Jiří Bašta: Stát by měl vědět, že úředníci nejsou odborníci

Pane doktore, můžete stručně popsat obor, který je v současné době pro Vaši práci dominantní?
V rámci pedagogických povinností na Ústavu techniky prostředí, ČVUT v Praze, Fakulty strojní zajišťuji výuku předmětů jako je: Technika prostředí, Vytápění, Projektování, Experimentální metody, Regulace vytápění, Otopné plochy a Hydraulika a řízení otopných soustav. Soustřeďuji se především na obor vytápění, ve kterém se cítím být úzkým specialistou především v oblasti otopných ploch, řízení a hydrauliky otopných soustav.

Při řešení některých výzkumných úkolů se nebráním používat i tzv. počítačové simulace. Nejsem však bezmezným fandou počítačových simulací, jak to často vidím u některých svých kolegů, neboť jsem se sám přesvědčil o naprosté variabilitě výsledků simulací díky mírné změně zadávaných okrajových podmínek či nevhodné volbě hustoty sítě. Proto propaguji, pokud to alespoň trochu jde, podpořit výsledky počítačové simulace experimentem, například měřením na díle.

Kdy a jak jste se poprvé dostal k tomuto oboru?
Řekl bych, že poměrně pozdě. Bylo to až při studiích na Fakultě strojní, kdy jsem studoval obor Aplikovaná mechanika. Můj kamarád studoval obor Technika prostředí. Ten mě natolik zaujal, že jsem po třetím ročníku studia přešel z Aplikované mechaniky na Techniku prostředí. Musím říci, že toto rozhodnutí považuji za jedno z těch šťastných.

Byl pro Vás někdo vzorem a učitelem?
Domnívám se, že člověk v pozdějším věku, a tím myslím spíše ten postpubertální, si už nějaké vzory moc nepřipouští. Ten umí to, druhý zase něco jiného, ten se chová tak a druhý jinak. Zřejmě od každého jsem se snažil přebírat věci, které jsem považoval za úctyhodné, ale pedagogický vzor jako takový jsem neměl. Navíc jsem vždy zastával stanovisko, že stáří automaticky neznamená úctu k dotyčnému, ale, že je to pouze biologický proces. Jak kmet, tak mladík si musí úctu zasloužit svými činy a postoji. Kdybych však měl přeci jen uvést nějaký vzor stran té lidské stránky mimo rodinu, tak by to z mých mladších let byl náš kapelník a profesor dechových nástrojů pan Jaroslav Vochomůrka.

Co považujete za dosavadní největší úspěch ve Vaší práci?
Nerad bych hovořil o největším úspěchu, protože jsou to příliš silná a sebevědomá slova. Pokusím se však uvést několik věcí, ze kterých mám svým způsobem radost, a které se snad podařily. Domnívám se, že se mi podařilo sestavit nový způsob návrhu otopných těles na základě počítačové simulace a měření na díle, který je dnes již zdárně ověřen i praxí. Určit experimentálně za pomoci mých diplomantů dosud neznámé opravné součinitele pro různé zákryty otopných těles. Sestavit přehlednou a jednoduchou metodiku návrhu trojcestných regulačních armatur. Neméně úsilí mně stálo vybudování měřící tratě jednotrubkové a dvoutrubkové otopné soustavy v laboratořích a otevřeného měřícího místa pro zkoušení otopných těles. Z publikací mám největší radost z knihy "Otopné plochy", neboť je to první ucelená publikace o této tématice. Nicméně nevím, zda se to vše dá považovat za nějaké úspěchy, neboť to vyplývá z běžné každodenní práce.

Co Vám v současné době nejvíce vadí ve Vaší profesi?
Dnes si "každý" myslí, že se může zabývat vytápěním. Zkušenosti se znaleckými posudky poslední doby tomu nasvědčují. Bohužel, když napíšete pravdivý posudek, tak vždy někomu, kdo se dopustil elementárních chyb, "ublížíte". A to není zrovna příjemný pocit.

Změní se něco významného do roku 2010?
Bezesporu bude pokračovat rozvoj a využívání výpočetní techniky a snad se i dobereme k jakémusi pořádku v technických předpisech. Z té nejužší oblasti mého oboru předpokládám, že jakýsi boom kondenzační techniky a alternativních zdrojů energie nás zřejmě ještě čeká. Přesto, že u nás stále optimálně nefungují podpory a dotace jako je tomu v zahraničí, bude nutno alespoň v lokalitách ČR ekologicky více a silně zatížených upřednostnit podporu alternativních zdrojů energie. Zřejmě stále častěji se bude v hodnocení energetické náročnosti odrážet stupeň využití, respektive normovaný stupeň využití a bude se upouštět od hodnocení podle účinnosti. Takto přicházejí na pořad dne nízkoteplotní otopné soustavy. Návrh otopných ploch je nutno přizpůsobit dnešním podmínkám, to znamená plně respektovat požadavek na zajištění tepelné pohody v celém vytápěném prostoru. Stará koncepce, kdy stačilo tepelným výkonem otopného tělesa pokrýt tepelnou ztrátu místnosti je či bude nenávratně pryč. Neméně důležité bude důsledné využívání všech možností regulace a hydraulického vyvažování otopných soustav stejně jako rozšířené využívání "inteligentní" regulace a měření na principech fuzzy - logiky.

Jak by se měly pro tento rozvoj angažovat státní orgány ČR?
Stát by měl odborně reagovat na požadavky praxe. Pokud má stát pouze úředníky, měl by odborné věci zadávat odborníkům. A přejímat je bez různých dodatečných "úřednických" zásahů. Aby se nestávalo, že z fundovaného díla předaného odborníky je v konečné podobě paskvil.

Pokud ČR vstoupí v r. 2004 do EU, bude to pro Váš obor přínosné?
Nepochybně ano. Jen doufám, že budeme moci ve větší míře ovlivňovat tvorbu technických předpisů a nikoliv je pouze přejímat jako text přeložený z cizího jazyka, což je případ EN.

Jaké máte zájmy nebo koníčky mimo své práce?
Rád jezdím k rodičům na chalupu, kde se mohu věnovat zahradničení. Rovněž rád pracuji v dílně se dřevem. Když jsem v Praze a je mi nejhůř, beru opět po letech do ruky trumpetu nebo saxofon.

Máte nějaký osobní cíl, kterého byste chtěl v příštích letech dosáhnout?
Co se týče profese, chtěl bych dokončit výzkum týkající se zákrytů otopných těles a trochu ze "podívat na zoubek konvektorům". Rovněž mne zaměstnává příprava konference vytápění, která se uskuteční koncem dubna 2003 v krásném lázeňském městě Třeboň, pokud se podaří sehnat potřebné finanční prostředky.