stanovila obec na základě energetické koncepce - s výjimkou paliv a forem energie, vyjmenovaných v zákoně o ochraně ovzduší.
V současné době iniciuje SEVEn, o.p.s. jednání se všemi zainteresovanými institucemi, aby se tato problematika pokud možno definitivně vyjasnila a městům se usnadnilo přijímat právně nezávadné předpisy.