Josef Dvořák: Věřím, že nově stavěné domky budou více větrat než vytápět

Pane inženýre, můžete zhruba popsat obor, který je v současné době pro Vaši práci dominantní?
Je to vzduchotechnika, přesněji řečeno větrání a klimatizace, a to od projektování až po realizaci dodávek, tj. včetně montáže, zaregulování, měření, údržbu a servis VZT zařízení. V posledním desetiletí je to i vývoj a údržba software pro podporu projektování v oboru vzduchotechnika. Poslední tři roky vydáváme první elektronický čtvrtletník TZB-info na CD-ROMu.

Kdy a jak jste se poprvé dostal k Vašemu oboru?
Na ČVUT - strojní fakultu jsem nastoupil v roce 1960. To jsem ještě ale nevěděl, že budu absolvovat v oboru Vzduchotechnika a chladicí zařízení. Prvním krokem asi bylo i to, že jsme byli na přednášce ve 3. ročníku - 1963 upozorněni, že vyšla zajímavá publikace "Vlhký vzduch" od Ing. Chyského (pozdějšího profesora). Tuto knihu jsem si koupil, prostudoval a začal se zajímat o tento obor.

Kdo byl pro Vás největším vzorem a kdo učitelem?
Na fakultě to byl v první řadě prof. Pulkrábek, ale i ostatní asistenti, dnes již profesoři a docenti, na mne velice příznivě působili. V praxi pak jednoznačně pan František Máca. Byl mým prvním šéfem v projekčním odboru ZVVZ Milevsko, projekce Praha, kam jsem nastoupil po škole. Obdivoval jsem jeho znalosti, pracovní nasazení a zaujetí pro obor vzduchotechniky. Vždy se snažil dát do právě zpracovávaného projektu to nejvhodnější z dostupné úrovně poznání v oboru v dané době. Projekčních pomůcek bylo v té době velmi málo, přesto pan Máca měl mnoho šanonů s diagramy, které si sám sestavil pro zrychlení a zkvalitnění návrhů větracích a klimatizačních zařízení. Pro něj bylo projektování a vývoj projektování nejen plnou pracovní náplní, ale i jediným koníčkem a celoživotním posláním.

Co považujete za dosavadní největší úspěch ve své práci?
Nedá se mluvit o jednom největším úspěchu, ale o řadě dílčích věcí, které mě naplňují dobrým pocitem z dosud vykonané práce. Určitě bych nemohl vyjmenovat např. všechny zajímavé projekty. Dobrý pocit mám vždy s úspěšného uvedení "svého" projektu do provozu. Největším mým projektem a realizací, pominu-li dřívější spoluúčasti např. na projektech Carl Zeiss v Jeně a Palác kultury v Praze, byla v r. 1995 klimatizace Veletržního paláce v Praze (Galerie moderního umění). Za 55 mil. korun jsme už jako firma Klima Praha s. r. o. zrealizovali za 5 měsíců vzduchotechniku včetně návazných profesí celého objektu, to znamená výstavních prostor, depozitářů, dílen, prodejen, restaurací, banky a dalších prostor. Ve čtyřech výstavních patrech se jednalo o zhruba 100 samostatně regulovaných zón s regulací a měřením teplot (± 1,5°C) a relativních vlhkostí (± 5 % r. v.). Za celé 3 roky záruční doby jsme neměli žádnou reklamaci. To bylo však též zásluhou firem, které se staraly a dosud starají o údržbu a provoz zařízení. Náš projekt se začal dělat podle naší vítězné nabídky až po podpisu smlouvy, tedy v rámci realizace.

Druhý příklad, kterého si hodně cením, neboť popírá známou teorii, že i s dobrou klimatizací je vždy minimálně 5 % lidí nespokojených. V letošním roce, počátkem léta, jsme realizovali klimatizaci výrobní haly (75 x 35 m) závodu Automotive Safety Components International v Jevíčku podle vlastního projektu s jednou nástřešní jednotkou TRANE (30 000 m³/h, 145 kW chladu, 75 kW topení). Zajímavé bylo však zadání a pak vlastní soutěž. Investor chtěl dodat obdobné zařízení, včetně vnitřních rozvodů a distribuce vzduchu jaké měl již instalované v sousední stejné hale, která byla již rok v provozu. My jsme od počátku tvrdili, že to není to pravé, že umíme udělat klimatizaci lépe. V podstatě šlo o to, jestli přívod vzduchu má být "vrchem" jako má již realizovaná hala nebo spodem, jak jsme navrhovali my. Tři měsíce trvalo, než jsme zákazníka přesvědčili. Ukázali jsme mu dvě obdobné tovární haly, námi realizované. To nestačilo, zástupci investora navštívili ještě řadu dalších nových hal s klimatizací. Přesvědčilo je až to, že i když byl téměř všude realizován vrchní přívod, nebyli uživatelé většinou s klimatizací spokojeni. A teď rychle k pointě. Po námi realizované akci a měsíčním provozu v horkém létě nám bylo řečeno, že je 100 % pracovníků naprosto spokojeno a že odbory navíc tlačí na vedení vlastního podniku, aby i v 1. hale byl rozvod předělán na spodní přívod, neboť v 1. hale byla nepohoda a teplota o několik stupňů vyšší než v "naší" hale. Předělání jsme úspěšně zvládli během 14-ti denní závodní dovolené na konci léta. Nyní jsou již spokojeni v obou halách.

K dalšímu dílčímu úspěchu počítám i vytvoření, údržbu a další vývoj uceleného software pro projektování VZT a modelování vnitřního prostředí staveb. Dnes už je to 12 let, co nás s vývojem SW pro VZT začalo více. Dnes jsme asi už jediná firma v ČR, která prodává, udržuje a dále vyvíjí programy pro vzduchotechniky.

Co Vám v současné době nejvíce vadí ve Vašem oboru?
Nejvíce mi vadí nedocenění dobrého projektu. Dobrý projekt musí přinést investorovi mnohonásobně větší ekonomický efekt než kolik chce ušetřit na ceně projektu. Pak i generální projektant stlačuje ceny profesních projektů co nejníže. Pak není čas ani prostor pro řešení variant nebo náročnějších ekonomicky efektivnějších projektů. Např. při porážce kuřat musí být instalován takový zdroj chladu, jehož odpadové teplo na kondenzátoru v hladině cca 35°C bohatě pokryje veškeré potřeby větrání, vytápění včetně administrativní budovy a přípravy teplé užitkové vody. Musí se však navrhnout "jiná" VZT, "jiné" ÚT a navíc tepelné čerpadlo, které ohřeje TUV na 60°C. Na takovém projektu nyní pracujeme. Kolik porážek v ČR už tak pracuje? Žádná (Praha-Libuš, Klatovy, Vodňany ...). Stejně tak je tomu například u krytých zimních stadionů. Odpadové teplo se vyhazuje do vzduchu, přitom by mělo být využito při větrání a vytápění stadionů.

Ještě jedna zdánlivá maličkost mi vadí. Při výstavbě bytů a rodinných domků se stále opomíjí větrání. V typových projektech se najde maximálně odsávání WC a kuchyňského sporáku. Už se ale nemyslí na přívod vzduchu a jeho úpravu. S dnešními těsnými okny se nedá počítat s infiltrací. Vzduch uvnitř je pak příliš vlhký a prostředí uvnitř v důsledku toho mikrobiálně závadné. Následné alergie a nemoci, zejména dětí, stále stoupají. My vzduchotechnici to víme, ale nedokážeme přesvědčit ani architekty, natož pak lidi, kteří si tyto byty a RD kupují za velké peníze a 50-70 000 Kč se jim většinou (ne vždy) zdá příliš za zdravé prostředí vytvořené dobrým VZT zařízením.

Změní se něco významného v oboru do roku 2010?
Věřím, že budou stále častěji vítězit komplexně provázané a ekonomicky efektivní projekty techniky prostředí staveb. Že nově stavěné domky se v r. 2010 budou více větrat než vytápět. Část tepelné ztráty se bude krýt akumulací v podlaze nebo stěnách, zbytek se bude velmi pružně a ekonomicky dodávat větracím zařízením s rekuperací odpadního tepla. Vše řízené automatickou regulací. Že odborná seskupení, jako je např. ČKAIT nebo STP, se více zapojí do prosazování celospolečensky prospěšných projektů TPS (techniky prostředí staveb), např. výše zmíněných, třeba i aktivní reklamou, která přesvědčí více občany a investory než reklamy výrobců jednotlivých komponentů VZT, ÚT, MaR a dalších profesí.

Co by měly pro tento rozvoj udělat státní orgány ČR?
Státní orgány by vývoj v oboru měly podpořit zákony, vyhláškami, směrnicemi a tak podobně. V současné době neexistuje například zákon ani směrnice, jak má vypadat projekt. Zejména energetická náročnost díla by se měla prokazovat již v projektu. Dílo by se mohlo už v projektu hodnotit podle technické, ale i energetické náročnosti, např. obdobně jak se nyní hodnotí elektrospotřebiče (lednice, mraznice, vysavače ...). V Německu např. každý nový domek dostane průkaz, kde jsou tyto parametry uvedeny. Při koupi takového domu ví zákazník, co kupuje.

Stát by měl dále stále více zvýhodňovat a podporovat špičkové a perspektivní technologie, které v budoucnu uspoří energii a přispějí k lepšímu životnímu prostředí.

Pokud ČR vstoupí v r. 2004 do EU, bude to pro Váš obor přínosné?
Určitě ano. Zvětší se trh, zvýší se konkurence, spolupráce v legislativě a tak podobně. Přinese to změnu skokovou, jako tomu bylo v roce 1990.

Jaké máte zájmy a koníčky?
Dříve jsem se odpoutával od práce víkendovým chalupařením a péčí o zahradu. Rád jsem si zašel s kamarády na fotbal na Slavii nebo Viktorku v Praze. Nyní už nemám tolik času, chalupu jsem prodal, na sport se podívám v televizi a většinu i volného času přemýšlím o rozvoji firmy a náročných projektech.

Máte nějaký osobní cíl, kterého byste chtěl v příštích letech dosáhnout?
Ano. Snažím se ve firmě Klima Praha s. r. o. vybudovat silný a schopný projekční tým a spolehlivý tým realizátorů komplexních projektů techniky prostředí staveb. Rozvíjet spolupráci se špičkovými firmami, které doplňují naše projekty, které s námi realizují náročné myšlenky. Vize, ke které bychom se měli co nejblíže a co nejdříve přiblížit, je být firmou na špici oboru techniky prostředí staveb, spolehlivou a uznávanou. V praxi by to mělo znamenat, že bude-li investor chtít nejlepší a nejefektivnější zařízení nebo jen nejlepší projekt, osloví nejdříve naši firmu.