Krizová legislativa (v návaznosti na oblast spalinových cest)

Právní řád České republiky je stále se vyvíjející souhrn právních předpisů (zejména zákonů, nařízení vlády a vyhlášek), který doznává změn neméně jednou týdně (při frekvenci vyhlášení právních předpisů ve Sbírce zákonů).

V roce 2000, přijetím tehdejšího zákona o Hasičském záchranném sboru ČR (zákon o HZS ČR), zákona o integrovaném záchranném systému (zákon o IZS) a krizového zákona, byl vytvořen systém, jehož efektivnost prověřilo mnoho mimořádných událostí (povodní, velkých požárů, ale i „malých“ mimořádných událostí, jako např. dopravních nehod). Veřejnoprávním ukotvením nové právní regulace byl vytvořen právní základ pro činnost jednotlivých složek integrovaného záchranného systému.

Bezpečnost státu byla a je jedním ze základních úkolů, na který se po svém vzniku zaměřila i Česká republika. Pozornost byla věnována nejen na bezpečnost z vnějšku, ale zejména na vnitřní bezpečnost. Konec tisíciletí pak přinesl zvrat z hlediska bezpečnostní legislativy, jak branné, tak i krizové. Rok 2000 byl velkou změnou i pro Hasičský záchranný sbor ČR. Tento veřejný sbor byl v současném pojetí zřízen zákonem o HZS ČR. Na přijetí této právní regulace pak v roce 2000 navazovaly další právní předpisy, které jsou součástí tzv. „krizové legislativy“ (viz již zmíněný zákon o IZS a krizový zákon). Naznačený legislativní rámec byl pak doplněn materiálem nelegislativní povahy zaměřeným na reformu bezpečnostního systému.

Na základ vytvořený v přelomovém roce 2000 pak navazovaly novelizace zohledňující poznatky aplikační praxe nebo reagující na nové trendy v oblasti „krizové legislativy“. Obdobně, jako tomu bylo v roce 2000, byly i pozdější legislativní návrhy změn právních předpisů souvisejících s bezpečností a obranou vždy dlouze, podrobně a co nejšířeji diskutovány, zvažovány a projednávány. Současně se však ukázala i různorodost náhledu na možná věcná řešení. Např. novela krizového zákona zpracovaná v roce 2009, která implementovala směrnici Evropské unie o kritické infrastruktuře, byla připomínkována téměř 600 zásadními připomínkami.

Jako ucelený systém dokresluje celou „krizovou legislativu“ zákon o požární ochraně, který vytváří právní základ pro ochranu života, zdraví a majetku občanů před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech. S ohledem na závažnost problematiky pak tuto právní regulaci podrobněji rozpracovává celá řada prováděcích právních předpisů. V roce 2010 bylo přijato dnes již zrušené nařízení vlády o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv. Tento právní předpis vyplnil zásadní právní vakuum na úseku požadavků, nejen požárně bezpečnostních, kladených na komíny a kouřovody. Toto nařízení vlády provádělo několik právních předpisů (zákon o požární ochraně, ale též např. stavební předpisy). S ohledem na tento legislativní stav bylo vydáno vládou v rámci ústavního zmocnění. Důležité je pak uvést, že splňovalo ústavní požadavky kladené na právní předpis tohoto druhu.

K upevnění „krizové legislativy“ došlo, po 1. lednu 2016, kdy nabyl účinnosti nový zákon o Hasičském záchranném sboru České republiky (zákon č. 320/2015 Sb.), a i např. novely krizového zákona a zákona o požární ochraně.

Každá instituce má v rámci bezpečnostního systému přesně stanovené místo a funkci, která odpovídá svěřené působnosti a pravomoci (věcné, místní i osobní), jak předpokládá ústavní pořádek ČR (zejména čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V nejširším hledisku vytváří obecné vymezení „reziduální“ kompetenční zákon (zákon č. 2/1969 Sb.), který plně vychází z rozdělení kompetencí podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (ústavní zákon č. 110/1998 Sb.) a je v souladu s Ústavou ČR. Jedná se o veřejnoprávní úpravu. Charakteristickým znakem veřejného práva je, že právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné (vrchnostenské), odpovídající vztahu stát versus občan. Jde o právní nadřazenost orgánů veřejné moci, které mohou rozhodovat o subjektivních právech jiných právních subjektů, ovšem v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Samotný legislativní proces přípravy návrhů právních předpisů v oblasti bezpečnosti (tedy nejen krizové legislativy, ale např. i branné legislativy, či právních předpisů souvisejících se služebním poměrem příslušníků bezpečnostních sborů nebo vojáků z povolání) je složitě domlouván a samotné návrhy jsou zdlouhavě projednávány. Již konzultace s územní samosprávou, též s dalšími subjekty bezpečnostního systému a zejména i ingerence úpravy regulace Evropské unie celému systému nastavují mantinely v řadě případů ještě před samotným zpracováním návrhů právních předpisů. Řada subjektů může na některé instituty (právní úpravu) pohlížet z jiného pohledu a spíše „účelově“ vykládat právní předpisy k „obrazu svému“.

I krizová legislativa, i když je v základních principech sama o sobě dosti neměnná, doznala za dobu své aplikace řadu změn a nutných úprav, jež lze vymezit do několika etap:

• První období změn – po roce 1989, zapříčiněno nastavením nové úrovně právní úpravy (zejména Listinou základních práv a svobod a Ústavou). V tomto období nastala řada změn zejména v zákoně o požární ochraně. Nebylo ani optimálně nastaveno právní prostředí ochrany obyvatelstva či krizového řízení, jelikož díky politickým změnám a zejména změně výkonu veřejné správy nebyl řádně nastaven proces a podmínky v rámci oblasti této bezpečnosti.
• Druhé období změn – po roce 1998, tedy po ústavním zákonu o bezpečnosti ČR, kdy následně byly přijaty „základní“ právní předpisy krizové legislativy, krizový zákon a zákon o integrovaném záchranném systému. Jednalo se o období, kdy povodně v roce 1997 vyvolaly nutnost nastavit optimální právní podmínky pro výkon veřejné správy, ale i dalších subjektů v integrovaném záchranném systému.
• Třetí období změn – po roce 2002, tedy změny z důvodu reformy územní veřejné správy (tedy reformy veřejné správy jako celku), kdy krizová legislativa musela být upravena v návaznosti na změny dalších zákonů.
• Čtvrté období změn – současné období, kdy krizová legislativa je měněna buď z důvodu nutných změn v návaznosti na jiné právní předpisy či „evropskou legislativu“. Např. změna krizového zákona v roce 2010 zapříčiněná implementací evropského práva v oblasti kritické infrastruktury. Nebo též z důvodu aplikace bezpečnosti komínů a kouřovodů (spalinových cest) přijetím nařízení vlády o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv. Další velká změna nastala v souvislosti se zapojením pojišťoven do spolufinancování bezpečnostního systému (zákonem č. 160/2013 Sb.).

V posledních letech se právní předpisy v oblasti krizové legislativy měnily minimálně, např. změny prováděcích právních předpisů (nová vyhláška o technických podmínkách věcných prostředků požární ochrany nebo změna vyhlášky o požární prevenci). Dále v rámci krizové legislativy nastala změna z hlediska financování, tedy vytvoření fondu zábrany škod a náhrada nákladů za zásah jednotky požární ochrany (za zásah u úmyslných jednání a zásah u dopravních nehod).

Změny v právním řádu jsou spojeny s požadavkem správné interpretace nejen těchto změn. Platí obecně, že vedle právního základu je nutné při aplikaci právních norem vycházet z výkladu a smyslu dané právní normy. Základem pro krizovou legislativu v nejširším slova smyslu je bezpečnost. Tedy úkol státu zajistit na svém území (v rámci širšího slova smyslu vnější bezpečnosti i mimo území České republiky) bezpečnost ze všech hledisek. K tomuto slouží i nelegislativní dokumenty, které dokreslují a metodicky vykládají příslušné právní předpisy a přímo samotnou aplikaci. Jedná se zejména o vládní strategie, vládní materiály, české státní normy, stanoviska příslušných orgánů státní správy, ale i např. komentáře či výklady příslušných právních předpisů (logicky vždy se jedná o nezávazný výklad, závazný je oprávněn vydávat pouze soud).

Např. při aplikaci předešlé právní úpravy – nařízení vlády o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv bylo nutné vycházet z vícero právních předpisů (i prováděcích právních předpisů), ale i příslušných státních norem. Předně bylo nutné zhodnotit celou oblast jak vývoje řešené problematiky, tak též současného právního stavu v oblasti spalinových cest. Nařízení vlády o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv nabylo účinnosti 1. ledna 2011 (nahradilo zastaralou a již nemožnou aplikace vyhlášku č. 111/1981 Sb.). Od tohoto data bylo uvedené nařízení vlády, vycházející zejména z právní úpravy zákona o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (ale nejen z této právní úpravy), aplikované. Ovšem výklad uvedeného nařízení vlády bylo nutné uvozovat, jak je naznačeno shora, z více právních úprav. Tuto skutečnost řada subjektů interpretujících předmětné nařízení dostatečně nezohledňovala. Uvedené nařízení vlády okamžitě od své aplikace (vlastně i v rámci samotného legislativního procesu) u některých subjektů „budilo“ rozdílné názory, které spíše vycházely z neznalosti dané problematiky, a na základě toho dovozovaly „nesprávné“ či účelové závěry. Je nutné ovšem vyjít ze základního cíle dané právní úpravy, kterým je ochrana bezpečnosti komínů a kouřovodů – spalinových cest (komíny a kouřovody jsou stavěny již řadu staletí, což dokládají např. stavení ve skanzenech), což je pojem využívaný ve stavebních předpisech a českých i evropských technických normách. Jedná se o prevenci a samotnou ochranu zdraví, života, a majetku osob před požáry, ale i dalšími nebezpečími, které vznikají při provozu spalinových cest.

V našich podmínkách jsou kominíci organizováni již od 17. století n. l. (první kominický cech byl založen v roce 1626 v Třeboni). Ve své podstatě fungovali a fungují kominíci po celou dobu až dodnes (organizovaně a systémově vyvíjejí svoji činnost).

Doba vládnutí císařovny Marie Terezia a jejího syna císaře Josefa II. (18. století), byly dobou rozkvětu zejména v oblasti zákonodárství. V této době byly vydány i tzv. „ohňové patenty“ (1751 došlo k vydání Řádu k hašení ohňů, který měl ujednotit pravidla pro zdolávání plamenů a pokud možno vzniku kalamity vůbec předejít, tato právní norma byla v roce 1785 rozvedena v Řádu proti ohni pro města a městyse, který byl postupně zaváděn).

Císařovna sjednotila požadavky na předcházení požárů a pro jejich hašení vydáním Řádu k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny Markrabství moravského v roce 1751 a dále vydáním dvou patentů pro Čechy – pro královská města pražská 3. února 1775 a pro venkov 22. září 1755. Další zpřesnění požadavků v předcházení požárů vyplynulo z požárních řádů Josefa II., pro Čechy vydaného 25. července 1785.¹

V době komunistické nadvlády bylo řemeslo „degradováno“ spíše na povolání druhořadé (dosti neprávem a bohužel u některých osob toto pojetí přetrvává), i když se kominická praxe vykonávala, což určovala vyhláška ministerstva stavebního průmyslu č. 709 ze dne 28. 12. 1950. V roce 1981 začala platit vyhláška č. 111/1981 Sb., o čištění komínů. Po roce 1989 se opět ustanovil kominický cech a živnostenský úřad počal vydávat v roce 1992 koncesní listiny, začalo opět svítat na „lepší časy“.²

Bohužel dá se říci, že opak byl pravdou. Byl schválen a následně ve Sbírce zákonů zveřejněn nový zákon o požární ochraně (zákon č. 133/1985 Sb.) a vyhláška zůstala součástí právního řádu i po přijetí této nové právní úpravy. Snahy o její změnu či nahrazení byly dlouhodobě legislativně neúspěšné. Obecně lze konstatovat, že do roku 2010, tedy přijetí nařízení vlády č. 91/2010, se nepodařilo vydat nový, praxi a stavu vědy a techniky odpovídající právní předpis, ačkoli již od počátku 90. let byla snaha provozovat spalinové cesty ze všech hledisek bezpečně. Již před započetím tvorby nařízení vlády se hodně diskutovalo, který resort má předpis vydat. Tato skutečnost celou dobu brzdila přijetí řádné, současným podmínkám odpovídající právní úpravy. Funkce spalinových cest není jen v tom, aby zabezpečily požární bezpečnost při používání připojených spotřebičů, ale úzce se dotýká i hygieny, ochrany zdraví, ochrany ovzduší atd. Uvedená vyhláška 111/1981 Sb. byla vydána na základě § 30 odst. 3 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně (ostatní podrobnosti k provedení tohoto zákona upraví ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady). Nabytí účinnosti nastalo 1. ledna 1982 a formálně byla vyhláška zrušena (pozbyla účinnosti) dnem 1. ledna 2011, právě nabytím účinnosti nařízení vlády.³

Nařízení vlády určovalo podmínky pro čištění, kontroly a revize spalinových cest v době od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2015. Od 1. ledna 2016 bylo je tato problematika řešena novelou zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 320/2015 Sb., a zejména prováděcí vyhláškou č. 34/2016 Sb.

Samotné nařízení vlády znamenalo „průlom“ z hlediska práce kominíků a navazujících profesí (i hasičů, ale např. i servisních techniků plynových spotřebičů a revizních techniků tlakových zařízení). Jednalo se o moderní právní předpis, který ovšem byl „pouze ve formě podzákonného předpisu, prováděcího právního předpisu vlády. Zejména chybělo zákonné zmocnění pro sankce (z hlediska základní struktury normy, kdy neexistovalo přesné a precizní sankční ustanovení, pouze se předpokládalo využití obecných sankcí při prevenci před požáry). Z tohoto důvodu zákonodárci přistoupili k zákonné úpravě, ve formě zakotvení do zákona o požární ochraně a navazujícího prováděcího právního předpisu.

Základní úpravou se nově stala část třetí zákona o požární ochraně, tedy § 43 a násl., který definuje pojem spalinové cesty, určuje postup při provádění čištění, kontroly a revize spalinové cesty, postup při zjištění nedostatků a určuje vzory zpráv z čištění, kontroly a revize spalinové cesty. Podrobnější úprava je rozvedena ve vyhlášce č. 34/2016 Sb. Logicky nelze vyčleňovat část právní úpravy nekomparovat ji s celým právním řádem. I když je nová právní úprava obsažena v zákoně o požární ochraně (kde byla i dříve, před zrušením zmocnění k vydání vyhlášky), nelze ji pojímat pouze jako prevenci před požáry (např. dále v zákoně o požární ochraně je i upraven zásah u dopravních nehod jednotkami požární ochrany, a též to není zásah pouze u požárů).

Spalinovou cestou se podle ustanovení § 44 odstavce 2) zákona o požární ochraně rozumí dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Za spalinovou cestu se nepovažuje odvod spalin z lokálních podokenních topidel o jmenovitém výkonu do 7 kW s vývodem přes fasádu (tedy tzv. vafky). Z hlediska provozu spalinové cesty je důležité tedy nejen zajištění požární bezpečnosti, ale také ochrana zdraví, života nebo majetku osob (tedy i hledisko technické – stavební).

Zákon vylučuje využití příslušných ustanovení vztahujících se ke spalinové cestě na spalinovou cestu, která není součástí stavby (např. přenosné venkovní krby apod.), nebo na spalinovou cestu, která je součástí volně stojícího komínu o vnitřním průměru komínového průduchu 800 mm a větším nebo komínu o stavební výšce 60 metrů a větší, anebo na spotřebič paliv o jmenovitém výkonu nad 1 MW.

Základním atributem pro čištění, kontrolu či revizi spalinové cesty, je její používání (pokud se spalinová cesta vůbec nepoužívá, není zde ani zákonná povinnost čištění natož revize).

Čištění nebo kontrolu spalinové cesty provádí osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví, tedy kominík, který je živnostníkem podle živnostenského zákona. Zákon předpokládá (spíše i předurčuje) možnost čištění svépomocí u používané spalinové cesty sloužící pro odvod spalin od spotřebiče na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 50 kW včetně nebo spalinové cesty sloužící pro odvod spalin od náhradních zdrojů elektrické energie (dieselagregáty). Čištění nebo kontrola spalinové cesty určené pro odvod spalin od spotřebiče na plynná paliva, kde odvod spalin je podle návodu nebo technických podmínek výrobce nedílnou součástí spotřebiče, se provádí podle návodu výrobce (taxativní vymezení jednotlivých typů spalinových cest, které nemusí být součástí stavby, určuje evropská technická norma. Proto i zákonná úprava umožňuje výrobcům spotřebičů na plynná paliva, aby sami stanovili podmínky pro údržbu – kontrolu a čištění spalinové cesty, která je jako součást spotřebiče paliv certifikována a takto – tedy jako jeden celek, i uváděna na trh)

Daleko složitější a náročnější je provádět revize spalinové cesty, tedy revizi v konkrétních, přesně stanovených případech. Revizi spalinové cesty provádí oprávněná osoba – kominík, který je současně revizním technikem spalinových cest ve smyslu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (tedy musí úspěšně absolvovat zkoušku nástavbové profesní kvalifikace Kominík – revizní technik spalinových cest).

Zákon předpokládá i přesný postup v případě zjištění nedostatků kominíkem či revizním technikem spalinových cest. Pokud kominík při čištění nebo kontrole spalinové cesty nebo revizní technik spalinových cest při revizi spalinové cesty zjistí nedostatek, který bezprostředně ohrožuje zdraví, život nebo majetek osob a který nelze odstranit na místě, neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne zjištění nedostatku, oznámí tuto skutečnost písemně v případě nedostatku způsobeného nedodržením technických požadavků na stavbu příslušnému stavebnímu úřadu a v případě nedostatku týkajícího se nedodržení požadavků na požární bezpečnost příslušnému orgánu státního požárního dozoru. Jistě je nutné brát v potaz možnost delší lhůty doručování, kdy např. doručování se provádí poštou. Je jistě nutné, aby kominík vždy zohlednil adekvátnost a nutnost sdělení (ne každé zjištění nedostatků je „bezprostředně ohrožující zdraví, život nebo majetek“ a zejména je nutné vždy zohlednit, komu se má zjištěný nedostatek nahlásit). Je logické, že se kominík musí přednostně na způsobu a termínu odstranění zjištěného nedostatku pokusit o dohodu se zákazníkem. Je nutné mít vždy na zřeteli, že činnost kominíka je soukromoprávní činností (kominík není státním orgánem) a jedná se o vztah zhotovitel – objednatel (vlastník, provozovatel spalinové cesty).

Zákon ukotvuje i povinnost vydat objednateli služby neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne provedení čištění nebo kontroly spalinové cesty, písemnou zprávu o provedeném čištění nebo kontroly spalinové cesty a revizní technik spalinových cest předá objednateli neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne provedení revize, písemnou zprávu o revizi spalinové cesty.

Adekvátně jsou v zákonné úpravě v § 76a až § 76c ukotveny sankce za příslušná provinění (nejen pro vlastníky a provozovatele spalinových cest, ale i pro kominíky).

Na tuto zákonnou úpravu navazuje vyhláška č. 34/2016 Sb. vydaná až v průběhu ledna 2016 (jelikož zákonná úprava nabyla účinnosti již 1. lednem 2016, existovala sice několik týdnu bez prováděcí úpravy, ale právní úprava byla plně aplikovatelná na úrovni zákona).

Ustanovení vyhlášky vymezuje (navazujíce na předchozí právní úpravu, zejména nařízení vlády) způsob čištění spalinové cesty. Ustanovením § 1 se upravuje „definice“ čištění spalinové cesty, kdy jedním z druhů způsobu čištění je i vypalování komína (již minimálně využívaný způsob, který je ovšem velice nebezpečný, proto je stanovena povinnost provádět tento postup pouze kominíkem – osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví). Úprava navazuje na § 44 zákona o požární ochraně.

Další ustanovení vyhlášky ke spalinovým cestám vymezuje způsob kontroly spalinové cesty. Ustanovením se vymezuje postup při provádění kontroly posouzením daných zjištěných stavů, informací či skutečností. Předpokladem řádného provedení kontroly spalinové cesty je zejména předchozí vyčištění spalinové cesty. Příslušné lhůty pro kontrolu jsou stanoveny v příloze vyhlášky a vyčištění před kontrolou spalinové cesty neodporuje těmto lhůtám (již proto, že lze za stanovených podmínek vyčistit spalinovou cestu svépomocí podle zákonné úpravy).

Ustanovení § 3 vyhlášky ke spalinovým cestám upravuje revizi spalinové cesty. Úprava navazuje na § 45 zákona o požární ochraně a vyhláška upravuje důvody, kdy se má revize spalinové cesty provádět. Konkrétní postup při revizi spalinové cesty je upraven v příloze vyhlášky. Další věcné ustanovení odkazuje na podrobnou úpravu lhůt pro čištění a kontroly spalinových cest, vzoru písemné zprávy o provedeném čištění a kontrole spalinové cesty a vzoru písemné zprávy o revizi spalinové cesty. Tato podrobná úprava je ukotvena dále v přílohách.⁴

Závěrem je nutné dodat, že právní úprava není všepojímající a všelék pro všechno, vždy je to o přístupu jednotlivých osob, které konkrétní problematiku prakticky aplikují. Důležité jsou všechny formy bezpečnosti (ať od kontrol kominíků až po např. revizi vyhrazených technických zařízení a servis spotřebičů), zanedbání je bohužel trestáno v řadě případů tou nejtěžší a nezvratitelnou sankcí, která však není „stanovena“ uvedenou právní úpravou.

Použitá literatura

1. KOLEKTIV AUTORŮ. Legislativní proces (teorie a praxe). Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 547 s. ISBN 978-80-7312-074-0
2. MATES, P., ŠKODA, J., VAVERA, F. Veřejné sbory. 1. vyd. Praha: Wolker Kluwer ČR, 2011, s. 384. ISBN 978-80-7357-572-4
3. PRŮCHA, P. Krizové řízení a územní veřejná správa /K vybraným otázkám/, Dančák B., Šimíček V. /eds./: Bezpečnost České republiky. Právní aspekty situace po 11. září 2001, MU, Mezinárodní politologický ústav, Brno 2002.
4. SZASZO, Z. Stručná historie profesionální požární ochrany v českých zemích. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2010, s. 9
5. VAVERA, F. Krizová legislativa v České republice. In: Sborník příspěvků ze 4. ročníku mezinárodní konference „Bezpečná Evropa 2011“, konané 16.–17. října 2011. Karlovy Vary: Vysoká škola Karlovy Vary. ISBN 978-80-87236-10-9
6. VAVERA, F. Deset let krizového zákonodárství. 112, 2010, č. 12, s. 22–23.
7. VAVERA, F. Spalinová cesta podle nové právní úpravy. 112, 2016, č. 4, s. 10–11.

Poznámky

¹ Szaszo, Z. Stručná historie profesionální požární ochrany v českých zemích. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2010, s. 9. ... Zpět

² Více viz http://www.ahakomin.cz/historie-kominictvi/ ... Zpět

³ Více viz VAVERA, F. Podmínky požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv (právní úprava). 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013, 128 s. ... Zpět

⁴ Využito též: VAVERA, F. Spalinová cesta podle nové právní úpravy. 112, 2016, č. 4, s. 10–11. ... Zpět