Nedělní komentář - Kdo je skutečně v pasti?
Ještě než jsem si přečetl článek V pasti od pana Homoly v časopise Euro, všiml jsem si, že autor byl pracovníkem společnosti Transgas. Z titulku "V pasti" i ze všech podtitulků a zvýrazněných pasáží mi bylo jasné, že než dočtu příspěvek do konce, na teplárenství nezůstane nitka suchá. V hlavě jsem hned skládal argumenty proti některým invektivám, ale nakonec jsme se rozhodli na tento "názor" nereagovat. V poslední době jich bylo totiž tolik, že bych jako tiskový mluvčí Teplárenského sdružení České republiky do konce topné sezóny nic jiného nedělal.
Přesto jsme se jako Teplárenské sdružení rozhodli využít nejnavštěvovanější oborový internetový portál TZB-info a připravit pro ty, kterým se nelíbí jednostranné posuzování havárie v Opatovicích, také druhou stranu mince. Hned v úvodu se pan Homola mýlí, že radiátory jsou jen neosobní žebra. Každoročně se na odborných veletrzích a Aqua-thermu, Pragothermu a dalších každý může přesvědčit, že design topných těles, kterými jako teplonosné médium protéká teplá voda, je rozmanitý co do tvarů i barev. Dálkové vytápění není výmysl minulého režimu, je jednou z možností, kterou dává industriální společnost k zásobování teplem ve velkých průmyslových aglomeracích. S podobnými soustavami se setkáme ve všech evropských zemích, které mají srovnatelné klimatické podmínky s námi, nejen tedy ve Skandinávii, ale i v sousedním Německu či Rakousku. Tím zároveň odpovídáme na možnost velikášských projektů. Máme-li velká obytná sídliště a nedaleko nich i velké průmyslové podniky, pak se přímo nabízí možnost tyto celky zásobovat teplem pomocí dálkového vytápění s využitím kombinované výroby elektřiny a tepla.
I teplárníci se dnes usmívají nad rozvojovými studiemi, které se skutečně snažily propojit energetické zdroje do velké teplárenské soustavy nebo alespoň do velké regionální soustavy. Jenže podobně se začínalo i s elektrifikací a ještě před několika desítkami let by se každý smál, že zemní plyn bude zaveden i do podhorských vesniček nebo dokonce na hřebeny hor do penzionů a horských ubytoven. I dnes řada energetiků kroutí hlavou na tím, kam až se vedou roury s plynem. Každý se prostě na nově vznikajícím trhu s teplem u nás snaží urvat co největší kus bez ohledu na náklady. Navíc s bohatými dotacemi ze státních fondů, plněných z daní občanů nebo například z poplatků za emise vypouštěné z odfiltrovaných a odsířených tepláren a výtopen, což je evropský unikát. Je pravdou, že moderní spotřebiče spalující zemní plyn produkují nízké množství emisí. Problémem venkovských obcí, který zatím nikdo nechce řešit, je ale běžná praxe, že vedle kotle na zemní plyn stojí i starý kotel, kde se často spaluje nekvalitní uhlí a různé odpady z domácností s vysokou produkcí těch nejškodlivějších emisí.
Ony dvě důležité věci - tedy odbyt uhlí a vymístění zdrojů znečištění z center měst, které byly důležité za socialismu, jsou neméně důležité i dnes. Naše hnědé uhlí si nikdo nekoupí. Spotřebovat ho můžeme jedině sami. A když už uvažujeme o krizovém scénáři, je to právě domácí uhlí, které snižuje naši závislost na dovozu paliv, zejména ropy a zemního plynu. Na jejich cenách sami nejvíce pociťujeme politické dění ve světě. Dálkové vytápění s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla je pak tou nejhospodárnější možností jak ho zpracovat, navíc je to technologie šetrná k životnímu prostředí. Snažit se zdroje znečištění budovat mimo městskou zástavbu je snad správné. Minulostí jsou naštěstí doby, kdy se hodnota měst poměřovala počtem komínů.
Návrat k pravidlům tržní ekonomiky by v žádném případě nepřinesl velkou ránu dálkovému vytápění. Správné ohodnocení přínosů dálkového vytápění s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla na jedné straně a správně nastavené ceny ostatních paliv a energií pro individuální vytápění na druhé straně by jasně prokázalo v převážné většině měst i ekonomickou výhodnost dálkové vytápění. Naproti tomu by jasně odmítlo několik neekonomických a nehospodárných teplárenských soustav. Pseudokonkurenční prostředí s uměle vytvářenými cenami primárních paliv a energií v režii politiků dává občanům stále falešné signály a neustále mění pravidla hry na energetickém trhu.
K "dramatickému nárůstu" ceny tepla bych dodal, že v letech 1991 až 2002 stoupla průměrná hrubá mzda 4 krát, stejně jako elektřina v akumulačním tarifu, průměrná cena hnědého uhlí stoupla 3,1 krát, dálkového vytápění 3,9 krát, elektřiny v běžném tarifu 4,2 krát, zemního plynu 4,3 krát a elektřiny akumulační 4,5 krát. Dá se tedy říci, že růst cen energií kopíroval růst průměrné hrubé mzdy. Jenže u spotřeby tepla došlo v posledních deseti letech k výraznému snížení vlivem úsporných opatření. Spotřeba se snížila minimálně o čtvrtinu, v řadě případů ale i více než o třetinu. Pro dokreslení stoupla cena odvozu a uložení domovního odpadu 7 krát, nájemného 11 krát a vodného se stočným dokonce 13 krát. To však spíše ukazuje, jak pokřivené ceny tu byly, než to, jaká je dnes drahota. Je pravdou, že státní byrokratická regulace vede k redukci nákladů u teplárenských společností. Pak ale mělo zůstat teplárenství veřejnou službou s jasně stanovenými pravidly. Bohužel, při privatizaci byl přednější zisk do státní pokladny, než budoucí starost o blaho občanů.
Již několikrát v posledních dnech zaznělo, aby se podle situace v Hradci Králové, který neměl žádný špičkový zdroj, jež by mohl sloužit jako záložní, paušálně nehodnotilo celé odvětví teplárenství. Kromě Hradce Králové totiž ve všech krajských a statutárních městech jištění dalšími zdroji mají. Řetěz tak praskl ve svém nejslabším článku. Dobrý hospodář nevyhodí přece celý řetěz. Opraví a zpevní jeho rozlomený článek a zkontroluje ostatní, zda vydrží zátěž.
Poučení pro starosty od pana Homoly je nijak neskrývanou reklamou plynařské lobby. V průmyslových městech Německa i Rakouska je přirozené, že zde existují rozsáhlé teplárenské soustavy. I Vídeň, která patří k metropolím s nejhustší plynovou rozvodnou soustavou, má vlastní rozsáhlý systém dálkového vytápění, stejně tak Salzburg, Graz a menší města. V Německu spravuje rozvody energie zpravidla městská společnost a např. Mnichov, Drážďany, Berlín, Mannheim a mnoho dalších měst má velmi bohatě rozvinuté teplárenské soustavy. Ve městech jsou podle ekonomických, ekologických a sociálních podmínek určovány zóny, kde se vyplatí dálkové vytápění, kde je vhodné individuální vytápění plynem či topnými oleji a v mezních lokalitách se podporuje i vytápění elektřinou. Zřídkakdy se tak stane, že do jednoho domu vede vedle elektřiny také dálkové teplo společně se zemním plynem. Ve zmíněných státech také s daleko větším důrazem sledují přiměřenou míru závislosti na dovážených zdrojích primární energie.
V řadě teplárenských společností ve vyspělých zemích je obvyklé, že jejich majiteli jsou obce a plynárenské společnosti. Tam už totiž plynaři dávno pochopili, že teplárenství není jejich konkurence, ale partner, který jim pomáhá daleko bezpečněji dopravit teplo do každé domácnosti. Navíc při rovných podmínkách na otevřeném trhu s elektřinou teplárna ještě zvyšuje odběr zemního plynu o část zemního plynu potřebnou k výrobě elektřiny. Kolik lidských životů a zranění mají u nás již na svědomí výbuchy zemního plynu při individuálním vytápění? Při takové havárii, která se stala v Opatovicích nebyl nikdo ani zraněn.
Poučení pro stát. Ten je u nás stejně nepoučitelný. Po masové podpoře přímotopů přišla masová podpora zemního plynu a dnes masová podpora biomasy. Společně s tím masová podpora zateplování budov, která v nejednom případě vede ke zkrácení jejich životnosti vlivem nedostatečného odvětrávání nově zateplených budov. A pokud jde o volnou soutěž, ta už u nás několik let probíhá. Nikdo konečným spotřebitelům neblokuje volbu přístupu k jiným formám zásobování tepla. Tady by si naopak mělo stěžovat teplárenství, na to jediné při masové podpoře zatím stát zapomněl, na rozdíl od přímotopů a individuálních plynových kotlíků. Slabou náplastí dálkového vytápění je rozdílná DPH pro konečné zákazníky, kterou stejně plynárníci s úspěchem obcházejí, protože v mnoha případech neprodávají zemní plyn, ale službu zajištění tepelné pohody.
S využitím teplárenství nebudou statisíce domácností v pasti, jak píše pan Homola. Naopak statisíce domácností budou mít nadále přijatelnou tepelnou pohodu za přiměřenou cenu při zachování rovnováhy v přírodě. Jedna havárie na tom nic nezmění. Také se ukázalo, že díky spolupráci elektrárny, dotčených měst, odborných firem a ostatních teplárenských společností u nás byla během deseti dnů obnovena dodávka tepla do Hradce Králové a po 25 dnech od pádu střechy v Opatovicích už jela elektrárna na plný výkon. I v tom je síla teplárenství, v odborném a technickém potenciálu, který tento obor za více než sto let působení v našem regionu získal a vychoval.
Mgr. Pavel Kaufmann
Tiskový mluvčí Teplárenského sdružení České republiky
