Veliké "zklamání" z elektráren Rakouska

Přijal jsem pozvání a rozjel se do Rakouska spolu s ostatními, kterým bylo podezřelé, proč všude jinde nejsou větrné elektrárny problém, ale tady v Koclířově by vytvořily z okolí neobyvatelnou zónu podobnou Černobylu. Chtěl jsem vidět poloprázdné vesnice a krajinu bez zvířat, kde bydlí pouze hluší či malomocní. S trochou sadismu jsem se těšil na rozsekané orly a utlučená hejna vlaštovek. Určitě nebude nouze o odpadávající ledové kry z lopatek stometrového monstra. To zklamání! Přestože nás provozovatel ujišťoval, že je dnes takový vítr, že stometrové vrtule jedou naplno, jediné, co bylo slyšet pár desítek metrů od stožáru, byl právě jen vítr. Patrně to byl jen trik investora, proto jsme objeli elektráren několik a navštívili i nejbližší hostinec asi 200 metrů od toho rafinovaně skrývaného rámusu. Obsluha byla patrně podplacena, protože zapírala, že nic slyšet není. Domky ve vesnici byly evidentně upravené, zjevně v nich bydleli lidé již delší dobu. Místní Rakušané dělali, že nechápou, proč by jim měly vadit větrné elektrárny. Od okraje hustě zastavěné obce jsou přitom větrníky pouhých 500 metrů. Přesto trvám na tom, že větrné elektrárny nemají u Koclířova co dělat. Máme dost uhlí, no tak zmizí kvůli těžbě další obce, no a? Koho to zajímá, já mám světlo a teplo a nechci kilometr za domem žádné věže vyrábějící i pro mě energii jen tak z ničeho. Výlet mě přesvědčil o nezdolné hlouposti některých lidí. V Koclířově se už padesát let svítí elektřinou z uhlí, tak proč to měnit? A naše děti a vnuci, co je nám do nich? Smrt ekologům, smrt investorům, my chceme svůj klid! Koclířov se již v tuto chvíli zapsal do historie spolu s odpůrci železnice.