Krajský páternoster je opět v provozu

Ve čtvrtek 11. června začala čtyřdenní oprava jeho dvou převodových skříní, resp. výměna třecích ložisek. Servis podobného rozsahu se neprováděl posledních 25 let.

Liberecký unikát patří mezi nejvyšší v Evropě

„Svou celkovou obslužnou výškou 56,8 metrů a 16 stanicemi je největším v České republice a v Evropě má jen málo konkurentů,“ uvedla vedoucí kanceláře ředitele KÚLK Marie Filipová. „Po dlouhé době jsme se podívali do šachty, která také na světě moc konkurentů nemá,“ dodala.

Systém 35 dřevěných kabin v ocelovém rámu je zavěšen na dvou masivních řetězových smyčkách a je poháněn přes šnekové převodovky elektromotorem o výkonu 25 kW.

Kabiny jsou určeny maximálně pro 2 osoby a pohybují se stálou rychlostí 0,3 m/vteřinu, což umožňuje bezpečný nástup i výstup. Nosnost plně zatíženého výtahu je 5 600 kg při maximální přepravní kapacitě 8 osob za min. resp. 480 osob za hodinu z jednoho nástupního místa.

Svislé vodící prvky kabin ve výtahové šachtě jsou zhotoveny z dubového dřeva trvale mazaného vazelínou. Proto je provoz téměř bezhlučný.

„Bezpečná přeprava osob je zajištěna mechanickými prvky, které v případě potřeby výtah zastaví. Jsou to např. posuvné příčky nad vstupy, odklopné můstky nástupních prahů, ochranné přepážky mezi kabinami a v horním a dolním průjezdu. Každá porucha, zastavení a spuštění provozu jsou akusticky signalizovány,“ vysvětlil Karel Homolka, vedoucí oddělení hospodářské správy KÚLK.

Obecně je páternoster název pro výtah s nepřetržitým pohybem, oběžný výtah. Pojmenování vzniklo podle prvních slov latinské verze modlitby Otčenáš (Pater noster), neboť kabinky výtahu jdou dokola jedna za druhou jako kuličky růžence.

Jízda přes tolik podlaží je ojedinělou příležitostí a představuje i při dennodenním používání vítaný zážitek. Obavy, že bude zrušen kvůli regulím Evropské unie, by možná mohla rozptýlit šance na jeho prohlášení za technickou památku. Netřeba zdůrazňovat kouzla okamžiků, kdy se úředníci pohybují s lejstry nahoru a dolů a v průběhu vertikálního pohybu se na chvilku zjevují svým kolegům, které zdraví a mizí ve směru pohybu.

Autorem budovy je architekt Zdeněk Plesník, v té době projektant „gottwaldovského“ Centroprojektu vzešlého z Baťova odboru výstavby. Tento odbor vyprojektoval mimo jiné proslulou správní budovu firmy Baťa, takzvanou „Jednadvacítku“. Ačkoli obě stavby vznikaly v různých režimech a pod různými projektanty, nesou celou řadu společných rysů. Kupříkladu využití páternosteru, který v Liberci vyjíždí dokonce o jedno patro výše než ve Zlíně, nebo osazení kolejnice na střešní terasu, která slouží k zavěšení pojízdné lávky na čištění fasády.

Dům nebyl navržen jako solitér, měl vyrůstat z rozsáhlejšího komplexu čtyřpodlažních horizontálních budov s příjezdovou lávkou přes řeku Nisu. Ostatní stavby ale nakonec nebyly realizovány podle původního projektu. Budovy, které v sousedství výškového objektu dnes stojí, tak nemají s Plesníkovým návrhem mnoho společného.

I to, že nakonec nedošlo k vyřešení přemostění řeky Nisy, která protéká jen pár metrů před hlavním vchodem, je důsledek „rozumově vychýlené“ doby, v níž se objekt stavěl. Součástí původního Plesníkova návrhu byl most v podobě obdélníkové piazzety, který by umožňoval důstojný vstup do budovy. Tento problém ostatně není vyřešen dodnes.