Växjö - švédský lov na oxid uhličitý
Växjö, malé město v jižním Švédsku spustilo rozsáhlý environmentální program, ve kterém hraje čistá energie hlavní roli. Zatímco biomasa významně nahrazuje topný olej pro vytápění, dopravní sektor se jeví jako hůře adaptabilní.
Nakladač usilovně ujídá z úctyhodných hromad pilin a dřevní štěpky, ležících před teplárnou na asfaltové ploše. Dopravní systém zásobuje velký kotel kogenerační jednotky Sandvik II ve městě Växjö.
"Toto množství představuje třídenní spotřebu", poznamenává Jan Johansson, výzkumný inženýr z Växjö Energy AB (VEAB), velmi vlhké palivo po silných deštích předchozích dnů - žádný problém, údajně zvyšuje účinnost systému podle Johanssona. Sandvik II, který využívá cirkulační fluidní technologii má jmenovitý výkon 38 MWe elektrických a 66 MW tepelných.
V roce 2000 vyprodukovalo toto zařízení 518 GWh pro město Växjö, které má 75 000 obyvatel. Toto množství odpovídá téměř 40 % spotřeby elektrické energie města a prostřednictvím centrálního zásobování teplem zajišťuje dostatek tepelné energie pro 50 % domácností, dále zajišťuje 80 % energie pro průmyslové podniky a téměř veškerou energii pro obchody ve městě.
Palivo pro tuto jednotku je soustřeďováno z okolí města, z okruhu 100 km, dodavatelé mají s provozovatelem zařízení smlouvy o dodávkách paliv a biomasy. Zdejší prostředí je bohaté na dřevní zbytky a Växjö má pravděpodobně jednu z největších kogeneračních jednotek na biomasu na světě.
50 000 m3 ušetřené ropy za rok
Sandvik II šetří od roku 1997 městu 50 000 m3 ropy ročně. Původní kolekce hybridních kotlů na fosilní paliva, která byla postupně modifikována pro spalování biomasy byla v roce 1997 nahrazena novou jednotkou Sandvik II.
Ropa, která se podílela na celkové spotřebě v Sandviku I v roce 1979 na 100 % se na konci roku 1996 využívala ze 30 %. Původní kotle nicméně zůstaly připraveny k aktivaci pro případ, kdy je jejich provoz ekonomičtější než spalování biomasy (během léta a když je levná el. energie, atd.). Ačkoli se v roce 2000 podílely fosilní paliva na celkové spotřebě pouhými 9 %, bude v budoucnu zařízení schopno spalovat bioplyn, což povede k dalšímu zvýšení energetické účinnosti.
Sandvik II napomohl k instalaci několika podobných zařízení v sousedních obcích města Växjó. Kotelny na biomasu a centrální rozvod tepla byly instalovány v Ingelstad (1 MWth - r. 1996), Rottne (1,5 MWth - r. 1997), v Braas (3,5 MWth - r. 1999, 1,5 MWth - r. 2001). Další jsou v projektové fázi jako např. v Lammhult.
"Zpočátku byly na systém zásobování energií z biomasy napojeny pouze veřejné budovy, ale dnes je o naší energii enormní zájem", poznamenává Petr Johanson z VEAB, která vlastní zařízení. "V roce 2000 jsme položili více než 10 km potrubí pro zásobování teplem ve Växjö, což je srovnatelné se Stockholmem ve stejném časovém období a více než v jakémkoli jiném městě Švédska. Jsme na špici a velmi sledováni, přijíždějí k nám návštěvy až z Japonska."
V Ingelstad (téměř 1 600 obyvatel) to byli právě obyvatelé, kteří požádali o změnu a technologii na biomasu, malou, plně automatickou jednotku spalující dřevní štěpku. Původní kotel na naftu se na celkové roční spotřebě podílí 12 %. Roční produkce 3,5 GWhth nového zařízení zásobuje nyní tepelné výměníky v 15 budovách, včetně těch největších v obci a zajišťuje tak jejich vytápění a dodávky TUV.
"Program je ekonomický a výdělečný, protože daňový systém ve Švédsku zvýhodňuje biomasu před fosilními palivy, a poptávka po zelené energii neustále roste", potvrzuje Bo Franck starosta Växjö. "Téměř u devíti z deseti měst je biomasa ve výhodě".
Dnešní produkce emisí CO2 z fosilních paliv na jednoho obyvatele je ve Växjö poloviční ve srovnání s průměrem švédských měst.
Vysoké cíle
Växjö získalo jméno na mnoho let dopředu díky svému environmentálnímu přístupu. Obnova kvality vody v jezerech Trummen, Växsjösjön a Södra Bergundasjön představuje další příklad mezinárodní reputace. V roce 1993 byla místním zastupitelstvem jednohlasně odsouhlasena aktivní environmentální politika. Výsledkem toho byl v roce 1999 projekt udržitelného rozvoje ve Växjö, který zahrnuje strategických šest oblastí: voda, ochrana půdy, ekologické bydlení, udržitelný rozvoj obchodu a průmyslu, demokracie a vzdělávání, energie. "Všech sedm politických stran, které jsou v zastupitelstvu, souhlasilo s tímto programem", zdůrazňuje Bo Franck. "Což je pozoruhodné i v zemi jako je Švédsko, kde se ochrana přírody velmi pozitivně rozvíjí." Další místní kuriozitou je spolupráce s místními ochránci přírody (SSNC), obec zajistila environmentální školení všem členům zastupitelstva a nejvyššímu managementu.
V roce 1996 se Växjö rozhodlo, opět jednomyslně, o dlouhodobém programu nezávislosti obce na fosilních zdrojích energie. Se sloganem "Växjö bez fosilních paliv", což je velmi náročný cíl, je nezbytné, aby se zapojili všichni občané a organizace ve městě, dílčím cílem je zredukovat emise CO2 z fosilních paliv na polovinu stavu z roku 1993 v roce 2010. Tohoto cíle lze docílit změnou spotřebních návyků, zvyšováním energetické účinnosti a nahrazováním paliv na bázi ropy, biopalivy.
Silná tradice průmyslové spolupráce
"Ve Švédsku je silná tradice ve spolupráci mezi jednotlivými institucemi", zdůrazňuje Bo Franck. "V naší oblasti, jsme se naučili spolupracovat na všech úrovních, zařizujeme mezinárodní projekty, zvyšujeme povědomí místního obyvatelstva, pro které jsme zřídili informační středisko o OZE, které pracuje také pro firmy, které chtějí spolupracovat na projektech v této oblasti." V posledních deseti letech se ve Švédsku nutí firmy k ustanovení funkce, osoby, která bude odpovědná za environmentální otázky. V roce 1995 je zastupitelstvo Växjö sezvalo za účelem definování společných projektů, více než 200 z nich reagovalo a dnes tvoří ve Växjö "environmentální síť". Tato funkční skupina je nefalšovaným blokem otevřeným řešit naše problémy.
Od roku 1993 město monitoruje emise CO2. Všechny firmy a obecní instituce stanovují svůj podíl, ve kterém je zahrnuta doprava a vytápění. Växjö bylo první ve Švédsku s tímto programem a dnes je následováno dalšími městy. "V roce 2000 jsme redukovali naše emise o 19 % v porovnání s rokem 1993", říká Bo Franck. "Získali jsme za naše aktivity několik národních a mezinárodních ocenění", emise CO2 dnes poklesly na méně než 3,8 m3 na obyvatele za rok. Ačkoli se zdá být pokles emisí generovaných vytápěním udržitelným trendem, nelze takto hovořit o sektoru dopravy, kde emise stále rostou. Malý pokles byl zaznamenán v roce 2000 v oblasti motorových a leteckých paliv, zejména díky snížení spotřeby. "Impuls nebo obrat trendu?", rád by věděl Bo Franck. "Vidíme naději v nových technologiích zajišťujících redukci motorových emisí, nebo ve snížení počtu automobilů na silnicích." Växjö je připraveno na vývoj biopaliv. V roce 1996 investovala obec do výrobní jednotky ethanolu a některé z jejich automobilů byly upraveny pro toto palivo.
Zázračné palivo
Všechny autobusy městské hormadné dopravy ve Växjö jezdí na směs ethanolu nebo řepkového methyl esteru (RME). Växjö také přispívá při nákupu zelených automobilů, svým občanům platí polovinu z navýšení ceny proti běžným modelům. Město se také podílí na dlouhodobém průmyslovém vývoji dimethyl etheru (DME). Toto palivo může být vyrobeno z různých surovin obsahujících uhlík, včetně biomasy. DME byl představen před pěti lety, jako ideální dieselové biopalivo, neobsahující síru ani její sloučeniny, redukující oxidy dusíku (NOx), co se účinnosti a emisí týče, z 90 %. Podle švédských studií je mezi všemi možnostmi alternativních pohonů pro osobní a nákladní dopravu vítězem hybridní DME - elektrická pohonná jednotka.
V roce 1997 byla ve Växjö zpracována projektová studie, zabývající se právě lokální produkcí tohoto nového paliva. "Komise došla k závěru, že je projekt proveditelný", prohlásil Lennart Gardmark, manažer DME projektu. "Region Växjö má velký potenciál biomasy a produkce DME by měla být mnohem levnější než kteréhokoli jiného biopaliva!" Zastupitelstvo v roce 2001 podepsalo kontrakt na vybudování zplyňovací jednotky na biomasu (převážně lesní odpad) ve Värnamo, které leží 60 km od Växjö. V současné době se objevuje mnoho iniciativ a DME projektů, na kterých se podílejí společnosti ze Švédska a také partneři z Dánska, Španělska a Německa. Důležité je ovšem také mít automobily, které budou moci toto palivo využívat. Několik výrobců, například Volvo, Renault, Hino, Isuzu a Nissan se o DME zajímají. "Oslovili jsme první dva a objednali experimentální automobily", pokračuje Lennart Gardmark. "Doufáme, že je přesvědčíme naší nabídkou a příležitostí k celé řadě praktických testů."
Pro Lennarta Gardmarka to není tak vzdálená budoucnost. Jako důkaz cituje prohlášení společnosti BP: naftařské společnosti se rozhodly vybudovat výrobní jednotky s produkcí 2 miliónů metrických tun DME ze zemního plynu ročně. Hlavním účelem bude pohon turbín generujících elektrickou energii, ale čtvrtina produkce bude rezervována pro transport. Mohlo by to výrobce automobilů tlačit k vývoji motorů na DME.
Pramen: Renewable Energy Journal
Přeložil: Dalibor Skácel
Švédsko - země biomasy
Výrazně zalesněné Švédsko je ideálním terénem pro energetické využití biomasy, která kryje 19 % energetické spotřeby země. V roce 1998 bylo z biomasy generováno 90,8 TWh, ze dřeva (45,1 TWh), zbytky z těžby (37,1 TWh), komunální odpad (5,2 TWh), rašelina (neobnovitelné palivo - 3,3 TWh), zemědělské plodiny (0,1 TWh).
Odhaduje se, že 10 % plochy Švédska by mohlo být využíváno k pěstování energetických plodin (vrby, řepka). Největší množství biopaliva je používáno pro vytápění.
Přibližně 120 měst je částečně nebo úplně vytápěno biomasou.
