V těchto dnech končí v Praze letošní "plošná" deratizace. Nad průběhem deratizace by měla dohlížet hygienická služba. Potkani se pohybují více v přípojkách než ve velkých stokách.
Město Praha letos investovalo do deratizace přibližně sedm a půl milionu korun.
Řada najatých firem podle Rödla ovšem neodvádí svou práci spolehlivě. Aby ušetřily, nechají své pracovníky rozházet po domech jedovaté nástrahy, ale už se neobtěžují je po čase odstranit či vyměnit. Potkani už vědí, o co jde, a jedům se vyhýbají.
Částečky nástrah se rozptylují po okolí, dýcháme je s prachem, mohou se dostat do rukou dětem, mohou je sežrat psi, kočky, ptáci.
Soukromníci, kteří si deratizaci objednají, krysařské firmy nekontrolují - většinou proto, že správný postup ani neznají. Nad průběhem deratizace by měla dohlížet hygienická služba (alespoň jí to ukládá zákon). "Většinou to ale nedělá. Peníze na boj se škůdci jdou z našich daní, lidi by se měli víc zajímat, jestli se nevynakládají zbytečně", nabádá Rödl ze zdravotního ústavu.
Zdeňka Jágrová z pražské Hygienické stanice tvrdí, že průběh deratizací kontrolují. "Tady v Praze určitě více než ve Středočeském kraji, kde jsem působila loni".
Ve velkých páteřních stokách při deštích hrozí rychlé zatopení a oni to dobře vědí, plavou neradi. Potkani se proto raději pohybují v takzvaných přípojkách - úzkých rourách propojujících stoky.
"Potkan rozhodně není slabý soupeř. Jeho zuby mají tvrdost tabulového skla, takže se prokouše čímkoli, co je alespoň o trochu měkčí - třeba i starším betonem nebo cihlami. Vyšplhá se, kam potřebuje. Hnízda si postaví takřka z jakéhokoli materiálu, který je k dispozici - třeba ze skelné vaty. V nouzi se naučí i to, co dříve neuměl: například chytat ryby nebo hmyz. Málokterá nemoc ho dokáže skolit, má mimořádně vysokou imunitu. Naopak nebezpečné choroby spolehlivě přenáší: hlavně salmonelózu a rovněž smrtelnou Weilovu žloutenku (říká se jí černá). Samice může znovu zabřeznout již čtyřiadvacet hodin po porodu. Značná část jedů, které deratizátoři nastraží, zůstává netknutá. Většina potkanů trpí neofobií, tedy strachem z neznámého, a k nástraze tudíž nejde", podotýká zoolog Pavel Rödl, který má potírání škůdců na starosti ve Státním zdravotním ústavu v Praze. Jedy, které jim podávají, jsou naprogramovány tak, že působí až po třech či čtyřech dnech. Když ostatní potkani vidí, že se "ochutnávačovi" bezprostředně po sežrání nástrahy nic nestalo, dají si v klidu taky.
Zdroj: Týden 13.10.2008
Řada najatých firem podle Rödla ovšem neodvádí svou práci spolehlivě. Aby ušetřily, nechají své pracovníky rozházet po domech jedovaté nástrahy, ale už se neobtěžují je po čase odstranit či vyměnit. Potkani už vědí, o co jde, a jedům se vyhýbají.
Částečky nástrah se rozptylují po okolí, dýcháme je s prachem, mohou se dostat do rukou dětem, mohou je sežrat psi, kočky, ptáci.
Soukromníci, kteří si deratizaci objednají, krysařské firmy nekontrolují - většinou proto, že správný postup ani neznají. Nad průběhem deratizace by měla dohlížet hygienická služba (alespoň jí to ukládá zákon). "Většinou to ale nedělá. Peníze na boj se škůdci jdou z našich daní, lidi by se měli víc zajímat, jestli se nevynakládají zbytečně", nabádá Rödl ze zdravotního ústavu.
Zdeňka Jágrová z pražské Hygienické stanice tvrdí, že průběh deratizací kontrolují. "Tady v Praze určitě více než ve Středočeském kraji, kde jsem působila loni".
Ve velkých páteřních stokách při deštích hrozí rychlé zatopení a oni to dobře vědí, plavou neradi. Potkani se proto raději pohybují v takzvaných přípojkách - úzkých rourách propojujících stoky.
"Potkan rozhodně není slabý soupeř. Jeho zuby mají tvrdost tabulového skla, takže se prokouše čímkoli, co je alespoň o trochu měkčí - třeba i starším betonem nebo cihlami. Vyšplhá se, kam potřebuje. Hnízda si postaví takřka z jakéhokoli materiálu, který je k dispozici - třeba ze skelné vaty. V nouzi se naučí i to, co dříve neuměl: například chytat ryby nebo hmyz. Málokterá nemoc ho dokáže skolit, má mimořádně vysokou imunitu. Naopak nebezpečné choroby spolehlivě přenáší: hlavně salmonelózu a rovněž smrtelnou Weilovu žloutenku (říká se jí černá). Samice může znovu zabřeznout již čtyřiadvacet hodin po porodu. Značná část jedů, které deratizátoři nastraží, zůstává netknutá. Většina potkanů trpí neofobií, tedy strachem z neznámého, a k nástraze tudíž nejde", podotýká zoolog Pavel Rödl, který má potírání škůdců na starosti ve Státním zdravotním ústavu v Praze. Jedy, které jim podávají, jsou naprogramovány tak, že působí až po třech či čtyřech dnech. Když ostatní potkani vidí, že se "ochutnávačovi" bezprostředně po sežrání nástrahy nic nestalo, dají si v klidu taky.
Zdroj: Týden 13.10.2008
