Nová stavební technologie - systém vnitřního zateplování budov
Současná česká stavební výroba, poznamenaná především vysokými požadavky na kvalitu a bohužel také velmi vysokými cenami stavebních materiálů a prací se stává mnohým zájemcům o výstavbu bohužel finančně nedostupná. Před delší dobou jsem se rozhodl pokusit se nalézt jinou alternativní cestu, která by umožnila kvalitní bytovou výstavbu širším vrstvám obyvatel.
Pro svůj záměr jsem si stanovil následující měřítka:
|
Tedy u nás prozatím naprosto neobvyklý způsob výstavby, který se v prvním okamžiku zdá nelogický. Ne však ve chvíli, kdy se s celým systémem a jeho přednostmi seznámíte podrobně. Přiznávám, že i já jsem byl v prvním okamžiku skeptický, protože jsem se při studiích ani při dvacetileté praxi s ničím podobným nesetkal.
Podmínkou pro přijetí každé novinky musí být v určité míře vůle a schopnost změny myšlení a odpoutání se od stávajícího a naučeného. Neříkám zavrhování všeho starého, ale rozumné posouzení všech kladných i záporných jevů klasického i nového způsobu výstavby. V mém posouzení jsem došel k závěru, že nový způsob výstavby splňuje všechna předem stanovená kritéria, jak Vám mohu následně doložit.
Stavební konstrukce nejvyšší možné kvality
Aby stavební konstrukce splňovala soudobé vysoké požadavky, musí být stavební materiál pevný, trvanlivý a cenově dostupný. Samotná konstrukce stavby potom provedena tak, aby vyhovovala kvalitativně nejenom statickým, ale také izolačním a všem dalším stavebně-technickým požadavkům.
Při dnešní nabídce a možnostech není pevnost a trvanlivost žádný problém, s kvalitou a cenovou výhodností je to již slabší. Budeme-li porovnávat různé stavební materiály, zůstane beton jak v pevnosti, tak i v trvanlivosti a dokonce i ekologicky a cenově nejvýhodnějším stavebním materiálem.
Hlavním ukazatelem kvality zateplení objektu se stala hodnota tepelného odporu R a následných tepelných ztrát. Aby se doporučenému normativnímu předpisu R min. 4 vyhovělo, je třeba hledat optimální řešení. Který z běžně nabízených stavebních materiálů a konstrukcí je schopen tomuto požadavku vyhovět? Bez dodatečného zateplení prakticky žádný. Musíme tedy zateplit. A když už zatepluji, proč drahou nosnou konstrukci ještě dražším vnějším zateplovacím systémem? Existuje možnost vytvořit vysoce pevnou a trvanlivou nosnou konstrukci z výhodných betonových tvárnic a přidat zateplení. Ale kde, zvenku nebo zevnitř? Na naší planetě se od nepaměti zateplovalo zevnitř a nejenom severské státy u tohoto systému zůstaly dodnes. Proč tedy ne zevnitř? Je tento systém skutečně nevhodný, jak je v naší republice všeobecně tvrzeno? Odpovím ihned: Není!
Pri porovnání s existujícími způsoby zateplování zvenku má systém vnitřního zateplení hned několik výhod. Především je možno na vnitřním líci vytvořit "teplou stěnu", jejíž povrchová teplota se podstatně rychleji přiblíží teplotě v interiéru. To má význam především v době náběhu vytápěcího systému po útlumu (nočním, nebo u přerušovaného vytápění např. penzionu nebo víkendového domu). Šetříme tak velké množství tepelné energie pro vyhřívání studených vyzdívaných stěn a je možno vytopit každou místnost v souladu s evropským normativním předpisem za nejdéle 15 min. To znamená, že nemusíme topit v době naší nepřítomnosti. Jestliže bude pro vnitřní zateplení použit tepelný komplex sestávající z polystyrénových desek s nakašírovaným sádrokartónem, odpadají dokonce také nákladné a pracné vnitřní omítky.
Ano, při aplikaci vnitřního zateplení nám vznikají problémy tepelných mostů, kondenzace vodní páry a "chybějící" akumulace. Ale pouze zdánlivě. Také tato problematika je představovaným systémem výstavby řešena a vyřešena.
Tepelné mosty v napojení obvodových stěn jsou vyloučeny, protože díky vysoké pevnosti betonové konstrukce stěn a jejich provázanosti se stropní konstrukcí není třeba vnitřní nosné příčky provazovat s obvodovými stěnami. Osazení oken je opět netradiční ve vrstvě tepelné izolace, jak je tomu často u pasivních domů. Pouze s tím rozdílem, že na vnitřním líci zdiva.
Stropní konstrukce je tepelně izolována jak v podhledu, tak i ve vrstvě plovoucí podlahy a uvnitř ztužujícího věnce. Také tepelně-izolační vrstva podkrovních místností dosahuje až k nadkrokevní tepelně-izolační vrstvě a tím vylučuje vznik tepelných mostů a ztrát v napojení štítů. Tepelné mosty prostě v konstrukci nejsou.
Rovněž problematika kondenzace páry v konstrukci je pasé. V konstrukci přeci nemůže kondenzovat pára, která do ní vůbec nevstoupí. Díky parotěsné zábraně v izolačním komplexu se není třeba tímto jevem, známým z klasického způsobu výstavby, zabývat. Kromě toho jsou stavby stavěné představovaným systémem inteligentně větrány a vzniklá vlhkost je kontrolovaně odváděna.
Vnitřní příčky, které mají pouze dělicí funkci, lze vytvářet úsporně montážním způsobem ze sádrokartonových desek.
Ekologický a ekonomický způsob výstavby
Pojem ochrana životního prostředí je bezesporu a naprosto právem jedním z hlavních témat průmyslového rozvoje. Je až neuvěřitelné, jaký ohromný vliv má na znečišťování ovzduší vytápění budov a také samotná stavební výroba. Proto je nezbytně důležité minimalizovat spotřebu energií. Rozhodující vliv na spotřebu energie pro vytápění má způsob a kvalita zateplení staveb v kombinaci se způsobem větrání.
Jako základní konstrukční materiál by měl v budoucnosti zcela jistě sloužit takový materiál, který vyhovuje jak kvalitativně, tak i ekologicky. Stavební prvky vyráběné z betonu představují v porovnání s ostatními klasickými a běžně užívanými stavebními materiály (pálená hlína, porobetony, liapor) bezesporu nejkvalitnější a nejvýhodnější alternativu. Jak ve výrobní nákladnosti, tak i v objemu - síla stěny 200 mm znamená zároveň minimální množství použitého materiálu. Pro výrobu betonových prvků postačuje kamenivo, cement a voda. Žádné nákladné vypalování, žádná autokláva, nic. Vylisovat s minimálním množstvím cementu (max. 8%) a nechat vytvrdnout. Ekologičtěji lze vyrobit pouze tvárnice z jílu.
Důležitou roli ale také hraje energetická náročnost při výrobě stavebních materiálů a jejich objem (s ohledem na nutnost manipulace a přepravy). Čím méně objemu materiál nebo výrobek má, tím méně musíme přepravit a zpracovat. To vše přináší úspory a chrání životní prostředí.
Novostavby s vnitřním způsobem zateplení dosahují v porovnání s klasickým způsobem vnějšího zateplení nižší energetické náročnosti na vytápění, čímž šetří energii, peníze i životní prostředí.
Ekonomické měřítko výhodnosti výstavby novou technologií může být trochu zavádějící. (Při nízké produktivitě práce nelze nikdy dosáhnout očekávaný výsledek.) Představovaný systém však splňuje základní předpoklady pro ekonomicky výhodnou výstavbu. Stavební konstrukce je maximálně zjednodušena a jsou používány cenově nejvýhodnější materiály. Úspora pracnosti snižuje následně také výrobní náklady. Jiná věc je produktivita a cena práce. Postávající skupiny stavebních dělníků s rukama v kapsách jistě nejsou ideální stav.
Vytvoření zdravého vnitřního klimatu
Bezesporu patří také toto téma k podstatným kvalitativním ukazatelům současné výstavby. Podmínkou nízkoenergetické výstavby jsou kvalitně zateplené stavby s vyloučením infiltrace - přirozené výměny vzduchu zafoukáváním a netěstnostmi. Stavba musí tedy být téměř hermeticky uzavřena ať chcete nebo ne. Jediným možným způsobem výměny vzduchu je větrání oknem nebo dveřmi. Na základě vědeckých poznatků bylo dokázáno, že pro vytvoření zdravého vnitřního klimatu se musí vzduch místnosti vyměnit za 1 hod minimálně ze dvou třetin. Takové množství není žádná konstrukce schopna propustit. Tvrzení, jak stěny dýchají, jsou účinně používány v rámci reklamní manipulace se zákazníkem.
Větrání okny je však problematické a nekontrolovatelné. Jediným vhodným alternativním řešením je kontrolovaná výměna vzduchu s rekuperací tepla, která je v některých vyspělých zemích u novostaveb již povinností. Jedině tímto způsobem lze z objektu odvést nadbytečné množství vlhkosti, přivést čerstvý vzduch a zároveň šetřit energii.
Pojem akumulace tepla se stává v současnosti také více a více diskutabilní. Je skutečně akumulace tepla nezbytná pro moderní způsob výstavby? Troufám si tvrdit, že není. Draze naakumulovaná stěna zůstává vždy chladnější než vzduch v místnosti, proto nehřeje, ale chladí. Hřeje v létě, kdy se během dne rozehřeje a potom v noci vydává teplo, o které ale naopak nikdo nestojí. V zimě zabraňuje pouze rychlému vychladnutí stavby, avšak za cenu vyšších energetických výdajů.
Naopak teplá stěna, vytvořená z tepelného komplexu na vnitřním líci obvodové stěny, vyzařuje pocit tepla, čímž nejenomže působí příznivě na lidský organismus, ale šetří opět až 12% energie na vytápění. Tento fenomén dovoluje totiž vytápět na až o 2°C nižší teploty, aniž by obyvatelé pokles teploty pocítili.
Cenová dostupnost
Představený stavební systém je v současnosti nejenom nejjednodušší stavební konstrukcí s nejnižší pracností, cenově nejvýhodnějším způsobem výstavby, ale dosaženou úsporou energií také nejvíce šetrný k životnímu prostředí.
Novostavby vystavěné tímto systémem mohou být levnější než klasický způsob, a proto dostupnější širším vrstvám obyvatel.
Šetřit nejenom peníze, ale také životní prostředí je tedy možné. Chce to jenom změnu myšlení.
Závěrem
Představený systém lze přirozeně aplikovat v různých alternativních řešeních: zdivo může být z pálené hlíny, izolovat se může také jiným druhem izolace atd. atd. atd. Při těchto konstrukcích již však nelze dosáhnout optimalizace všech základních prvotních měřítek. A už vůbec ne cenových a ekologických.
