České firmy se potýkají s problémem uznávání výrobků v Evropě
Některé členské země Evropské unie neuznávají certifikáty na výrobky českých zkušeben a exportéři tak musejí v každé této zemi získávat další, které jsou často dražší než celé zkoušky v České republice.
Podle podnikatelů a firem za těmito nároky zemí stojí snaha chránit své domácí výrobce. Vyplývá to z rychlého průzkumu na téma Reálné překážky na vnitřním trhu EU z pohledu českých podnikatelů, který aktuálně provedla Hospodářská komora České republiky mezi svými členy.
O negativní zkušenost s nerovným postavením na vnitřním trhu Evropské unie se podělilo přes šest desítek českých firem. Upozorňují, že stále ještě existují značné rozdíly v normách a předpisech upravujících kvalitu výrobků, zemědělských produktů i používaných technologiích. Například v oblasti schvalování PE materiálů pro výrobu tlakových trubek existují určitá omezení v uznávání certifikátů EU – např. certifikát ITC není uznáván ve státech západní Evropy, třeba Skandinávské země uznávají pouze vlastní certifikáty, přitom v podstatě vycházejí ze stejných evropských norem.
Také zákazníci a partneři českých podnikatelů vznášejí požadavek třeba na certifikaci výrobků TUV, srovnatelnost certifikátů vydaných v českém Elektrotechnickém zkušebním ústavu (EZÚ) nechápou. Podnikatelé jmenovitě zmínili například Německo, Rakousko a Francii, které vyžadují specifické národní odchylky od evropských norem.
„Naše výrobky – pálené cihly – nemůže v Rakousku nebo Německu firma použít, ani kdyby stavebníkem byla česká firma a stavěla objekt pro sebe. Tyto státy mají své specifické požadavky na certifikace a nepostačí tedy ani naše prohlášení o vlastnostech podle českých a evropských norem. Přitom němečtí a rakouští výrobci mohou prodávat u nás bez omezení,“ uvedl v průzkumu Hospodářské komory ČR jeden ze zástupců stavebních společností.
Podle podnikatelů za tím stojí často jen cechovní ochrana trhu a regulace dovozu výrobků. Evropská legislativa by podle podnikatelů měla zajistit, aby schválení uvedení výrobku na trh v jedné členské zemi Evropské unie automaticky platilo i v ostatních státech EU bez výjimek a nacionálních bariér.
