Nedělní editorial - priorita kvalitních informací v době krize

Závěrů, poznatků a zkušeností, které přinesly letošní povodně, jsou pro každého občana tisíce a budou jistě dlouhé měsíce cenným materiálem pro novináře, spisovatele, zákonodárce, architekty, i pro pracovníky stavebních úřadů. Jistě o nich budeme ještě hodně slyšet, číst i vidět.

Neměl by ale zapadnout jeden závažný poznatek z krizových dnů. Tím je pro mne totální kolaps koordinovaného toku ověřených a kvalitních informací ze strany státu. Po celou dobu povodní se na nás kromě vody valily z rozhlasu, televize, tisku i internetu proudy bezcenného informačního balastu, který by se výborně hodil jako oživení zpráv v okurkové sezóně, ale není pro něj místo v situaci, kdy jde o životy a o nesmírné kulturní i materiální hodnoty.

Kdo byli vlastně ti, kteří v krizových chvílích řídili a koordinovali činnost všech složek podílejících se na záchranných pracích? Byla to vláda, velení armády, štáb civilní obrany, velení hasičského záchranného sboru? Proč jsme ze všech sdělovacích prostředků nedostávali kvalitní informace od lidí, kteří veleli, koordinovali a měli informace? Proč byla rozhodující pro evakuaci obyvatel části Prahy informace o rychlosti stoupání vodní hladiny, kterou primátor náhodně obdržel od jakéhosi majitele plavidla, který si rychlost měřil?

Mám nepříjemný pocit, že skutečně funkční koordinační krizové centrum neexistovalo. Proč nebylo ihned po vzniku krize takové informační centrum, které by nepřetržitě přijímalo, ověřovalo a vydávalo veřejné informace o vývoji situace v přímé součinnosti s řídícím štábem záchranných prací. Právě tady asi došlo ke zcela zásadnímu selhání těch nejvyšších politických špiček. V těch rozhodujících chvílích, tedy na samém začátku krize, právě oni měli toto informační centrum co nejrychleji vybudovat. Bylo to neskonale důležitější, než objíždět zatopené oblasti.

Kdo ale konkrétně? Nevím, ale možná, že tím politikem, který vytvoření krizového informačního štábu na nejvyšší úrovni měl iniciovat měl být prezident republiky, který je současně vrchním velitelem armády a stále disponuje kromě přístupu k veškerým informacím i autoritou. Ten ale namísto toho, aby se okamžitě vrátil do republiky a prokázal, že je mužem na svém místě, tak rozmýšlel a váhal zda zatížit státní pokladnu náklady na jeden let navíc. V pátečním rozhovoru pro agenturu Reuters, pak podle úvodníku internetového denníku NP údajně přiznal, že byl smutný a cítil se bezmocný v době kalamity, která postihla více než desetinu Čechů.

Nebylo ale cílem této úvahy hodnotit činnost prezidenta republiky v krizových dnech. Bude jistě v příštích týdnech ještě podrobně pitvána novináři (ti dosud nepochotitelně zkoumají příčiny zpoždění návratu jeho manželky!). Jen jsem chtěl upozornit na důležitost (v krizových situacích mnohdy životní), kvalitních informací. Aby příslušní zodpovědní tuto prioritu zapracovali do těch nových krizových a poplachových směrnic a plánů. Letošní povodně ukázaly, že tato priorita v těch starých, mnohdy možná tupě přepisovaných podle sovětského vzoru z padesátých let, určitě chyběla.

Příjemný příští týden
Vám přeje Milan Bechyně