Zajímavosti z konference Trendy evropské energetiky

Slavnostní zahájení

Slavnostní zahájení ve vstupní hale uváděl moderátor České televize Přemysl Čech, který mimo jiné vyjádřil překvapení nad tím, že v Německu je příspěvek na podporu OZE vyšší, než cena silové elektřiny (platí v případě ceny elektřiny pro domácnosti, zároveň však cena silové elektřiny vlivem OZE klesá, jak upozornili například Ludmila Petráňová, Pavel Řežábek nebo Jiří Feist).

Přítomné nejdříve přivítala ředitelka pořádající společnosti TopExpo Miloslava Veselá. Konstatovala, že konference se mezi posluchači účastní zástupci celkem 12 států. Mezi přednášejícími je počet států nižší, zastoupeny jsou kromě České republiky ještě Británie, Polsko a Finsko. Zástupce Německa byl údajně v jednání, z jeho účasti však nakonec sešlo.

Projev náměstka pro sekci energetiky a průmyslu Ministerstva průmyslu a obchodu Pavla Šolce v podstatě shrnoval známé výhrady MPO proti obnovitelným zdrojům, které lze vyjádřit slovy: „Obnovitelné zdroje ano, ale jen efektivní a účinné.“

Zástupce Ministerstva životního prostředí, náměstek ministra Tomáš Podivínský svůj projev začal výrokem: „Stojíme na prahu energetické revoluce.“ Z následujících slov však bylo zřejmé, že se neodkazuje na Energetickou [r]evoluci Greenpeace. Pozornost věnoval zejména připravovanému dotačnímu programu, který by měl navázat na Zelenou úsporám. Absorpční kapacita takového programu jen v rezidenčním sektoru se pohybuje kolem 1000 mld. Kč, při pákovém efektu 4:1 to představuje dotace v objemu cca 250 mld. Kč v průběhu 30 až 40 let. Tyto prostředky se státu okamžitě vrátí v daních i s bonusem v podobě vyšší zaměstnanosti. Prostředky, které mají do programu jít z prodeje emisních povolenek, však pokryjí nejvýše čtvrtinu absorpční kapacity.

Karel Ksandr, generální ředitel Národního technického muzea, v jehož prostorách je konference již tradičně pořádána, zmínil, že energetika a energetická efektivnost jsou zahrnuty i ve sbírkách muzea. NTM například vlastní největší sbírku klasických žárovek v Evropě, která snad bude v nejbližší době přesunuta z depozitáře do expozice, nebo turbínu z elektrárny Tušimice, která je však pro expozici příliš velká.

Rektor ČVUT v Praze Václav Havlíček začal slovy: „Jistě budete všichni souhlasit, že bez energie není život.“ Ale neomezená výroba by vedla k devastaci životního prostředí, proto je nutné efektivní řízení energetiky. Přibližně 40 % spotřeby energie připadá na budovy. Minulý týden byla slavnostně zahájena výstavba Univerzitního centra energeticky efektivních budov, investice převážně z evropských fondů. ČVUT je schopno vychovávat odborníky pro energetiku. Problém je omezení Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské, nelze proto garantovat, že bude dost odborníků pro jadernou energetiku (pro žádný z obnovitelných zdrojů v ČR podobná instituce vůbec neexistuje).

Na závěr slavnostního zahájení za Technologickou agenturu České republiky, která podporuje aplikovaný výzkum a inovace, vystoupila její ředitelka Rut Bízková, která v úvodu prohlásila: „Trendy nejsou možné bez inovací, a to zásadních.“ TA ČR podporuje dvě centra kompetence v energetice, jedno v klasické a druhé v jaderné (budou mít svá centra kompetence i jednotlivé OZE?).

První blok

První blok začal v kontextu české debaty o energetice velmi netradičně – obrovskou úsporou energie, kterou představovala skutečnost, že Peter Young prezentoval přehled britské energetické politiky prostřednictvím videokonference . Současný britský postoj má počátek v roce 2007, kdy byla publikována Sternova zpráva, podle níž je klimatickou změnou ohroženo 5 % HDP, přičemž náklady na odvrácení této hrozby byly odhadnuty na pouhé 1 %, pokud budou opatření zahájena neprodleně. Britský cíl snížit do roku 2050 emise CO₂ o 80 % vyžaduje nejen dekarbonizaci energetiky, ale též plán snížení spotřeby energie a emisí v celé ekonomice.

Globální poptávka po energii je známkou energetické neefektivnosti. Ze 475 EJ primárních zdrojů, pouze 55 EJ představuje užitečnou energii, zbytek jsou ztráty a neefektivní výdej energie (podobný názor vyjádřil Jan Maroušek na semináři Inženýrské akademie Energetika pro 21. století v České republice) a Naděžda Pavelková v posledním přednáškovém bloku.

Klíčové prvky reformy trhu s elektřinou jsou: minimální cena uhlíku (13£ v roce 2013, 30£ v roce 2020 a 70£ v roce 2030), garantované výkupní ceny (contracts for difference – je-li tržní cena elektřiny nižší, stát tento rozdíl vyrovná, je-li vyšší, výrobce odevzdá přebytek státu), emisní standardy pro nové zdroje a kapacitní mechanismy, které garantují dodávky.

Krzystztof Maryl prezentoval energetickou strategii Polska do roku 2030. Mezi hlavní priority patří energetická efektivnost, bezpečnost dodávek paliv a energií, redukce environmentálních dopadů energetiky, diversifikace elektroenergetiky výstavbou jaderných elektráren, vytvoření konkurenceschopného trhu paliv a energií a rozšíření výroby paliv a energií z obnovitelných zdrojů. Polsko se potýká mimo jiné s neadekvátní infrastrukturou energetiky a přenosových sítí a se závislostí na dodávkách ropy a zemního plynu. Polsko proto sází na rozvoj těžby břidlicového plynu, i když se ukazuje, že jeho zásoby budou pravděpodobně několikanásobně nižší, než původní odhady. K hlavním cílům patří ekonomický růst bez požadavku na růst spotřeby energií a zvýšení energetické efektivnosti na úroveň EU. Předpokládá se budování nových vedení VVN na severu a západě země, kde jsou plánovány nové jaderné elektrárny, přičemž ztráty elektřiny při přenosu a distribuci by měly být sníženy přechodem z 220 kV na 400 kV.

Plánovaný pokles emisí CO₂ v Polsku.

Energetická politiku Finska prezentoval Matti Lilja, obchodní rada Velvyslanectví Finské republiky, spoluautorem prezentace je Arto Lepisto. Finská energetická politika je postavena na třech pilířích: bezpečnost dodávek, soběstačnost, konkurenceschopnost. V rámci strategie EU 20-20-20 se Finsko zavázalo zvýšit podíl OZE na 38 % v roce 2020, přičemž 50 % bude pocházet z udržitelného lesnictví a kogeneračních jednotek. Dalšími cíli jsou: redukce emisí CO₂ o 80 % do roku 2050, snížení importu elektřiny (v současnosti 15 %, což představuje 1500 až 2000 MW ve špičce), diverzifikace zdrojů zemního plynu (v současnosti výhradně z Ruska), v dopravě podíl OZE 20 % (biodiesel i ze dřeva), dodatečných 6 TWh z větru a 50 MWth z biomasy. Ve Finsku se platí daň z energetického obsahu (€/MJ) a daň z uhlíku (€/t CO₂), OZE nepodléhají zdanění, KVET z fosilních zdrojů je zdaněna poloviční sazbou a velcí průmysloví odběratelé mají úlevy na daních. Zajímavé je, že každý si může postavit elektrárnu a podnikat, licence je nutná jen pro JE a vodní elektrárny, protože mají významné dopady na životní prostředí. Ceny na energetické burze se pohybují do 40 €/MWh. Investice do JE jsou plně soukromé.

Ceny silové elektřiny ve Finsku

Ludmila Petráňová zastupovala konzultační společnost Ernst & Young. Snahy o změnu energetiky jsou podle ní zřejmé minimálně od roku 1990. Cílem bylo snížit cenu elektřiny pro zákazníky, umožnit soukromé vlastnictví v energetice, rozvinou trh s elektřinou domácí i evropský a zabránit křížovým dotacím. Ke splnění těchto cílů byla přijata odpovídající legislativa, mezi jinými oddělení přenosu a distribuce od výroby a obchodu s elektřinou. Byla však přijata rovněž legislativa, která primárně směřuje k jiným cílům, energetiku však ovlivňuje. Jedná se například o emisní povolenky a podporu OZE. Rozvoj OZE snižuje cenu silové elektřiny na trhu. V České republice změny vedly k růstu ceny elektřiny pro koncové odběratele. Ceny rychle narostly na úroveň v Německu, v současnosti růst dále pokračuje v důsledku podpory obnovitelných zdrojů. Chytrá měřidla u koncových odběratelů nemají žádný přínos pro bezpečnost dodávek, prvky Smart Grid by měly směřovat především do distribučních rozvoden (chytrá měřidla nejsou Smart Grid, stejně jako jím není HDO). V současnosti se v energetice nedá dobře predikovat. Je proto nutno mít připraveny variantní scénáře a využívat okamžitých možností (z tohoto pohledu je překvapivé, že v aktualizace Státní energetické koncepce je postavena na jednom scénáři bez variant). Přednášku zakončila citátem Karla IV.: „Jen takový vladař je dobrý, který klade blaho svých poddaných nad blaho své,“ (Karel IV. ovšem parafrázoval výrok Ježíše Krista: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“).

V době, kdy podíl OZE byl zanedbatelný, ceny elektřiny na neregulovaném trhu rostly (největší skok však zaznamenaly mezi lety 2000 a 2001, tedy ještě v době, kdy byly regulovány)

Pavel Kavina, ředitel odboru surovinové a energetické bezpečnosti na Ministerstvu průmyslu a obchodu, prezentoval Surovinovou politiku ČR a její vztah ke Státní energetické koncepci. V úvodu pozval na konferenci k tomuto tématu, která bude v Národním technickém muzeu 10. 11. 2012. Platná surovinová politika je z roku 1999, v roce 2004 bylo vyhodnoceno její plnění. Na rozdíl od SEK není zákonem dán cyklus aktualizace. Významně se však mění globální trh surovin, řada zemí se z čistých exportérů stala čistými dovozci (železná ruda – Čína 2003, ropa – Indonésie 2005, černé uhlí – Čína 2007). Asijské země – Japonsko, Jižní Korea a Čína proto již delší dobu věnují pozornost surovinové strategii. Evropa má se svou Raw Materials Initiative v tomto zpoždění. Česká republika nemá zásoby rud, z energetických komodit pouze uhlí, částečně i uran. Ceny surovin přitom po propadu způsobeném krizí mnohdy vystoupaly na nová maxima. Současná krize není světová, týká se pouze EU/USA/Japonska. Prezentoval několik scénářů budoucí těžby energetických a nerudných surovin, v případě uhlí například s prolomením i bez prolomení limitů. Vše, co lidstvo využívá, pochází pouze ze dvou zdrojů – buď si vypěstujeme, nebo vytěžíme.

Máme šanci dohnat v surovinové politice Japonsko a Čínu?

Druhý blok

Druhý blok zaměřený na dopad změn energetické legislativy EU na členské státy moderoval Jiří Fiřt, který v úvodu zopakoval, že druhý balíček měl za úkol otevřít trh a odstranit veškeré dotace zejména křížové. Francie, která je lídrem křížových dotací, tyto dotace nemá odstraněny. Podobně je na tom Polsko a další státy. První dva přednášející – Piotr Piola a Alan Svoboda – na konferenci nedorazili. Na rozdíl od Petera Younga však jejich přednášky nezazněly ani v náhradní podobě.

Pavel Řežábek, ředitel útvaru Analýzy trhů a prognózy ČEZ, a. s., vyjádřil svůj názor na otázku, zda jsou „zelené“ plány rozvoje energetiky udržitelné. Mimo jiné uvedl, že v Německu se sice staví nové uhelné elektrárny, jedná se však pouze o bloky, které byly v takové fázi rozpracovanosti, že nemělo smysl je zastavovat. Tyto projekty byly zahájeny v době, kdy se němečtí investoři domnívali, že by pro ně mohli dostat emisní povolenky zdarma. Souhrnný instalovaný výkon uhelných elektráren přitom klesá. Na nákladové křivce ukázal, že vyšší podíl podporovaných OZE vede k nižším cenám silové elektřiny. Podle jeho názoru však tím trh dává investorům falešný signál. Pro investice do nových konvenčních zdrojů by cena silové elektřiny měla být vyšší (viz též názor Jiřího Feista z EPH níže) spíše na úrovni součtu současné ceny silové elektřiny a příspěvku na podporu OZE v Německu, tj. někde kolem 80 až 90 €/MWh.

Současná cena silové elektřiny znemožňuje investice do konvenčních zdrojů

Blahoslav Němeček prezentoval pohled konzultační společnosti Ernst & Young na dnešní energetiku v Evropě. V energetice je v současnosti řada paradoxů. Díky nízkým cenám silové elektřiny, které jsou způsobeny rozvojem OZE, nechce nikdo investovat do klasických zdrojů. Vysoké poplatky za přenos a distribuci vedou k přirozenému rozvoji decentralizované výroby. Významně klesají náklady na podporu OZE. Zdlouhavé povolovací procedury brzdí investice do nové infrastruktury. V létě 2013 vstoupí v platnost REMIT – nařízení o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií, některá ustanovení jsou v platnosti již od roku 2012. Cílem je zamezit zneužívání energetického trhu, manipulacím a insider tradingu, zvýšení transparentnosti a monitoring celého velkoobchodního řetězce. Podle Směrnice o energetické účinnosti jsou distribuční společnosti a prodejci vedle ostatního povinni zajistit úsporu 1,5 % z průměrné spotřeby za předchozí 3 roky. Je možné i jiné řešení při zachování cíle, musí však být notifikováno Evropskou komisí. Dále je povinnost zavést měřiče schopné přesně zobrazit aktuální spotřebu a informaci o čase spotřeby. U nových výroben elektřiny musí být zpracována analýza možného využití tepla. Nařízení pro transevropskou energetickou infrastrukturu požaduje pro projekty společného zájmu (PCI) nejvyšší prioritu a zrychlení povolovacích procedur, na druhou stranu vyžaduje vysokou transparentnost a veřejné projednávání každého projektu.

Časový harmonogram zavádění REMIT

Miroslav Vrba, člen představenstva ČEPS, a. s. seznámil posluchače s projektem Transmission Security Cooperation, na kterém spolupracují provozovatelé přenosových soustav ze střední Evropy. Cílem projektu je zvýšit spolehlivost provozu přenosových soustav využitím multilaterálních nápravných opatření (MRA). Dosud každý provozovatel přenosové soustavy prováděl nápravná opatření pouze na svém území. Některá opatření přitom mohou mít negativní dopady na okolní přenosové soustavy. Prozatím se hledá spravedlivý způsob rozúčtování nákladů na nápravná opatření. V současnosti platí ten, kdo o opatření požádal, bez ohledu na lokalizaci původní příčiny problému.

Igor Chemišinec, člen představenstva OTE, a. s. informoval o probíhající integraci trhu s elektřinou ve střední Evropě. Cílem integrace (Market Coupling) je společné obchodování elektrické energie pro více tržních oblastí najednou bez nutnosti explicitní alokace přeshraniční přenosové kapacity. Dosavadní praxe byla taková, že kromě elektřiny musel obchodních zvlášť nakoupit přeshraniční přenosovou kapacitu (explicitní alokace). Nově zaváděné implicitní alokace mimo jiné odstraňují nejistoty a tím zvyšují konkurenci. Problém je, že v současnosti je v rámci Evropy několik propojených trhů, které však používají různou metodiku. Jejich vzájemné propojení proto bude komplikované.

Současný stav Market Couplingu v Evropě - několik oddělených trhů

Jiří Feist z Energetického a průmyslového holdingu přednášel o výzvách a možnostech pro podnikatelské subjekty, které přináší společný trh. Myslí si, že myšlenky, které EU prosazuje, jsou dobré, ale občas se implementuje něco, co už je po sezóně. Účelem vnitřního trhu s elektřinou je mimo jiné intenzivnější přeshraniční obchod aby se dosáhlo větší efektivity, konkurenceschopných cen a vyšších standardů služeb a aby se přispělo k bezpečnosti dodávek a k udržitelnosti. Přes veškeré regulatorní zásahy však cena elektřiny nadále roste. Je to dáno především růstem cen komodit na globálních trzích. Zopakoval už výše uvedenou tezi, že zvyšování podílu OZE vede ke snížení ceny silové elektřiny. To je však kompenzováno růstem příspěvku na podporu OZE. Skutečná cena elektřiny je součtem „silovky“ a podpory OZE. Investoři v energetice mohou za této situace zvyšovat podíl investic v regulovaných činnostech, investovat do podporovaných zdrojů nebo sázet na budoucí výnosy z investic, které dnes vykazují zápornou čistou současnou hodnotu (NPV).

Jaká by byla cena silové elektřiny bez dotací do OZE?

Třetí blok

První prezentaci přednesl Jan Rafaj zastupující Svaz průmyslu, který zároveň třetí blok moderoval. Podle jeho názoru: „EU žije v době Ludvíka XIV. ve Versailles, mimo realitu“. V řadě tabulek a grafů opakovaně ukazoval důsledky pomalé reakce politiků na neočekávaný pokles investičních nákladů ve fotovoltaice v roce 2009. Průmysl v České republice bude v roce 2013 odevzdávat v průměru 29 % ze zisku před zdaněním na podporu obnovitelných zdrojů, u některých odvětví to může být až 60 % (údaje vycházejí z předpokládané výše příspěvku 619 Kč/MWh, podle tiskové konference vlády to bude 590 Kč/MWh). Hlavní problém je, že zahraniční firmy, jmenovitě zejména německé, přispívají na podporu OZE podstatně méně. Svaz průmyslu proto žádá, aby vláda zastavila výši příspěvku na OZE pro průmysl alespoň na současné úrovni (podle informací z tiskové konference vlády, vláda tomuto požadavku pro příští rok nevyhověla).

Růst výroby elektřiny z OZE v České republice

Počet posluchačů v sále byl v průběhu třetího bloku přednášek výrazně nižší. Účastníci konference se pravděpodobně domnívali, že se jedná jen o firemní prezentace, které nejsou zajímavé. Možná udělali chybu, protože Naděžda Pavelková z firmy ABB, která se představila jako Ambasadorka pro úspory elektrické energie (nebo taky baba meničárka, jak ji podle jejích slov nazval jeden slovenský kolega), prezentovala několik zajímavých možností, jak snížit spotřebu elektřiny v průmyslu. Ukázala tím zároveň, že každá situace může být vnímána jako příležitost k inovacím. Například jen monitorování spotřeby se může podílet 10 až 15 % na potenciálu úspor, další úspory nákladů může přinést přesnější plánování odběru elektřiny. Jen 20 % primární energie přináší zisk, 80 % jsou ztráty a neefektivní využití (podobný názor vyjádřil Jan Maroušek na semináři Inženýrské akademie Energetika pro 21. století v České republice a Peter Young v první prezentaci). Zhruba 2/3 elektřiny v průmyslu se spotřebuje v motorech, proto EU přijala směrnici o účinnosti motorů, která postupně zakazuje používat zařízení s nízkou účinností (podobně jako u žárovek). Řešením je regulace motorů s využitím frekvenčních měničů. Nejlepším řešením je synchronní reluktanční motor (princip z roku 1888) + standardní frekvenční měnič. Tato kombinace může splnit požadavky kategorie IE4 a má i další výhody, například menší objem a hmotnost motoru. Výhodou tohoto řešení je měkký start, tj. žádné navýšení proudu při rozběhu motoru (to může být zároveň odpověď na otázku, kterou vznesl někdo z energetiků v průběhu diskuse k prvnímu bloku: „Jak bude při vysokém podílu OZE řešen problém rozběhových proudů?“). Řešení je použitelné zejména ve vytápění, větrání a klimatizaci (HVAC), ale i k pohonu čerpadel v teplárnách, kde se výkony motorů pohybují v řádech megawattů.

Vladimír Kubeček prezentoval nabídku České spořitelny, která se snaží pokrýt poptávku v oblasti úspor, obnovitelných zdrojů a obecně energetiky.

Poptávka v oblasti úspor, obnovitelných zdrojů a obecně energetiky

S poslední přednáškou konference vystoupil Roman Portužák z Vysoké školy báňské, který prezentoval projekt ENET – Energetické jednotky pro využití netradičních zdrojů energie. Jeho podání působilo dojmem, že přednostní zájem je zaměřen na konverzi odpadů a vodíkové technologie.

Komentář

Z reakcí několika zástupců zahraničních firem plyne, že skladbu přednášejících považují z celoevropského pohledu za silně nevyváženou. Má-li konference dostát svému názvu, měli by podle jejich názoru mezi přednášejícími být ve výrazně vyšší míře zastoupeni představitelé států a firem na západ od našich hranic. Takto se představitelé české energetiky jen vzájemně ujišťují v pocitu, že oni jsou ti, kdo energetice skutečně rozumí, znají její problémy a umí je vyřešit. Ve srovnání s jádrem Evropy však jejich řešení postrádají vědomí širších souvislostí.

Možná jsou tyto skutečnosti důvodem nižšího zájmu o účast na konferenci, než byla v loňském roce. Jak poznamenal Jiří Fiřt, na konferenci chyběli zástupci velkých spotřebitelů energie, přestože byli pozvání. Předchozího ročníku se přitom mnozí zúčastnili. Celý sektor tak zastupoval pouze jeden přednášející - Jan Rafaj.

Jeden z prezentovaných poznatků by si zasloužil větší pozornost. Objevil se hned v první prezentaci a pak až v posledním bloku: Energie je využívána extrémně neefektivně. Podle Naděždy Pavelkové jen 20 % energie přináší zisk, zbytek je spotřebován neefektivně. Podle Petera Younga dokonce jen 55 ze 475 EJ primárních zdrojů je užitečně využitá energie, zbytek jsou ztráty. Jedná se o obrovský potenciál pro inovace směřující k efektivnějšímu využití energie. Při požadavku evropské legislativy na snižování spotřeby u koncových odběratelů o pouhé 1,5 % ročně zůstane tento potenciál ještě hodně dlouho nevyužit.

Z prezentovaných názorů plyne ještě jeden překvapivý závěr: podpora obnovitelných zdrojů prokazatelně snižuje cenu silové elektřiny. Tuto myšlenku vyslovili hned čtyři přednášející, žádný z nich přitom není propagátorem obnovitelných zdrojů nebo zastáncem jejich podpory. Tito přednášející se shodli v názoru, že aby mohly být investice do konvenčních zdrojů ekonomicky rentabilní, musela by cena silové elektřiny významně vzrůst. Jiří Feist to vyjádřil přesněji: cena silové elektřiny by měla být možná až na úrovni součtu současné ceny silové elektřiny na burze a výše příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů, který platí domácnosti v Německu. Vedlejším důsledkem by bylo snížení nákladů na podporu OZE, které jsou (přinejmenším v Německu) rozdílem mezi vyplacenými podporami a cenou elektřiny na trhu. Pro české firmy by to ovšem znamenalo ještě vyšší ceny elektřiny a nižší konkurenceschopnost na světových trzích. O to více je důležitý předchozí odstavec.