František Drkal: v budoucnu očekávám přechod od často chaotické projektové přípravy v neúměrně krátkých termínech k promyšleným analýzám

Pane profesore, můžete zhruba popsat obor, který je v současné době pro Vaši práci dominantní?
Mým současným, ale prakticky celoživotním zájmem je technika úpravy tepelného stavu prostředí a kvality ovzduší ve vnitřním prostředí budov - větrání a klimatizace. Obor je značně široký, přístup k řešení problémů závisí na druhu prostředí a účelu úpravy. Pro osoby se upravuje prostředí v obytných budovách, společenských (shromažďovacích) objektech i v pracovním prostředí. Úprava prostředí se provádí i pro účely technologické (např. v elektrotechnické výrobě, farmacii), zdravotnické (operační sály aj.), ale i biologické (vegetační prostředí aj.), bezpečnostní (v požární ochraně).
Aktuálně se snažím podpořit rozvoj metod dimenzování systémů větrání a klimatizace při respektování nestacionárních vstupních podmínek ovlivněných dynamickými změnami venkovního klimatu i vnitřních tepelných zátěží. Jde o vytváření kvalitního prostředí, které by nemělo být spojeno s neúměrně vysokou spotřebou energie.

Kdy a jak jste se poprvé dostal k Vašemu oboru?
Fakultu strojní ČVUT v Praze jsem absolvoval v roce 1959 v odborném zaměření vytápění a vzduchotechnika. Jako čerstvý inženýr jsem nastoupil do projekce vzduchotechniky, po kratší době jsem se vrátil na fakultu strojní, tehdejší katedru tepelné techniky a vzduchotechniky. První nástupní praxi považuji za rozhodující pro vytvoření mého vztahu k oboru a to díky svým vedoucím, i velmi různorodé problematice se kterou jsem měl možnost se seznámit.

Kdo byl pro Vás největším vzorem a učitelem?
Byl jím prof. Dr. Ing. Jan Pulkrábek, DrSc., u kterého jem nastoupil na katedru jako asistent. Umožnil mi řešit mnohé úkoly, které zdánlivě převyšovaly odbornou úroveň mladého inženýra, ale ve spolupráci se zkušeným odborníkem jako byl profesor Pulkrábek nepředstavovaly podstatné překážky. Velmi jsem si vážil jeho podpory při řešení technických otázek i jeho vynikajících osobních vlastností.

Co považujete za dosavadní největší úspěch ve své práci?
Kromě několika teoretických prací z oblasti odsávání, jejichž výsledky jsou stále opakovaně publikovány v zahraniční technické literatuře, považuji za svůj úspěch dlouholetou výchovu vysokoškolských studentů z oboru větrání a klimatizace. Snad příznivě bych hodnotil i svůj aktivní podíl na zřízení autorizačního oboru Technika prostředí staveb v České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě v rámci zákona č. 360/92 Sb. a iniciování v ČR rozvoje metod počítačového modelování a simulací v technice prostředí, zvláště ve větrání a klimatizaci, včetně založení české pobočky IBPSA-CZ mezinárodní společnosti International Building Simulation Association.

Co Vám v současné době nejvíce vadí ve Vašem oboru?
Není snadné definovat jeden nejzávažnější problém. Za podstatné bych považoval podceňování technické přípravy při navrhování a projektování nejen větracích a klimatizačních systémů, ale celých souborů technických zařízení, jejichž funkce se často vzájemně podmiňuje. Patří sem i malá koordinace profesí, málo podrobné a někdy zcela chybějící komplexní zkoušky realizovaných zařízení. A v projektech se nevyhodnocují provozní náklady, spotřeba energie!

Je něco významného, co se ve Vašem oboru změní do roku 2010?
Předpokládám stabilizaci výstavby a tudíž i přechod od často chaotické přípravy v neúměrně krátkých termínech k promyšleným analýzám pro vytvoření kvalitního prostředí při minimální spotřebě energie. Této tendenci by mělo významně přispět i uplatnění metod počítačového modelování a simulací budov a techniky prostředí.

Jak by se měly pro tento rozvoj angažovat státní orgány ČR?
Státní orgány definují závazné hygienické, pracovní, bezpečnostní podmínky (parametry prostředí), kterých musí být činností větracích a klimatizačních zařízení dosaženo. V současné době bohužel nově vydávané předpisy formou nařízení vlády a vyhlášek ministerstev neposkytují v některých případech technikům jasné, jednoznačné a technicky realizovatelné požadavky. Považoval bych za účelné, aby se v tomto směru podstatně zlepšila spolupráce techniků a státních orgánů.

Pokud ČR vstoupí v r. 2004 do EU, bude to pro Váš obor přínosné?
V oboru větrání a klimatizace působí v současné době v České republice řada zahraničních výrobců, dodavatelů - prakticky pokrývajících obor minimálně v Evropě. Doufám proto, že připojením České republiky k EU se zvýší příležitosti pro vstup českých projektantů, výrobců, dodavatelů na evropský trh. Jen bychom se měli stále lépe připravovat jazykově a rovněž kvalifikovaně zlepšovat vystupování našich odborníků při technických a obchodních jednáních!

Máte nějaké zájmy nebo koníčky?
Mým zájmem z mládí je letectví, dříve aktivní bezmotorové létání, nyní spíše literatura, technika. Jinak rád sportuji (lyžování, plavání, surfing, turistika), čtu a poslouchám klasickou hudbu.

Můžete nám prozradit nějaký osobní cíl, kterého byste chtěl v příštích letech dosáhnout?
Osobně se již určitou dobu snažím podporovat mladou generaci nejen při technických řešeních v oboru, ale i při organizační činnosti v odborných společnostech - sekci Klimatizace a větrání Společnosti pro techniku prostředí a v organizaci IBPSA-CZ. Chtěl bych přispět k tomu, aby obor, který se stal mojí životní náplní, se stále rozvíjel metodami odpovídajícími své době.