Brusel přidělil českým podnikům skleníkové emise

I tak nejsou nespokojeni. Brusel totiž položil na stůl návrh, aby české elektrárny, chemičky a další firmy mohly vypustit jen něco přes devadesát miliónů tun oxidu uhličitého.
"Výsledný kompromis je pro nás přijatelný," řekl ministr průmyslu Milan Urban (ČSSD). Dodal, že české podniky si nebudou muset povolenky kupovat. S povolenkami na emise oxidu uhličitého se totiž letos začíná v Evropské unii obchodovat. Brusel chce tímto krokem napomoci k tomu, aby unie splnila svůj závazek z japonského Kjóta a snížila produkci skleníkových plynů.

Souboj o miliardy korun
Vybrané firmy dostanou stanovený počet povolenek, a pokud je nevyčerpají například díky ekologickým opatřením, budou moci zbylé povolenky prodat podniku, který bude mít naopak povolenek nedostatek. Evropská komise se snaží hlídat, aby některé země nepřidělily svým podnikům příliš mnoho povolenek, a tím je neúměrně zvýhodnily.
V souboji o emise skleníkových plynů přitom nejde jenom o ekologii, ale také o velké peníze - desítky miliónů eur.
Cena jedné povolenky, která odpovídá jedné tuně oxidu uhličitého, se v březnu pohybovala okolo deseti eur. Deset miliónů povolenek tedy představuje pro české podniky teoretickou ztrátu sta miliónů eur. "Dohodnutých 97,6 miliónu tun emisí bylo maximum, které se v dané chvíli dalo vytěžit," řekl Tomáš Chmelík, vedoucí oddělení změny klimatu Ministerstva životního prostředí. Dodal, že jednání v Bruselu byla hodně tvrdá. "Dohadovali jsme se doslova o každou tunu. Museli jsme přesně dokazovat, proč český průmysl potřebuje více povolenek," poznamenal Chmelík.
České podniky by i tak mohly na přidělených kvótách vydělat. Loni totiž vypustily do ovzduší přibližně devadesát miliónů tun oxidu uhličitého, takže teoreticky více než sedm miliónů tun by mohly prodat, anebo rozšířit výrobu a vypustit více oxidu uhličitého. "Firmy nebudou muset povolenky kupovat, v omezenějším rozsahu oproti původnímu záměru je budou moci užít i pro vlastní rozvoj," připustil i ministr Urban.
Dohodnutých 97,6 miliónu povolenek se naopak nelíbí ekologickým organizacím, které požadovaly, aby české podniky dostaly jen 85 miliónů tun a musely omezit znečištění.
"Evropská komise nakonec velkým znečišťovatelům ustoupila," řekl Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Na druhou stranu je spokojený aspoň s tím, že neprošel požadavek české vlády na 107,6 miliónu povolenek. "Pro české ministry to je velká lekce," dodal Kotecký.
Mluvčí elektrárenské společnosti ČEZ Ladislav Kříž uvedl, že jeho podnik není z dojednaného počtu povolenek nadšený ani zklamaný. "Bereme to jako fakt, se kterým se musíme vypořádat," řekl mluvčí firmy, která vypouští nejvíce skleníkových plynů v zemi. Dodal, že je zatím předčasné hovořit o tom, jestli ČEZ bude moci některé povolenky prodat.

Většina musela slevit
Česko není zdaleka jedinou zemí, která musela svou představu o vypouštění skleníkových plynů zredukovat. Z dvaadvaceti zatím schválených programů jich Evropská komise seškrtala dvanáct. Omezení se přitom týkala především středoevropských a pobaltských států. Polská vláda musela svůj návrh snížit o 16,5 procenta, Slovensko o čtrnáct, Estonsko o 12,5 a Litva o deset procent.
"Snížit nadsazené kvóty bylo nutné: hlavním smyslem obchodování s emisemi je totiž snižování emisí," řekla Klára Sutlovičová z Centra pro dopravu a energetiku.

Jak se vyjednávaly skleníkové emise
Květen 2004: Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo, že chce 350 podnikům rozdělit povolenky na 91,6 miliónu tun oxidu uhličitého.
Červen 2004: Energetická společnost ČEZ pohrozila, že bude nucena zavřít jednu uhelnou elektrárnu, pokud nedostane více emisních povolenek. Ministerstvo postupně zvýšilo návrh na bezmála 100 miliónů tun.
Srpen 2004: Do sporu se vložilo ministerstvo průmyslu, které požadovalo pro podniky 117 miliónů tun.
Říjen 2004: Ministerstva průmyslu a životního prostředí se dohodla na kompromisu 107,6 miliónu tun, Evropská komise ovšem nakonec snížila limit na výsledných 97,6 miliónu tun.