Nedělní komentář - Postřehy k současnému energetickému hodnocení budov

Provoz budov a jejich technických a technologických zařízení je charakterizován mimo jiné hlavně spotřebou energie. Z celkového pohledu na budovu se jedná o tepelnou ochranu budovy neboli kvalitu tepelné izolace obvodového pláště a dále spotřebu energie na vytápění, větrání, ohřev a distribuci TUV, na provoz ventilátorů a čerpadel, elektrické osvětlení, elektrická zařízení v budově a mimo budovu a chlazení.

Ve vyhláškách k Zákonu o hospodaření energií č. 406/2001 Sb. jsou definovány dílčí požadavky na jednotlivé části objektů - spotřebiče energie. Jedná se především o vyhlášku č. 291/2001 Sb., kterou se podrobněji stanoví tepelně technické a energetické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov, jejichž splnění je považováno za dodržení obecných technických požadavků na výstavbu a vyhlášku č. 215/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti při označování energetických spotřebičů energetickými štítky a zpracování technické dokumentace a podrobnosti účinnosti užití energie pro spotřebiče uváděné na trh.

Myslím si, že vyhláškou č. 215/2001 Sb. se inspirovali autoři revidované ČSN 730540-2 Tepelná ochrana budov - část 2: Požadavky a v nové verzi datované: listopad 2002 mimo jiné zavedli energetický štítek budovy, který graficky koresponduje s energetickými štítky spotřebičů dle výše uvedené vyhlášky.

Obě vyhlášky i revidovaná norma však sledují dobře míněný, avšak přece jenom úzký a specializovaný pohled na budovu jako celek. Vyhláška č. 291/2001 Sb. (jako závazný dokument) srovnává budovy dle referenční energetické spotřeby na vytápění rozdělené na: spotřebu tepla pro vytápění prostupem (divný termín - jedná se o kompenzaci tepelné ztráty prostupem systémem vytápění při standardních podmínkách) a spotřebu tepelné energie větráním (jedná se o kompenzaci tepelné ztráty větráním při standardní intenzitě výměny vzduchu) při započítávání působení standardních tepelných zisků. Z uvedeného vyplývá, že všechny typy budov (administrativní, školské, obchodní, obytné, nemocniční, atd.) jsou řazeny do jedné kategorie. Vzhledem k tomu, že jednotlivé typy budov se liší způsobem provozu i technickým a technologickým vybavením je reálná spotřeba energie v daných budovách někdy výrazně odlišná od srovnávacího modelu ve vyhlášce.

Norma ČSN 73 0540-2 (listopad 2002) není závazná, avšak přináší pro projektanty pohled na tepelnou ochranu budov, který se dá srovnávat s požadavky sousedních států a EU. Vzpomínám si na návštěvu výstavy AQUATHERM ve Vídni cca pře 10 lety, kdy jsem získával pro kolegu (majitele RD poblíž Brna) informace o tepelném čerpadle. Když jsem na dotaz o výkonu zdroje tepla pro rodinné sídlo odpověděl: 24 až 28 kW, dívali se na mne rakouští kolegové jako na zbohatlíka vlastnícího zámek a ptali se o kolik budov se jedná a na jaké rozloze jsou umístěny. Teprve po prostudování rakouského katalogu rodinných domků a zjištění hodnot součinitele prostupu tepla (např. obvodová stěna U = 0,18 Wm-2K-1) jsem pochopil. že pětinásobná hodnota RD mého kolegy představuje několik rodinných domků v Rakousku z hlediska spotřeby energie.

Vyhláška č. 215/2001 Sb. přináší pro nakupující důležitou informaci o nákladech na spotřebu energie při provozování daného spotřebiče (pračky, sušičky, elektrospotřebiče, zdroje světla, atd.). Nedává však informaci o skutečné spotřebě energie související se způsobem provozování.

Vyhláška č. 213/2001 Sb., kterou se vydávají podrobnosti náležitostí energetického auditu, uvádí v § 10 odst. 4, že celkovou roční spotřebou energie se rozumí součet všech forem energie ve všech odběrných místech provozovaných pod jedním identifikačním číslem a v odst. 5 uvádí, že forma energie dle odst. 4 je : nakoupená elektřina, plyn a tepelná energie pro vlastní spotřebu nebo nakoupená tuhá či kapalná paliva, pokud jsou použita pro výrobu elektřiny nebo tepelné energie. Je tedy zřejmé, že z hlediska energetického hodnocení (energetického auditu) je nutné vyhodnotit objekt z pohledu celkové spotřeby energie a ne jenom dílčích částí.

Nejsou tedy dílčí kritéria (někdy špatně označená) použitelná pouze při specifických nereálných podmínkách a mohou u nezasvěcených vyvolávat omyly při energetickém hodnocení budov? Není třeba se zabývat referenčními celkovými i dílčími spotřebami typových budov v jednotlivých klimatických oblastech ČR? Stačí pro stanovení energetické náročnosti budov výpočet potřeby energie na vytápění dle ČSN EN 832 (73 0564), případně PrEN 13790? Jsou průmyslové provozy natolik specifické, že vyžadují samostatné předpisy? Jak sloučit požadavky jednotlivých specializací na úsporné provozování budov?

Jsem si vědom, že nejlepším způsobem, jak vyvolat diskusi týkající se dané problematiky je zveřejnění nejasností a špatných výkladů dobře míněných záměrů autorů předpisů, kteří rádi a ochotně vysvětlí veřejnosti svou filosofii při jejich tvorbě. I ze zahraničních zkušeností prezentovaných například na EEBW 2002 před 14 dny vyplývá, že je nutné se k nejasnostem a nepřesným výkladům norem a předpisů veřejně vyjadřovat, neboť právě odezva uživatelů v běžné praxi je cenným podkladem při jejich revizi, která je v určitých cyklech nutná.

Na osobní setkání i internetová setkání na stránkách portálu TZB-info
se těší Jiří Hirš