Systémy vnitřní kanalizace z polypropylenu - stupeň hořlavosti
Na českém trhu se vyskytují v současné době dvě varianty kanalizačních systémů z polypropylenu, které mají stejné vlastnosti mechanické a jsou identické i z pohledu odolnosti teplotě, ale je u nich rozdílně klasifikována požární odolnost. Článek předkládá fakta o požadavcích na toto hodnocení a porovnání stavu v ČR, Německu a požadavků evropských norem.
V České republice se ve stále větší míře prosazují odpadní systémy pro vnitřní kanalizaci z polypropylenu. Tento materiál svou vysokou teplotní odolností umožňuje použít jej i pro odvod odpadních vod vysoké teploty - běžně 90°C, krátkodobě až 100°C.
U některých systémů, uváděných v České republice na trh, je výrobcem deklarována tzv. snížená hořlavost. Tyto výrobky jsou označovány popiskou "schwerentflammbar" nebo odkazem na "DIN 4102 - B1", případně obojím. Německý název "nesnadno zápalný" a odkaz na německou normu DIN je dán faktem, že pouze v Německu, jako jediné evropské zemi, je požadováno, aby trubky a tvarovky pro odpadní systémy vnitřní kanalizace měly stupeň hořlavosti B1. Tohoto efektu je u polypropylenu dosaženo přidáním retardérů hoření do základní surovinové směsi obsahující zpravidla homopolymer a kopolymer polypropylenu (PPH, PPB).
V současné době je v platnosti EN 1451 -1 Plastové potrubní systémy (pro nízkou a vysokou teplotu) uvnitř budov - Polypropylen (PP) Část 1: Požadavky na trubky, tvarovky a systém. V České republice převzata jako ČSN EN 1451-1. V normě žádný požadavek ohledně stupně hořlavosti není.
V Německu byla tato norma převzata jako DIN EN 1451-1, náhradou za DIN 19560. Zároveň ale byla vydána v březnu 1999 DIN 19560-10, ve které jsou obsaženy požadavky, které byly v DIN 19560 a v EN 1451 se neobjevily - kromě jiného i požadavek na stupeň hořlavosti B1 dle DIN 4102. Zatřídění je třeba provést dle postupů popsaných v DIN 4102 akreditovanou laboratoří 2x ročně a vždy při změně receptury suroviny (jiný výrobce granulátu, barviva, poměr složek směsi) - pro každý průměr trubky. Norma DIN 19560 - 10 dále požaduje 1x týdně zkoušku hořlavosti trubek i tvarovek dle předpisu KRV - Arbeitsblatt A 2.4.10 z června 1987. Tuto zkoušku provádí zpravidla výrobce, není natolik náročná jako základní zkouška dle DIN 4102. Německo tímto využilo možnosti každé země - vedle schválené EN normy stanovit vlastní, zpřísněné požadavky. Tyto požadavky musí splňovat každá firma, která chce získat Německý certifikát, kromě německých firem tedy i ty firmy, které mají zájem zde výrobky uvádět na trh.
Pokud výrobce (ať už český nebo zahraniční) chce sníženou hořlavost deklarovat i v České republice, zkušebna (uvádění tohoto výrobku na trh podléhá nutnosti certifikace) hořlavost ověří, případně převezme výsledky od akreditované laboratoře. Problém je v tom, že v České republice existuje norma ČSN 730862 Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot, výrobek by tudíž měl být posouzen dle této normy - avšak nejen způsob provedení a vyhodnocení zkoušky, ale i rozdělení stavebních výrobků do tříd je velice rozdílné. Nelze tedy například říci, že třída B dle ČSN (nesnadno hořlavé výrobky) odpovídá třídě B1 dle DIN 4102. Tento rozpor platí i pro v současné době připravované Evropské normy.
Pro ilustraci uveřejňuji rozdělení stavebních hmot do stupňů hořlavosti včetně sledovaných parametrů dle ČSN, DIN a EN:
Německo - DIN normy
- rozdělení do tříd dle hořlavosti, zkoušky pro jednotlivé třídy, sledované parametry včetně limitních hodnot je popsáno v normách DIN 4102 -1 až DIN 4102 - 18.
Dle DIN 4102-1 lze stavební hmoty (výrobky) začlenit do těchto tříd hořlavosti:
A nehořlavé | A1, A2 |
B hořlavé | B1 nesnadno zápalné B2 normálně zápalné B3 lehce zápalné |
Při vlastních zkouškách jsou vyhodnocovány - např: zbytková délka každého vzorku (cm), střední hodnota zbytkové délky (aritm. průměr, cm), střední hodnota teploty kouře (°C), doba dosažení střední hodnoty teploty kouře, nejvyšší výška plamene nad horní hranou vzorků (cm), doba dosažení nejvyšší výšky plamene, doba samovolného plamenného hoření, doba žhnutí, doba doutnání, sledování odkapávání, odpadávání vzorků (ano-ne), doba hoření na sítu, hodnota integrálu kouře (%/min). Normy DIN 4102 popisují zkušební zařízení, průběh a podmínky zkoušek a udávají limitní hodnoty pro jednotlivé třídy hořlavosti.
Česká republika - ČSN
Dle ČSN 730823 Stupeň hořlavosti stavebních hmot se stavební hmoty (výrobky) třídí do pěti stupňů hořlavosti:
A - nehořlavé
B - nesnadno hořlavé
C1 - těžce hořlavé
C2 - středně hořlavé
C3 - lehce hořlavé
V normě je uveden seznam stavebních hmot a výrobků včetně stupně hořlavosti. (polypropylen C3), stupeň hořlavosti zde neuvedených je třeba prokázat zkouškou dle ČSN 730862 Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot.
Podstatou zkoušky je stanovení časové závislosti uvolňování tepla ze zkušebního vzorku při tepelném namáhání - teploty vzorku jsou vždy vztaženy k teplotám naměřených při kalibrační zkoušce, při které se používá vzorek vypáleného azbestu. Každému stupni hořlavosti odpovídá interval hodnot "Q", vypočteného dle vzorce, do kterého jsou dosazeny hodnoty získané při vlastní zkoušce a při kalibrační zkoušce: rozdíly teplot při zkoušce vzorku a kalibrační zkoušce po třech a pěti minutách, max. rozdíl teplot a doba, za kterou ho bylo dosaženo, měrná hmotnost vzorku.
EU - EN normy
Ke směrnici 89/106/EEC vztahující se ke stavebním výrobkům bylo vydáno již několik Rozhodnutí komise, které klasifikují jednotlivé výrobky podle tříd hořlavosti, na ně navazují některé evropské normy. Dle rozhodnutí Komise 2000/147/EC je klasifikace hořlavosti stavebních výrobků vztažena k typu požáru simulovaným při zkouškách - tzn., že např. pro zatřídění výrobku do třídy A je použita jiná zkouška dle jiné normy než např. pro zatřídění do třídy C, při zkouškách jsou sledovány rozdílné parametry (nárůst teploty a trvání hoření, celková kalorická hodnota (MJ/kg), rychlost růstu ohně, množství uvolněného tepla a další).
Třídy hořlavosti stavebních výrobků:
typ požáru: plně rozvinutý požár v místnosti
třída A (A1,A2) nehořlavé
třída B nesnadno hořlavý
typ požáru: samostatně hořící předmět v místnosti
třída C těžce hořlavý
třída D středně hořlavý
typ požáru: drobný požár v omezeném prostoru výrobku
třída E lehce hořlavý
třída F hořlavost se neurčuje
Pokud mají být výrobky hodnoceny jako třída A1 a A2 bez zkoušení, musí být vyrobeny z hmot uvedených v seznamu produktů náležejících do tříd A - "nepřispívajících požáru". Pokud tomu tak není, je nutno provést zkoušky dle příslušných norem.
Předpokladem je, v rámci EU, přijetí těchto norem a postupů členskými státy i Českou republikou - v současné době je v přípravě nové nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky uváděné na trh EU s označením CE, mělo by platit současně vedle NV 178. Pro hodnocení výrobků dle tohoto NV bude nezbytné klasifikovat stavební výrobky dle hořlavosti dle postupů uvedených v rozhodnutí komise.
V současné době však normy, dle kterých by se měly zkoušky hořlavosti provádět, nejsou schváleny, jsou v různých stádiích rozpracovanosti jako pr EN. Po jejich schválení bude třeba provést analýzu současných zkušebních zařízení, zkušeben a jejich možností.